2000–2016

 

 

Romeo a Julie 31. 3. 2000

SERGEJ PROKOFJEV

Balet o dvou dějstvích

Původní libreto – L. Lavrovskij, A. Piotrovskij, S. Prokofjev, S. Radiov

Volné zpracování libreta – Robert Balogh

Choreografie a režie – Robert Balogh

Asistenti choreografa – Natálie Turjanicová, Igor Ostapenko, Jiří Sekanina

 

Julie, dcera Kapuleta – Monika Globa, Lucie Hloužková

Romeo, syn Montekův – Valerij Globa, Jiří Sieber

Merkucio, přítel Romeův – Michal Jurisa, Luděk Mrkos

Benvolio, přítel Romeův – Luděk Mrkos, Michal Jurisa

Rybalt, Juliin bratranec – Vadim Tsepelev

Kapuletová – Irina Ostapenko

Kapulet – Jiří Sekanina

Paris, příbuzný vévody – Vladislav Nikolenko

Juliina družka – Oxana Stoliarenko

Chůva Juliina – Jana Hanáková (externistka)

Páter Lorenzo – Igor Ostapenko

Monteková – Anna Hloužková

Montek – Jaroslav Cenkl (externistka)

Vévoda veronský – Radan Hlubinka (člen sboru opery)

Ples Kapuletů – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Sylva Pospíšilová, Pavla Skoupilová, Oxana Stoliarenko, Miroslava Vargová, Petra Zemanová, Dušan Krutil, Ilja Lobuchin, Igor Ostapenko, Jaroslav Skalský

Montekové – Anna Hloužková, Jana Koulová, Pavla Skoupilová, Miroslava Vargová, Petra Zemanová, Alena Kostelníková, Dušan Krutil, Ilja Lobuchin, Andrej Luhačovský, Jaroslav Skalský, Pavel Brázda (externista)

Juliiny přítelkyně – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Sylva Pospíšilová, Miroslava Vargová, Petra Zemanová

Stráž – Jiří Hušek (člen jevištní techniky), Nikola Konarik (člen jevištní techniky), Milan Švestka (člen jevištní techniky), Petr Talián (člen jevištní techniky)

 

Obsah baletu:

Jásavá, sluncem zalitá Verona se probouzí k novému dni. Veronské náměstí ožívá roztržkou mezi dvěma znepřátelenými rody. Jen veselý Merkucio přináší radost všem. Ale i on má, pro své přátelství k Romeovi, nepřítele – Tybalta, Kapuletova synovce. Nenávist rodů Kapuletů a Monteků se každou chvílí rozjitří leskem tasených kordů. Do divokého uličního boje musí zasáhnout sám veronský vévoda. Rozhořčeně a pod trestem smrti vyhlašuje pro všechny vzájemný mír.

V domě Kapuletů se připravuje ples. Toho večera se má poprvé představit jejich dcera Julie, bezstarostné děvčátko, které si ještě dětsky hraje a zlobí svou chůvu. Na ples se nepozorovaně podaří dostat v maskách i Montekovu synu Romeovi a jeho příteli Merkuciovi. Jsou tu také přítomni Juliin bratranec Rybalt a její nápadník Paris. Dříve však, než pro Parise může čas rozhodnout, vystaví osud Romea a Julii náhodnému setkání a tento okamžik je navždy pro sebe vyvolí. Podezíravý Rybalt neklidně sleduje Romea a Merkucia. Maskované Monteky záhy pozná, chce vyvolat spor, ale pán domu ctí staré právo hostů na plese. Juliin půvab upoutá Romea natolik, že nevnímá nic jiného a svým náhle probuzeným prudkým a silným citem získává dívčinu lásku.

Ve skrytu noci stojí roztoužený Romeo pod Juliiným balkónem. Také nezkušené dívce nedá setkání se sličným mladíkem spát. Vyběhne do noční zahrady přímo do jeho náruče. A teď již ani pozdní odhalení, že Romeo je Montek, nemůže zabránit jejich vzájemné lásce. Zpečetí ji přísahou. Již nazítří tajným sňatkem naplní svůj osud.

Na Veronském náměstí panuje všeobecné veselí. Chůva předává Romeovi zprávu, že ho Julie očekává v kapli u pátera Lorenza.

Šťastní milenci přijímají tajně svátost manželství.

Zatím město žije svým veselým denním životem. Rybalt se opět snaží vyvolat hádku s Merkuciem. Šťastný Romeo nabízí smír, nedbá Tybaltovu posměchu, ale Merkucio jej za urážky přítele vyzývá na souboj. Je však zasažen Rybaltovou zákeřnou ranou. Rozlícený Romeo se jako beze smyslů vrhá proti Tybaltovi a v zoufalém boji mstí svého nejlepšího přítele. Na město padne zoufalství. Merkucio, miláček všech, je mrtev. Mrtev je i Tybalt – poslední Kapulet. Zděšené chůvě se podaří odvléct Romea z náměstí do úkrytu v domě Kapuletových.

Tybaltova smrt se postavila mezi milence. Jen Romeovo upřímné zoufalství vrací Julii do jeho náruče. Prožijí spolu poslední noc lásky a Romeo musí uprchnout z města.

Kapuleti se snaží změnit ovzduší smutku ze smrti příbuzného za svatební veselí. Julie marně odmítá sňatek s Parisem. Marně se brání, je rozhodnuto.

Zoufalá prosí o radu pátera Lorenza. Ten ji v nejlepším úmyslu dává nápoj, jenž ji uvede do spánku podobnému smrti a tak zabrání nežádoucímu sňatku, přivede snad všechny k rozumu a dá svobodu její lásce. Po návratu domů již Julie rodičům neodporuje. Jakmile vysloví souhlas se svatbou, vypije nápoj.

Ráno ji nachází přítelkyně. Přivolává chůvu a matku s otcem. Pro svět Julie zemřela. Všechno veselí v domě i ve městě se mění v žal a smutek.

Do hrobky Kapuletů přibíhá Romeo. Šílený bolestí nechce sám dál žít. Vypije jed a umírá. Julie se probouzí ze spánku. Romeo jí leží mrtev u nohou. I pro ni život zhasl a nad mrtvým Romeem končí svůj život jeho dýkou.

Recenze:

Tato inscenace byla v Olomouci druhou v pořadí. První představení Romea a Julie se konalo v roce 1961 pod vedením Josefa Škody.

Explozivní příběh osudové lásky, zasažené erupcí až příliš lidských vášní, zasadil Robert Balogh do konkrétních reálií. Veden strukturou Prokofjevovy hudby vsadil na silný epický náboj Shakespearovy tragédie a rozhodl se ,,vyprávět“ příběh. Rezignoval přitom na jakoukoli ornamentálnost, lacinou samoúčelnost a výrazovou abstraktnost.

(Hanácký a středomoravský den, roč. 11, č. 86, s. 13)

 

Díváme-li se na Valerije a Moniku Globovy ve chvíli jejich nejtěsnější blízkosti – když si před páterem Lorenzem slibují manželskou věrnost – vnímáme intenzivně závažnost tohoto okamžiku, současně však pociťujeme, že čas, po nějž bude možno nejčistšímu ze všech slibů dostát, je již odměřen. Celý akt, odehrávající se pod masivním golgotským křížem, tak získává absolutní, fatální rozměr.

(Hanácký a středomoravský den, roč. 11, č. 86, s. 13)

 

Po náznaku prologu – odloučení Romea a Julie – se za hlasitého křiku a jekotu okamžitě vstupuje do šermířského konfliktu. Chybí expozice melancholického Romea i navození atmosféry probouzejícího se města. Konflikt tak postrádá jakoukoliv gradaci, a to i v závěru, kdy do něj vstupuje starý Kapulet a starý Montek. Na těžkopádný hudební motiv místo těžkých mečů (šaršounů) komicky zpomaleně šermují lehkými kordy.

(Taneční listy)

Smrt Tybalta je silně dramatizována: postava se stylizovaně (skoro komicky) svíjí nejen na akordy tympánů, ale ještě na úvodní část hudby pohřebního průvodu.

(Taneční listy)

Mile překvapil orchestr pod vedením Miloše Machka; zněl syrově a trýznivě ve vypjatých tragických momentech, více jemnosti by naopak prospělo lyrickým, smyčcovým pasážím. Třebaže se především v druhé části objevilo několik nepřesností (jako obvykle zejména v dechových partiích), přesto si toto nastudování náročné partitury v oblastních podmínkách zaslouží pozornost.

(Taneční listy)

V Olomouci se zrodila špičková baletní inscenace baletní inscenace, s níž lze i bez obav hostovat na jiných scénách. Na domácí scéně byla sledována se zatajeným dechem a nepochybně svým dílem přispěje k posílení divadelních pozic v kulturním obrazu města.

(Svoboda, 10. 4. 2000)

 

 

Peer Gynt 9. 3. 2001

EDVARD GRIEG

Taneční balada na motivy stejnojmenného dramatu Henrika Ibsena podle libreta Jiřího Kyseláka

Režie a choreografie – Jiří Kyselák

Asistenti choreografa – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina

 

Peer Gynt – Valerij Globa, Jiří Sieber

Áse, jeho matka – Jana Hanáková

Solveig – Monika Bernovská, Lucie Hloužková

Ingrid – Simona Doubková, Oxana Stoliarenko

Ženich Ingrid – Ilja Lobuchin, Vadim Tsepelev

Otec Ingrid – Igor Ostapenko

Král Trolů – Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Jeho dcera – Irina Ostapenko

Vezír – Ilja Lobuchin, Vadim Tsepelev

Anitra – Simona Doubková, Oxana Stoliarenko

Starý Peer Gynt – Jiří Sekanina

Salašnice – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Dana Krajevská, Pavla Malíková, Sylva Pospíšilová, Eva Šopíková

Svatebčané – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Dana Krajevská, Drahomíra Lojdová, Pavla Malíková, Irina Ostapenko, Sylva Pospíšilová, Ivana Sikorová, Pavla Skoupilová, Eva Šopíková, Petra Zemanová, Simona Doubková, Oxana Stoliarenko, Tomáš Derka, Tomáš Jeřábek, Dušan Krutil, Jaroslav Skalský, Ilja Lobuchin, Vadim Tsepelev, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Trolové – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Dana Krajevská, Drahomíra Lojdová, Pavla Malíková, Sylva Pospíšilová, Ivana Sikorová, Pavla Skoupilová, Eva Šopíková, Petra Zemanová, Simona Doubková, Oxana Stoliarenko, Tomáš Derka      , Tomáš Jeřábek, Dušan Krutil, Jaroslav Skalský, Ilja Lobuchin, Vadim Tsepelev, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Orient – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Dana Krajevská, Drahomíra Lojdová, Pavla Malíková, Sylva Pospíšilová, Ivana Sikorová, Pavla Skoupilová, Eva Šopíková, Petra Zemanová, Simona Doubková, Oxana Stoliarenko

 

Obsah baletu:

1.

Život jak cesta pomalu se krátí

Jak dávné melodie se vrací.

Strom roste – trvá, jen tráva se kosí,

Vásně chladnou, jen stromy oblohu prosí.

Vrásky člověka změní. Byly spory – ženich starý,

Peer je starý, nic než návrat není. Nechci se dívat zpět, prázdnota mě děsí.

Mám strach, že jsem byl mrtev ještě před svou smrtí.

Cesto má úzká, tentokrát mě veď.

2.

Peer si dlouho chvíli před flirtem krátí

Jak větroplach ve lži objevuje krásu.

Zatímco Ingrid, mladá nevěsta

Vidí jeho oči, o nichž se jí zdá jako o propasti,

Kam bez rozmyslu padne.

Peere, tvá láska neprospěje žádné.

3.

Hrubou jehlici Peer v každé srdce vetká

Jako vánek nenápadně se Solveig se setká

a Ingrid utrhne jako protěž ze selské chýše

větroplach, blázen, snílek, od každého kousek spíše.

4.

Krása ženy je jak obraz v starém rámu

Prach času jej zanese.

Peer nechá Ingrid samu, protože už se přejed,

Zvykl si na gesto, na úsměv a na ústa.

Vzdor tomu jiná láska srdcem prorůstá

k té jedné jediné,

kterou jak žal, radost, bolest, vzdor a plamen nikdy nemine.

5.

Šestero pařezů a devatery třesky plesky

že by pro tři báby salašnice nebyl Peer dost hezký?

Jedné s vdanou, jedné s cikánkou utek,

třetí muže pověsili a žena nemá smutek.

Nekňučí žalem nad svými boly,

nemají v lásce své muže, vyzvou k lásce třeba i Troly.

6.

Divoký jako sob, když přijde léto, je Peer Gynt.

Přichází Solveig – zmámen čistou něhou je Peer Gynt.

Poznamenán láskou víc než vášní je Peer Gynt.

Však sen se ztrácí, vydán sám sobě je Peer Gynt.

7.

Přichází žena z řas a chaluh a opět zmámen je Peer Gynt.

Bezhlavě za ní do tůje Trolů jde Peer Gynt.

Láká te, Peere, býti Trolem

láká tě dostat se do Doverských síní?

Láska je květem i alkoholem.

Pozná Peer, co sotva poznal kdo jiný,

Probuzen zvony prchá z říše snů.

Živote, pomoz, ať v životě neklesnu!

8.

Matka Áse bojuje svůj marný boj s časem, dechem, zrakem.

Všechno se jí krátí.

Touha po bláznivém synu je jako oprátka, co utahují kati.

Peer jak bludný kámen, řeka divá, světem jde, vrací se a zpívá.

Jak blázen člověčí nezná strach a matku o tom přesvědčí.

Matka poslouchá a odchází, odchází a poslouchá.

9.

Peer utíká před vzpomínkou, před svým dnes, před svým zítra.

Utíká až tam, kde palmy marně dosahují oblohy.

Peere, zastav se – Gynte dívko se zahalenou tváří,

před tebou k tobě utíkám.

10.

Život jak cesta pomalu se krátí, jak dávné melodie vrací se.

Strom roste – trvá, jen tráva se kosí.

Čas kolem lásky obchází a čeká, kdy ji zraní.

Vrásky jsou jako provazy a láska, láska se chrání.

Do náruče Sloveig zbloudilý se vrací,

vyléčen od snění, od Trolů, od imaginací,

od hledání navrací se do náruče vroucí,

v které zas se bude učit, jak má srdce tlouci.

Pro Solveig, jak pro protěž se vrací –

větroplach, blázen, snílek – Peer Gynt.

 

Recenze:

Kyselákův přínos byl zřetelný nejen v dramaticky vypjatých sólových partiích, ale i v promyšlených detailech, které v počátečních fázích nabízely jen pohybový rébus, ale které vždy vyústily do překvapivé elegance.

(Olomoucký týden, roč. 2, č. 11, s. 13)

Choreografii [Kyselák] staví na klasickém tanečním tvarosloví, vytváří efektní a náročné pózy, malebné obrazy ze severského venkova i barvité scény z království trollů či sluncem rozpálené Arábie. Pro vyjádření emocí používá prostředky staré symbolické baletní gestiky. Tím ovšem tanec ztrácí schopnost výpovědi a postrádá poezii oslovující naši současnou senzibilitu. Ostatně nedůvěru ve sdělnost tance dokumentují recitované pasáže, které uvozují každý obraz a osvětlují jeho obsah.

(Mladá fronta dnes, Praha, roč. 12, č. 74, s. 22)

Peer Gynt, složitý typ lehkomyslného polovičáka, snílka a lháře, je role mnoho vrstevnatá a obtížná. V prvním obsazení ji tančil Valerij Globa. S technicky poměrně náročným partem si poradil bez problémů, avšak charakterizovat postavu v celé šíři a hloubce se mu podařilo jen částečně. Ostatně přičíst je to třeba na vrub už přímo režijní koncepci. Ase, postava žijící mateřskou láskou, našla ideální představitelku ve výrazově střídmé a právě tím dojemné Jané Hanákové. Obdobně Monika Bernovská vykreslila oddaně a obětavě milující Sloveigu.

(Mladá fronta dnes, Praha, roč. 12, č. 74, s. 22)

 

 

Čtvero ročních dob 14. 9. 2001

ANTONIO VIVALDI

Libreto, režie a choreografie – Daniel Wiesner

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Igor Ostapenko, Jiří Sekanina

 

Jaro – Monika Bernovská-Globa, Simona Dloubková, Lucie Hloužková, Irina Ostapenko, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Ondřej Novotný

Léto – Gloria Habrdová, Tereza Holomková, Svatava Kaisarová, Dana Krajevská, Vendula Otisková, Sylva Pospíšilová, Eva Šopíková, Irina Trocenko, Valerij Globa, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Podzim – Lucie Hloužková, Tereza Holomková, Michaela Horká, Svatava Kaisarová, Vendula Otisková, Sylva Pospíšilová, Ondřej Novotný, Vadim Tsepelev

Zima – Monika Bernovská-Globa, Simona Doubková, Gloria Habrdová, Lucie Hloužková, Michaela Horká, Dana Krajevská, Simona Křenková, Irina Ostapenko, Eva Šopíková, Irina Trocenko, Valerij Globa, Luděk Mrkos, Ondřej Novotný, Vadim Tsepelev

Obsah baletu:

Čtvero ročních dob – čtvero barevných světů – inspirace – okouzlení – poezie – pomíjejícnost krásných okamžiků štěstí – sen – senzitivní iracionálnost tvorby – bezbřehá kontinuita pohybu – barevná harmonie světel a tvarů.

Recenze:

V první polovině večera se choreografie Daniela Wiesnera velmi těsně spojená s Vivaldiho hudbou soustředila na taneční vyjádření jednotlivých ročních dob. S celkovou koncepcí baletu dobře korespondovaly kostýmy Josefa Jelínka a jednoduchá scéna, dotvářená pouze měnící se intenzitou a barevností jevištního osvětlení.

(https://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=1827&r=10   18. 11. 2012)

 

 

Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány

14. 9. 2001

BOHUSLAV MARTINŮ

Režie a choreografie – Daniel Wiesner

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Igor Ostapenko, Jiří Sekanina

 

Matka – Svědomí – Simona Křenková

Masky – Simona Doubková, Lucie Hloužková, Michaela Horká, Irina Ostapenko

Dále tančí – Gloria Habrdová, Terezie Holomková, Svatava Kaisarová, Dana Krajevská, Vendula Otisková, Sylva Pospíšilová, Eva Šopíková, Irina Trocenko, Petra Zemanová, Tomáš Derka, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Ondřej Novotný, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

 

Obsah baletu:

Dramaturgická osa hudebního díla:

1. věta Téma osudu

2. věta Hledání jistot

3. věta Téma vzdoru

Balet je jakousi velkou dramatickou freskou. Tanečníci se snaží za pomoci prostředků tanečního divadla reflektovat geniální hudbu, která je přímo nasáklá nervozitou a nejistotou doby, je přítomen strach i hrdinství, odhodlání i vzdor zrazeného národa.

Recenze:

Balet sám přinesl velmi vděčnou úlohu pro ústřední představitelku Matky Simonu Křenkovou, jejíž výkon odměnilo publikum dlouhým potleskem. Neméně důležitou roli hrál také baletní sbor v černobílých kostýmech.

(https://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=1827&r=10  18. 11. 2012)

Obnovená premiéra baletního večera Světlo a stín, která se v Moravském divadle konala 3. listopadu 2002, dokázala opět nesporné kvality i vysokou technickou úroveň baletního souboru. Divák má možnost konfrontovat metody a postupy klasického baletu se současným tanečním uměním, kterého je v regionálních divadlech k vidění poměrně málo.

(https://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=1827&r=10  18. 11. 2012)

 

 

Madama Butterfly 22. 3. 2002

Taneční balada na motivy japonského dramatu

GIACOMO PUCCINI

Hudební aranžmá – Damiano Binetti

Operní libreto – G. Giacosa, L.Illica

Překlad – V. J. Novotný

Volně zpracoval – Robert Balogh

Choreografie a režie – Robert Balogh

Asistent choreografa – Dana Krajevská, Igor Ostapenko, Jiří Sekanina

 

Cio-Cio-San, zvaná Motýlek – Lucie Hloužková, Irina Ostapenko

Její druhé Já – Lucie Hloužková, Svatava Kaisarová, Irina Ostapenko

Suzuki, její společnice – Simona Doubková, Simona Křenková

B. F. Penkerton, důstojník amer. Námořnictva – Ondřej Novotný, Konstantin Soldatenkov

Kate Pinkertonová, jeho žena – Simona Doubková, Simona Křenková

Sharpless, americký konzul v Nagasaki – Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

Bonz, strýc Cio-Cio-San – Valerij Globa, Vadim Tsepelev

Princ Yamadori – Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Goro, dohazovač – Igor Ostapenko, Tomáš Derka

Oddávající – Vladimír Plachotin

Matka Cio-Cio-San – Jana Hanáková (externistka)

Služebné Cio-Cio-San – Gloria Habrdová, Dana Krajevská, Eva Šopíková, Irina Trocenko

Vize Cio-Cio-San – Tereza Holomková, Michaela Horká, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Přítelkyně Cio-Cio-San – Monika Bernovská, Tereza Holomková, Michaela Horká, Sylva Pospíšilová

Doprovod Bonze – Tomáš Derka, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko

Doprovod Yamadoriho – Gloria Habrdová, Dana Krajevská, Eva Šopíková, Irina Trocenko, Tomáš Derka, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin

Svatebčané – Gloria Habrdová, Dana Krajevská, Vendula Otisková, Eva Šopíková, Irina Trocenko, Petra Zemanová

Détě Cio-Cio-San – Dominik Hromada, Helena Šnevajsová

 

Obsah baletu:

I. jednání

V přístavu v Nagasaki kotví americká loď Abraham Lincoln. Námořní důstojník Benjamin Franklin Pinkerton je při procházkách městem okouzlen půvabnou gejšou Cio-Cio-San, kterou nazývají Butterfly - ,,Motýlek“. Dívka zažehne jeho touhu. Gejšu však nelze získat pouze sňatkem – byť formálním. Protože Pinkerton může velkoryse zaplatit za svou zábavu, rozhodne se pro ukrácení chvíle oženit ,,po japonsku – na devět set devadesát devět let“, což vlastně znamená jen po tu dobu, která se mu hodí a po níž může pouhým svým odjezdem sňatek zrušit. Vše ochotně zařídí místní dohazovač Goro. Pinkerton si pro svě dočasné manželství koupí i domek na návrší s rozhledem na záliv a přístav. Americký konzul Sharpless, který zná lépe mentalitu japonských žen, marně přítele varuje před lehkomyslností. Ten odmítá brát cokoli vážně.

Butterfly přichází do nového domu ke svatebnímu obřadu a od prvního setkání se do námořnického důstojníka hluboce zamiluje. Sňatek pro ni tedy není východiskem z nouze, do které rodina upadla poté, co si její otec na příkaz mikáda musel vzít život. Šťastná Butterfly se ve své oddanosti svěřuje Pinkertonovi, že přijala i jeho víru. Svatební pohoda je přerušena příchodem nečekaného hosta. Strýc Bonz proklíná Butterfly za zradu vlastní víry. Všichni příbuzní i přítelkyně se od ní s hrůzou odvracejí a ve zmatku opouštějí dům.

Plačící Butterfly nachází útočiště a štěstí v Pinkertonově náručí.

 

II. jednání

Uplynuly více než 4roky. Záhy po svatbě odplul Pinkerton do své vlasti a Butterfly stále věrně čeká na jeho návrat. Nechce připustit, že ji manžel opustil, a proto ji dráždí pochybnosti Suzuki, která má střízlivější pohled na svět. Mimoto se tenčí zásoba peněz, které zde manžel zanechal – domu hrozí bída.

Pinkerton se v Americe znovu oženil a nyní se chystá na cestu do Japonska i s novou manželkou. Osud malé Butterfly ho zajímá, ale setkání s ní se obává. V dopise žádá konzula Sharplesse, aby řekl Butterfly pravdu předem. Její víra v Pinkertonův návrat je však neotřesitelná. Odmítá vše, i nabídku bohatého knížete Yamadoriho. Když se jí konzul snaží popravdě vysvětlit situaci, umlčí ho tím, že mu s pýchou ukáže svého a Pinkertonova syna.

Nastává soumrak. Dělová rána v přístavu ohlašuje příjezd americké lodi. Butterfly jásá v přesvědčení, že Pinkerton se vrací. Spolu se Suzuki slavnostně zdobí celý dům květy. Ustrojí se do svatebního kimona a se synem očekávájí příchod otce. K ránu, znavena marným čekáním, odnáší dítě a odchází si odpočinout.

Zanedlouho přichází Pinkerton v doprovodu konzula Sharplesse a své nové manželky Kate. Rozhodl se odvést si své dítě do Ameriky. Konzul přemlouvá Suzuki, aby mu v tom byla nápomocná. Pinkerton nevydrží nápor vzpomínek a před konfrontací s Butterfly prchá z domu. Veškeré vyjednávání zanechá v rukou konzula a své ženy.

Butterfly se probouzí a s novou nadějí hledá Pinkertona v domě. Setkává se jen s konzulem a s cizí ženou. Konečně pochopí celou pravdu. Svolí, aby si Pinkerton odvezl dítě, ale trvá na tom, že je odevzdá jenom do jeho vlastních rukou.

Celý svět se jí zhroutil. Nevidí pro sebe jinou cestu než tu, kterou hlásá nápis na meči jejího otce: ,,Čestně ať zemře, kdo nemůže už snášet život v hanbě!“ Než se Pinkerton vrátí pro syna, spáchá Butterfly harakiri.

 

Recenze:

Jednalo se o světovou premiéru Madame Butterfly v baletní podobě.

Výsledek je hodný obdivu. Hudební aranžmá Madame Butterfly, v němž nepřišel skladatel Puccini k žádné úhoně, bylo naplněno skvělou choreografií a režijními nápady. Inscenace působí velmi kompaktně a přesvědčivě, evokuje silné citové zaujetí pro operní děj a strhuje k prožitku. Baloghův balet nepotlačuje původní drama, naopak je nabízí v tak výrazných psychologických polohách, že ohromuje.

(Olomoucké listy, roč. 2, č. 13, s. 16)

 

Butterfly je tančena v divadelních kostýmech! Navrhl je pražský kostýmní výtvarník Josef Jelínek. Vložil do nich přesnou charakteristiku postav, estetický náboj i širokou pohybovou dimenzi.

(Olomoucké listy, roč. 2, č. 13, s. 16)

Vrcholným zážitkem se staly pro citlivě a vděčně reagující publikum skvělé výkony členů olomouckého baletu[…]Strhující byla zejména Irina Ostapenko v roli Cio-Cio-Sun. Svému ,,Motýlku“dala všechny přednosti postavy a vytvořila roli bez nadsázky velkolepou, choreograficky objevnou a výkonem přesvědčivou. Rovnocenným partnerem jí byl Konstantin Soldatenkov v roli amerického důstojníka Pinkertona. Soldatenko se představil olomouckému publiku poprvé a svým výkonem připravil všem silný zážitek; dokonale prožitý a technicky vybroušený. Živelné výkřiky bravo byly z publika směrovány právě k výkonu Iriny Ostapenko a Konstantina Soldatenkova.

(Olomoucké listy, roč. 2, č. 13, s. 16)

 

Edith – Vrabčák z předměstí 28. 3. 2003

PETR MALÁSEK

Taneční muzikál

Hudba – Petr Malásek

Libreto, choreografie a režie – Libor Vaculík

Nastudování – Kateřina Rejmanová Benešová

Texty písní – Václav Kopta

Asistenti choreografie – Dana Krajevská, Igor Ostapenko, Konstantin Soldatenkov

 

Edith Piaf-zpěvačka – Radka Fišarová

Edith Piaf-tanečnice – Monika Bernovská, Lucie Hloužková

Vypravěč – Zbyněk Fric

Anita Maillardová – Irina Ostapenko, Irina Trocenko

Panenka – Simona Doubková, Svatava Kaisarová

Louis Dupont – Valerij Globa, Michal Pimek

Raymond Asso – Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

Paul Meurisse – Tomáš Derka, Michl Pimek

Henri Contet – Michal Pimek, Konstantin Soldatenkov

Nicole Contet – Simona Doubková, Svatava Kaisarová

Marcel Cerdan – Valerij Globa, Luděk Mrkos

Théo Sarapo – Valerij Globa, Konstantin Soldatenkov

Židovka – Simona Doubková, Svatava Kaisarová

Žid – Luděk Mrkos, Michal Pimek

Příslušnice SS – Irina Ostapenko, Irina Trocenko

Starý elegán – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina

Dále tančí – Dana Krajevská, Simona Křenková, Tereza Holomková, Magdaléna Kantorová, Michaela Tsepeleva Horká, Gloria Habrdová, Monika Zaherová, Sylva Pospíšilová, Markéta Danešová, Tomáš Kodras, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin

Externisté – Pavel Brázda, Jaroslav Cenkl

 

Obsah baletu:

Prolog (Je ne regrette rien)

Kruh života šansoniérky Edith se uzavírá. Paříž se loučí s milovanou velkou Piaf.

,,Je ne regrette rien“/,,Ničeho nelituji“

 

I. jednání

I. obraz – Slepota

Pískoviště. Malá nevidomá Edith hladí tvář hadrové panenky, jakoby si ji chtěla navždy zapamatovat. Vypravěč/Smrt/Pianista jí pomáhá najít panenku a zmanipuluje setkání s matkou, která dává přednost nočnímu životu, náhodným veselým známostem s vojáky, na chvilku se snad dostaví výčitky svědomí, kterým dá alkohol zapomenout. Edith se ocitá ve světě nevidomých ,,tmavomodrých představ“ – její hračky dostávají živou podobu, ztrácí dětství, přichází zrak – Edith vidí…

,,Je ne regrette rien“/,,Ničeho nelituji“

 

II. obraz – Marcelka (Les flonflons du bal)

Edith zpívá po ulicích, potkává zednického učně Louise Duponta a z jejich vztahu se narodí Marcelka. Více než dítě, mateřství a Louisovy výčitky ji fascinuje zpěv, ulice a její publikum. Louis rezignuje a dítě si odnáší, Marcelku Edith vrátí až Smrt. Edith nemá na její pohřeb, nabízí své tělo za peníze. Objevuje se textař a manažer Raymond Asso.

,,Je ne regrette rien“/,,Ničeho nelituji“

 

III. obraz – Raymond Asso (Hymna l´amour)

Raymond Asso neposednou, netrpělivou a lehkomyslnou Edith vychovává, krok po kroku ji pozvedá z dlažby, špíny, žebrání po ulicích. Edith si připadá omezována, nelíbí se jí to, hádají se – ale Raymond jí dal její první, jenom její píseň – už není odkázána na ulici, přichází první koncerty a koncertní sál A.B.C.

Začala válka. Raymond odešel na frontu a při jednom návratu přistihne Edith s Paulem Meurissem. Edith si Raymonda váží, je mu vděčná, ale Paula miluje. Osud rozhodl za ní – Raymonda zabila na frontě zbloudilá kulka…

,,Je ne regrette rien“/,,Ničeho nelituji“

 

IV. obraz – Válka (Mon manége a moi)

V pařížském publiku A.B.C. jsou němečtí vojáci samozřejmostí, setkává se s nimi Edith. Je opuštěná, hledá zapomnění ve večírcích, kde je pití i láska na jednu noc; bez velkých gest pomáhá Edith příbuzným zajatých francouzských vojáků.

 

II. jednání

V. obraz – Marcel Cerman (Mon dieu)

Písně Edith zlidověly, Edith je slavná, ale bez lásky, střídá mužské náruče a v jedné z nich nachází pocit, že je to láska navždy – byl to Henri Contet. Ten se však vrací každou noc ke své ženě Nicol. Smrt systematicky vtahuje Edith do svých sítí. Přichází další z mužů jejího života, mistr světa v boxu Marcel Cerman. Jejich vztah přetíná letecká katastrofa, byla to netrpělivá Edith, která se ho nemohla dočkat a donutila ho vyměnit si lodní lístek za letenku. V setkání se smrtí je bezmocná, zoufalá, padá na dno a večer ji čeká životní poslání – musí zpívat…

,,…lituji všeho…“

 

VI. obraz – Théo Sarapo (Les blouses blanches)

Zhroucená Edith nemá odvahu se vrátit na pódium, seznamuje se s Théo Sarapem a jeho láska pro ni znamená nalezení chutě do života, vrací se na jeviště, podepisuje smlouvy, zpívá nové písně. Nejsou to jen autonehody, co ji vracejí stále častěji do nemocnice. Théo jí nabízí sňatek, je jejím posledním manželem a k oltáři ji vede nejen on, ale i Smrt.

,,Je ne regrette rien“/,,Ničeho nelituji“

Recenze:

Na olomoucké scéně dosud tak velký a impozatní muzikál uveden nebyl. Zejména čtyři obrazy prvního jednání byly zářivé a dějově bohaté i logické. Diváci oceňovali mistrovské odvíjení a zobrazení osudu, choreograficky přesnou evokaci charakterů a téměř kouzelnické střídání šansoniérky a tanečnice (Radka Fišarová a Lucie Hloužková), jejichž výkony byly mistrovské.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view.php?cisloclanku=2003033101 6. 2. 2013)

 

Ke každé postavě a výkonu by bylo možno připojit laudácio o baletním mistrovství a výrazové virtuozitě, které nepochybně přispěly ke strhující podívané. Taneční muzikál by mohl a snad i měl být magnetem pro celou divadelní Moravu.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view.php?cisloclanku=2003033101 6. 2. 2013)

 

Edith Piaf má při každém vystoupení vždy dvě představitelky, a sice zpěvačku a tanečnici. Olomouckému publiku se představila místní baletka Renáta Mrózková, ovšem mnozí diváci si dvě představitelky uvědomili až ve chvíli, kdy se spolu poprvé objevily na jevišti.

(https://www.musical-opereta.cz/vrabcak-opet-doskakal-do-olomouce  6. 2. 2013

 

 

Don Quijote 7. 11. 2003

LUDWIG MINKUS

Balet o dvou dějstvích                                             

Libreto – Maruis Petipa

Hudba – Ludwig Minkus

Choreografie – Jiří Kyselák (dle Maria Petipy a Alexandra Gorského

Nastudování a režie – Jiří Kyselák

Asistent choreografa – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

Don Quijote – Vadim Tsepelev

Sancho Panza – Igor Ostapenko, Jaroslav Cenkl (externista)

Lorenzo – Radan Hlubinka (člen souboru opery a operety)

Kitri – Monika Globa Bernovská, Monika Zaherová

Basil – Valerij Globa, Michal Pimek

Gamacho – Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko

Espada – Konstantin Soldatenkov

Tanečnice – Dryáda – variace ve 4. Obraze – Lucie Hloužková, Irina Popova Ostapenko

Květinářky – Simona Doubková, Michaela Tsepeleva Horká, Simona Křenková, Svatava Kaisarová

Amor – Simona Doubková, Tereza Holomková

Cikáni sólo – Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Dana Krajevská

Dryády – Simona Doubková, Tereza Holomková, Gloria Habrdová, Svatava Kaisarová, Magda Kantorová, Simona Křenková, Dana Ondráčková, Sylva Pospíšilová, Irina Trocenko, Michaela Tsepeleva Horká

Toreadoři – Tomáš Derka, Petr Horákovský, Tomáš Kodras, Radek Vojtěch

Sbor – I. obraz – Simona Doubková, Michaela Tsepeleva Horká, Svatava Kaisarová, Simona Křenková, Gloria Habrdová, Tereza Holomková, Magda Kantorová, Dana Ondráčková, Sylvy Pospíšilová, Irina Trocenko

Cikáni – Tomáš Derka, Petr Horákovský, Tomáš Kodras, Radek Vojtěch

Suita k pas de deux – Lucie Hloužková, Irina Popova Ostapenko, Simona Doubková, Tereza Holomková, Svatava Kaisarová, Simona Křenková, Michaela Tsepeleva Horká

Krčmářka – Jana Hanáková (externistka)

Pacholek, farář – Pavel Brázda (člen souboru opery a operety)

 

Obsah baletu:

Don Quijote si čte ve starých rytířských eposech. Touží stát se sám rytířem a ochraňovat čest své vysněné dámy. Vydává se tedy k nevoli svého sluhy Sancho Panzy za svým snem.

I. obraz

Barcelonské náměstí je ve sváteční náladě. Pozornost lidí upoutává především Kitri, dcera majitele Lorenza a lazebník Basil, její milý. Lorenzo ale nevidí chodého ženicha rád, chce svoji dceru provdat za bohatého šlechtice Gamacha. Lidí vítají pouliční tanečnici a toreadora Spadu. Zábava vrcholí, na náměstí přichází rytíř Don Quijote se Sancho Panzou. Don Quijote je zaujat krásou Kitri a považuje ji za ,,dámu svého srdce“, o které se mu často zdává. Kutri s Basilem prchají před Lorenzem a Gamachem.

II. obraz

Kitri a Basil se ukrývají v cikánském táboře nedaleko větrného mlýna. Do tábora přichází Lorenzo a Gamacho, kteří milence pronásledují. Za nimi se objevuje i Don Quijote. V jeho představě se mlýn pro měňuje v nebezpečí, se kterým je třeba bojovat. Udolán zápasem, usíná. Zdá se mu, že je v říši dryád. Mezi vidinami krásných víl se mu znovu objevuje Kitri a tváře, se kterými se již setkal. Krásný sen ukončí příchod Lorenza a Gamacha, stále marně hledající Kitri a Basila, kterým se opět podařilo uprchnout.

III. obraz

Mladý pár se ukryl v krčmě. Když je pronásledovatelé najdou, Lorenzo oznamuje zásnuby Kitri a Gamacha. Zoufalý Basil předstírá sebevraždu. Don Quijote na prosbu Kitri donutí Lorenza, aby vyplnil Bacilovo poslední přání a dal milencům své požehnání. Jakmile jim požehná a Basil ožije, poznává, že byl oklamán. Je však pozdě.

IV. obraz

Na náměstí se připravuje svatba Kitri a Basila. Mezi častnými hosty je i Don Quijote. Šlechetný rytíř přeje novomanželům štěstí a vydává se za dobrodružstvím.

 

Recenze:

Dívčí část baletu je na solidní úrovni – bez problémů zvládá techniku na špičkách, navíc dobře vypadá a je taneční. Podstatně hůře je na tom pánská část souboru -  je fyzicky a technicky nevyrovnaná; disproporce a nedostatky tanečníků ještě zvýraznily lesklé punčocháče bílé barvy, které jejich postavu spíše deformovaly a navíc daly vyniknout nepřesnostem.

(Taneční listy)

Kitri ztvárnila Monika Globa Bernovská, tanečnice s velkými dispozicemi, krásnou linkou nohou. Její Kitri však postrádala šarm a jiskru. Velké soustředění na samotné zvládnutí technického problému ji bránilo prožít svou postavu se vším, co k ní patří. Valerij Globa v roli Vasila měl obdobný problém; byl sice technicky jistější, ale jeho výraz působil křečovitěji. Ve druhém jednání zaujaly lyrickou něžností dryády v Quijotově snu, dobře si vedla i Tereza Holomková jako Amorek v allegrových pasážích.

(Taneční listy)

Je potěšitelné, že oblastní divadlo uvádí balety s živým orchestrem. Přestože Minkusova hudba neklade na orchestr přehnané nároky, ne vždy se tu dařilo najít odpovídající tempo a zahrát čisté melodie. I Minkusova hudba se těžko snáší s nepřesnostmi, stejně jako klasický tanec.

(Taneční listy)

 

 

Slovanské dvojzpěvy 30. 4. 2004

ANTONÍN DVOŘÁK

Libreto – Libor Vaculík

Choreografie a režie – Libor Vaculík

Nastudování – Pavel Plšek

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko

 

Moravské dvojzpěvy – Lucie Hloužková, Konstantin Soldatenkov

 

Slovanské tance – Simona Doubková, Lucie Hloužková, Tereza Holomková, Sylva Pospíšilová, Monika Zaherová, Michaela Tsepeleva-Horká, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Tomáš Kodras, Luděk Mrkos, Michal Pimek, Konstantin Soldatenkov

– obsah baletu neuveden

Recenze:

Premiéra se konala v rámci baletního večera Taneční pocta Antonínu Dvořákovi. Představení bylo vytvořeno k 100. výročí úmrtí Antonína Dvořáka.

Náročného úkolu se chopil Libor Vaculík a podrobil skladby analýze, jejímž výsledkem bylo velmi působivé střídání dvojzpěvů a tanců, při nichž se v rychlém sledu postupně přebíjely trumfy, s nimiž ohromovala užaslé publikum dvojice Lucie Hloužková – Kontantin Soldatenkov a početnější baletní tým špičkových sólistů. Libor Vaculík je zralý choreograf, jeho invence má však takový rozměr, že patří k nejoceňovanějším mistrům choreografie a baletní režie […] Diváci byli nadšeni.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2004050304  5. 2. 2013)

Představení brilantním a vysoce originálním způsobem vzdalo hold nejslavnějšímu českému skladateli, osobnosti uznávané v celém světě pro svou nádhernou hudbu, a to v předvečer stého výročí Dvořákova úmrtí.

(https://www.olomouc.com/novinky/novinka.php?novinka[id]=611  5. 2. 2013)

 

 

IX. symfonie ,,Z nového světa“ 30. 4. 2004

ANTONÍN DVOŘÁK

Libreto – Robert Balogh

Choreografie a režie – Robert Balogh

Asistenti choreografie – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

 

Antonín Dvořák – Valerij Globa

Anna-skladatelova manželka – Svatava Kaisarová

Josefína-sestra Anny – Monika Globa-Bernovská (skladatelova první láska)        

Jeanette Thurber – Irina Popova-Ostapenko (americká mecenáška)

 

Sbory:

Rusalky – Monika Globa-Bernovská, Simona Doubková, Lucie Hloužková, Tereza Holomková, Svatava Kaisarová, Dana Ondráčková, Sylva Pospíšilová, Michaela Tsepeleva-Horká, Monika Zaherová

Lid z Vysoké – Lucie Hloužková, Sylva Pospíšilová, Michaela Tsepeleva-Horká, Monika Zaherová, Vladislav Nikolenko, Michal Pimek, Vadim Tsepelev, Radek Vojtěch

Newyorčané, Orchestr – Simona Doubková, Gloria Habrdová, Lucie Hloužková, Tereza Holomková, Magdalena Kantorová, Dana Krajevská, Simona Křenková, Dana Ondráčková, Sylva Pospíšilová, Irina Trocenko, Michaela Tsepeleva-Horká, Monika Zaherová, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Tomáš Kodras, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Michal Pimek, Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev, Radek Vojtěch

 

Obsah baletu:

Čtyřvětá symfonie je rozdělena do 15 obrazů. Formou proměn reality a snového vzpomínání by mely vypovědět příběh, jako fragment ze života člověka fyzicky vzdáleného, ale nitrem stále silně blízkého domovu a všem milovaným

I. věta – Adagio – Allegro molto

I. obraz

Seznámení s Novým světem…setkání s Janette Thurber-mecenáškou…vliv skladatelovy hudby na novou společnost…jeho pochybnosti…Anna – vzpomínka na domov…Janette Thurber – symbol společnosti…

 

II. věta – Largo

II. obraz

…snový svět rusalek…setkání s jednou z nich – svoji múzou…

III. obraz

…vzpomínka na životní lásku Josefínu…bolest z rozchodu…

IV. obraz

…Anna-zdroj inspirace

V. obraz

…snový svět rusalek…

 

III. věta

VI. obraz

…ruch New Yorku…

VII. obraz

…Josefína…

VIII. obraz

…Anna – štěstí domova…lid z Vysoké…

IX. obraz

…ruch New Yorku…

X. obraz

…Josefína,,,

XI. obraz

…sám ve velkoměstě…

 

IV. věta-Allegro con fuoco

XII. obraz

…koncert v Carnegie Hall…

XIII. obraz

…Janette Thurber…

XIV. obraz

…Amerika s úctou děkuje…

XV. obraz

…návrat domů…

Recenze:

Dramatizace Novosvětské byla velkým překvapením, protože bez nadsázky lze považovat za nemožné, že by kdy posluchač Novosvětskou takto vnímal. Balogh ale přesvědčil a své pojetí ve spojení s výtečným (chce se říci přímo virtuosním) pohybem baletu obhájil.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2004050304  5. 2. 2013)

Robert Balogh se nechal unést sílou Dvořákovy hudby natolik, že se nevyhnul jevištnímu patosu. A to jak v pojetí scény a kostýmů, které korespondují až přespříliš věrně s tehdejší módou, tak především v celkové atmosféře romantického prožitku a neúměrné popisnosti.

(https://divadelniflora.cz/2004/zpravodaj.php  5. 2. 2013)

 

Videoprojekce představující déšť, na kterou tanečníci zareagují tím, že si přinesou deštníky, působí pak až směšně, což zrovna není adekvátní pocit k právě se odehrávajícímu dění na jevišti. Prožitek jednotlivých tanečníků je tu doveden do takové intenzity, že se divák cítí spíše v rozpacích, než aby byl schopen vstřebat srdcervoucí taneční extáze. Když pak zazní všem natolik známá melodie z II. věty symfonie /Largo/ a na jeviště přitancuje sbor víl, sic křehkého vzezření, leč poněkud těžšího dopadu, dochází dokonce k rozchodu choreografie s hudbou. Není ovšem lehké posuzovat, soudit či odsuzovat toto dílo, jelikož už z premiérových ovací je jasné, že si svého diváka, kterého bude oslovovat, rozhodně najde.

(https://divadelniflora.cz/2004/zpravodaj.php  5. 2. 2013)

 

Amadeus 26. 11. 2004

WOLFGANG AMADEUS MOZART

Baletní divadlo o dvou dějstvích

Hudební koláž – Robert Balogh, Damiano Binetti

Libreto, režie a choreografie – Robert Balogh

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

 

Mozart – Valerij Globa, Luděk Mrkos

Malý Mozart – Robin Weiermüller

Múza – Konstanc – Monika Globa-Bernovská, Svatava Kaisarová

Smrt – Salieri – Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

Smrt – Žena – Irina Popova-Ostapenko, Michaela Tsepeleva-Horká

Leopold, otec Mozarta – Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

Aloisie – Irina Popova – Ostapenko, Michaela Tsepeleva-Horká   

Andělé smrti – Jana Drgová, Tereza Holomková, Zuzana Krbková, Jelena Iliina, Dana Krajevská, Simona Křenková, Renáta Mrózková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Sylva Soldatenková, Irina Popova-Ostapenko, Michaela Tsepeleva-Horká, Irina Trocenko, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Sergej Iliin, Ivo Jambor, Tomáš Kodras, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Radek Vojtěch

Rokoko – Tereza Holomková, Jelena Iliina, Zuzana Krbková, Renáta Mrózková, Dana Ondráčková, Sylva Soldatenková, Tomáš Derka, Sergej Iliin, Ivo Jambor, Tomáš Kordas, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko

Lidé – tereza Holomková, Renáta Mrózková, Sylva Soldatenková, Irina Popova-Ostapenko, Michaela Tsepeleva-Horká

Marie Terezie – Jana Hanáková

Arcibiskup – Radek Vojtěch

Královna noci – Irina Popova-Ostapenko, Michaela Tsepeleva-Horká

Komtur – Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

Don Goivanni – Radek Vojtěch

Lokajové – Pavel Brázda, Jaroslav Cenkl

 

Obsah baletu:

I. jednání

První část se odehrává v imaginárním světě Smrti, Múzy a Andělů smrti. Amadeus je vyvolený Smrti a Múzy a jeho život záleží na jejich dohodě. Múza ho na dobu jeho krátkého života přebírá od Smrti a zavádí do tajů umění. Lásky a života.

Druhá část se odehrává ve světě rokoka. Na dvůr Marie Terezie přichází otec Amadea, Leopold, se svým zázračným dítětem. Velice záhy se Amadeus stává velkým a oblíbeným skladatelem. Potkává svoji první lásku Aloisii.

Svět ho obdivuje…

II. jednání

Mozart má rád společnost, rád a dobře tancuje. Na plese se setkává se sestrou Aloisie Konstanc, se kterou pocítí skutečnou harmonii a lásku. Císařský dvůr ho konfrontuje s dvorním kapelníkem Salierim. Je to konfrontace génia a průměrnosti. Amadeus je v rozpustilé náladě…Dále intenzivně žije v plném tvůrčím rozmachu a inspirace.

Jeho poslední setkání s otcem…Blouznivé reminiscence a vize na prahu života. Návrat do imaginárního světa smrti- bolestné loučení s Múzou – smíření se Smrtí.

Génius žije…

 

Recenze:

Balogh se projevil jako velký fabulátor, který se netají inspirací Formanovám stejnojmenným filmem. Z jeho choreografie však můžeme vyčíst i hlubokou pokoru k dílu a osobnosti velkého génia klasické hudby.

(https://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=3912&r=10 16. 2. 2013)

Zatímco hudba v první části nepředstavuje úplně vůdčí element, ve druhé půli večera se jí choreograf plně podřizuje. Balet tak otevírá i uzavírá jako těžké železné dveře Requiem, dále zní úryvky klavírního koncertu, Kouzelné flétny, Dona Giovanniho a další. Poněkud nedořešený je závěr prvního aktu, který nakonec vyznívá rozpačitě – jakoby v hudební koláži ještě něco chybělo…

(https://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=3912&r=10 16. 2. 2013)

V baletním večeru ,,Amadeus“ získalo Moravské divadlo další kvalitní baletní inscenaci. Znalci Mozartova života by mohli leccos autorům vytknout, ale baletní umění přeci není jen o realistickém ztvárnění čehokoliv, je především o kráse pohybu lidského těla a o tu nebyla v představení nouze.

(https://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=3912&r=10 16. 2. 2013)

 

 

Oněgin 4. 2. 2005

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Balet o dvou jednáních na libreto Valerije Modestova podle románu A. S. Puškina

 

Hudební úprava – Sergej Poluektov

Choreograf a režie – Vasilij Medveděv

Asistent choreografie a nastudování – Stanislav Fečo

Baletní mistři – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

 

Oněgin – Valerij Globa, Konstantin Soldatenkov

Taťána – Monika Globa-Bernovská, Jelena Iliina

Lenskij – Sergej Iliin, Vladislav Nikolenko

Olga – Svatava Kaisarová, Irina Popova-Ostapenko

Gremin – Sergej Iliin, Vladislav Nikolenko

Venkovské páry – Sylva Soldatenková, Luděk Mrkos, Michaela Tsepeleva-Horká, Ivo Jambor

Sen – doprovod Obětina – Simona Křenková, Vadim Tsepelev, Radek Vojtěch

Dále tančí – Jana Drgová, Tereza Holomková, Dana Krajevská, Zuzana Krbková, Renáta Mrózková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Irina Trocenko, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Tomáš Kodras, Igor Ostapenko

 

Obsah baletu:

I. dějství

Letní den. Na statku Larinových je oslava – tradiční venkovský statek po ukončení sběru úrody. Na louce před domem všichni tančí a veselí se. Spolu s nimi i Olga, mladší ze sester Larinových. Její sestra Taťána vše pozoruje, ale stojí stranou.

S ostatními hosty přichází ženich Olgy – mladý bohatý šlechtic a básník Vladimír Lenskij – se svým přítelem Eugenem Oněginem, který unaven jednotvárností společenského života utekl z hlavního města na venkov, kde se teď nudí. Oněgin, miláček světských salónů, Taťánu zcela okouzlí. Oslava je v plném proudu. Olga s Lenským se zapojují do všeobecného veselí, ale Taťána s Oněginem se drží v ústraní. Svátek končí, hosté se loučí. Taťána se smutkem sleduje zamilovaný pár, Olgu a Lenského.

Noc. Taťána nemůže usnout, uvědomuje si, že se zamilovala. Plna nového, dosud nepoznaného citu píše dopis Oněginovi, ve kterém mu přiznává svou lásku.

Následující den. Do zahrady přichází Oněgin. Taťána je v rozpacích, s nadějí čeká, jaká bude odpověď. Oněgin je sice dojat jejím přiznáním, ale cit nehodlá opětovat. Vrací Taťáně dopis.

U Larinových se se opět slaví – Taťána má svátek. Ve víru tance je i Olga s Lenským. Se zpožděním se objevuje Oněgin. Taťána při novém setkání s ním cítí, že ho stále miluje. Jemu je však cit nezkušené venkovské dívky spíše na obtíž. Ples ho nudí a ze všeho viní Lenského. Aby se mu pomstil, rozhodne se dvořit Olze. Lehkomyslná Olga bezstarostně flirtuje s Oněginem. Lenskij žárlí a dále již nemůže snést pohanu, které se mu dostalo, a vyzývá Oněgina na souboj.

 

II. dějství

Taťánina ložnice. Taťáně se zdá hrozný sen. Pronásleduje ji nečistá síla. Jeden z přízraků na sebe bere podobu Oněgina a vábí Taťánu k milostnému tanci. Ve snu se objevuje i Olga i Lenskij. Oněgin rozhněván zjevením nepozvaných hostí nečekaně zabíjí svého přítele.

Taťána se probouzí. Je ráno, den souboje. Osamělý Lenskij v předtuše své smrti vzpomíná na okamžiky strávené po boku Olgy, přátel, Taťány a Oněgina. Přicházejí sekundanti a Oněgin, který chce Souboji ještě zabránit. Lenskij o tom nechce ani slyšet. Oba se rozcházejí, míří, střílejí a Lenskij padá k zemi mrtev.

Uplynulo několik let. Oněgin je strávil cestováním a blouděním po světě. Vrací se do Petrohradu a přijímá pozvání na velkolepý ples. Zde se potkává se svým vzdáleným příbuzným, knížetem Greminem. Mezi hosty náhle uvidí krásnou a vznešenou ženu. Ptá se knížete, kdo je ta dáma. On hrdě odpovídá: Moje manželka! Taťána nedává znát, že Oněgina poznala. Ten vzpomíná na Taťánu jako na dívku, která mu kdysi nestála ani za povšimnutí. Teď však v jeho duši zahoří láska – cit, kterým vždy jen pohrdal! Když Taťánu konečně najde v soukromí, pokorně prosí o její lásku. Ona v tichosti naslouchá jeho vyznání. Zdá se, že Oněgin má své štěstí na dosah ruky. Taťánina odpověď je však jasná: Miluji vás, přiznávám, ale mám mužem je už jiný a já ho nikdy nezradím.

Oněgin je otřesen. Zůstává sám.

Recenze:

Představení publikum oslovilo, a to navzdory tomu, že jde o děj notoricky známý z povinné 
školní četby. Znovu se opakuje, že divadelní novátorství nespočívá v prezentaci neznámého, ale především v samé prezentaci. Ta nesmí být ani falešná, ani nevěrohodná...

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2005020503  5. 2. 2013)

K niternému prožívání přispěly všechny složky divadelní artilerie, především kvalitní orchestr velmi zasvěceně vedený dirigentem Petrem Šumníkem.Už sám fakt, že se balet tančí na živou hudbu, vyvolal velký podiv, uznání a respekt. 

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2005020503  5. 2. 2013)

Síla Medvědovy režie a choreografie spočívá v jednoznačnosti baletního výrazu, jež charakterizuje postavu. Přesvědčivost byla tak silná, že se zdála být samozřejmá.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2005020503  5. 2. 2013)

 

 

Carmen 4. 11. 2005

GEORGES BIZET

Taneční drama o dvou dějstvích s prologem

Libreto – podle Prospera Mériméea

Volně zpracoval – Robert Balogh

Choreografie, režie a hudební koláž – Robert Balogh

Souboje – Karel Basák

Asistenti choreografie – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

 

Carmen – Monika Globa-Bernovská, Renáta Mrózková

Don José – Valerij Globa, Ivo Jambor

Escamillo – Luděk Mrkos, Konstantin Soldatenkov

Micaela – Lucie Hloužková, Svatava Kaisarová

Býk – Lena Ivanova, Michaela Tsepeleva-Horká

Garcia – vůdce pašeráků – Michal Klapetek, Vladislav Nikolenko

Frasquita – Dana Krajevská

Mercedes – Jana Drgová

Manuela – Sylva Soldatenkova

Důstojník Zuniga – Vadim Tsepelev

Lillas Pastia – majitel taverny, Voják – Pavel Brázda (externista)

Hospodský, Voják – Jaroslav Cenkl (externista)

Hospodská, Cikánka – Jana Hanáková (externistka)

Ulice – Monika Globa-Bernovská, Renáta Mrózková, Lena Ivanova, Michaela Tsepeleva-Horká, Jana Drgová, Tereza Holomková, Lucie Hloužková, Svatava Kaisarová, Dana Krajevská, Zuzana Krbková, Simona Křenková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Lucie Roháčková, Sylva Soldatenkova

Vojáci – Luděk Mrkos, Konstantin Soldatenkov, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Sergej Iliin, Michal Klapetek, Vladislav Nikolenko, Radek Vojtěch

Tabákárna – Monika Globa-Bernovská, Renáta Mrózková, Lena Ivanova, Michaela Tsepeleva-Horká, Jana Drgová, Lucie Hloužková, Tereza Holomková, Svatava Kaisarová, Dana Krajevská, Zuzana Krbková, Simona Křenková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Lucie Roháčková, Sylva Soldatenkova

Taverna – Monika Globa-Bernovská, Renáta Mrózková, Lena Ivanova, Michaela Tsepeleva-Horká, Jana Drgová, Lucie Hloužková, Tereza Holomková, Svatava Kaisarová, Dana Krajevská, Zuzana Krbková, Simona Křenková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Lucie Roháčková, Sylva Soldatenkova, Luděk Mrkos, Konstantin Soldatenkov, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Sergej Iliin, Michal Klapetek, Vladislav Nikolenko, Radek Vojtěch

Pašeráci – Michal Klapetek, Vladislav Nikolenko, Sergej Iliin, Vadim Tsepelev, Radek Vojtěch

Aréna – Jana Drgová, Tereza Holomková, Dana Krajevská, Zuzana Krbková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Lucie Roháčková, Sylva Soldatenkova

Toreadoři – Tomáš Derka, Petr Horákovský, Sergej Iliin, Michal Klapetek, Vladislav Nikolenko, Radek Vojtěch

 

Obsah baletu:

Prolog

Boj býka s Escamillem je starodávným rituálem krásy i pohybu a zabíjení symbol španělské vášně. Objevuje se Carmen, volná, nespoutaná bytost, plná temperamentu a lásky spojené s krutostí a ironií.

I. dějství

Ulice – sváteční den. Procesí s Madonou, vyjádřením hluboké víry španělského národa, prochází směrem na náměstí, kde se vždy v tyto dny setkávají lidé a častokrát konají vojenské přehlídky. Záhy se vše spontánně mění v taneční oslavu svátku, při které dívka Carmen poprvé potkává vojáka jménem Don José. Zaujme všechny vojáky a všichni po ní touží. Výzvu přijímá, se všemi flirtuje, ale svou růži hází Josému.

Tabulárna – všední den. Při práci v továrně vzniká hádka mezi Manuelovu a Carmen, která svým provokujícím chováním vyvolává následně i rvačku s ostatními dělnicemi. V bitce těžce zraní Manuelu. Má být za to potrestána, ale cestou do věznice se mladý Bask don José nechá přemluvit a umožní jí útěk. Sám je za tento přečin zatčen. Ve vězení v něm stále více sílí touha po Carmen. Ta se mu promítá do snu o vášnivém milování. Do reálného světa ho vrací návštěva Micaely. Venkovské děvče přichází navštívit svou lásku do vězení. Přináší Josému dopis, ve kterém ho matka prosí, aby se ze žaláře vrátil domu a oženil s Micaelou. José však nemůže zapomenout na uhrančivou a svůdnou krásu Carmen, která zatím s přítelkyněmi Mercedes a Frasquitou bezstarostně baví tancem důstojníka Zunigu a celou tavernu.

II. dějství

Zbožňovaný a oslavovaný toreador Escamillo vstupuje do taverny. Vrací komplimenty a ostatní návštěvníky upoutává živým vyprávěním o báčích zápasech. Přichází také don José, právě propuštěný z vězení. Žárlivě sleduje, jak se Carmen baví. Jeho žárlivost přeroste v boj se svým nadřízeným, důstojníkem Zunigou. Josého vojenská kariéra je u konce, ale vášeň a láska Carmen jej natolik zaslepily, že je ochotný stát se pašerákem. Vášnivá láska spojená s trochou nenávisti vyústí v milostný duet Carmen a Josého.

Odpočívající pašeráci hrají karty a věští z nich budoucnost. Vůdce bandy Garcia provokuje Josého, ten odpovídá násilím. Micaela vyhledává dona José. Trápí ji jeho nová způsob života i slepá láska ke krásné cikánce. Přelétavou Carmen však již jeho city unavují a velice rychle vzplane novou vášní k zápasníku s býky Escamillovi, který před vstupem do arény věnuje své očekávané vítězství právě jí. José se s Carmen setkává před arénou. Trpí žárlivou osudovou láskou a prosí Carmen, aby se k němu vrátila. Ta s výsměchem odmítá. Když z arény zazná triumf oslavující vítěze býčích zápasů, přiznává se ke své touze po Escamillovi a spěchá oslavit jeho vítězství. José se ji marně snaží zastavit. Unesený žárlivostí a neopětovanou láskou, Carmen probodne.

Recenze:

… [scéna] se odehrává na zcela pustém jevišti (scéna (!) R. Balogh) s několika doplňky dotvářejícími prostředí [… ] Syrový prostor, který tak vzniknul, může být kladem, ale zároveň i velkým handicapem a záleží na choreografovi, jak děj rozehraje. Robertu Baloghovi se ne vždy podařilo otevřené jeviště plně zvládnout. Ještěže má Olomouc dostatek kvalitních tanečníků...

(https://spj.scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=5070&r=10  10. 2. 2013)

Tato čtveřice tanečníků [Luděk Mrkos, Michaela Tsepeleva-Horká, Monika Bernovská-Globa, Valerij Globa] představuje pilíř dramatu a nutno podotknout, že své taneční ,,party“ zvládli všichni na výbornou. Monika Bernovská-Globa je vyzývavou i svůdnou Carmen s rozhodným postojem k lásce, životu i smrti, naopak Valerij Globa dobře zvládl vystihnout povahu rozpolceného Dona Josého.

(https://spj.scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=5070&r=10  10. 2. 2013)

 

 

Maškaráda 24. 2. 2006

ARAM CHAČATURJAN

Taneční balada na motivy stejnojmenného dramatu M. J. Lermontova

Libreto – Jiří Kyselák

Režie a choreografie – Jiří Kyselák

Výprava – Josef Jelínek

Asistenti choreografie – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

 

Osoby a obsazení:

Arbenin – Valerij Globa, Sergej Iliin

Nina, jeho žena – Monika Globa-Bernovská, Svatava Kaisarová

Kníže Zvjozdič – Ivo Jambor, Konstantin Soldatenkov

Baronesa Štralová – Lucie Hloužková, Sylva Soldatenkova

Osud – muž – Michal Klapetek, Luděk Mrkos

Hráč I. – Vadim Tsepelev

Hráč II. – Vladislav Nikolenko

Hráč III. – Tomáš Derka

Komorná + stará Baronesa – Jana Hanáková (externistka)

Společnost, hosté, riding – Jana Drgová, Tereza Holomková, Zuzana Krbková, Petra Nováčková, Dana Ondráčková, Michal Klapetek, Luděk Mrkos, Tomáš Derka, Petr Horákovský, Vladislav Nikolenko, Vadim Tsepelev, Radek Vojtěch

Lokaj – Pavel Brázda , Jaroslav Cenkl

 

Obsah baletu:

Děj Maškarády se točí kolem poměrně jednoduché zápletky. Svým mistrovským zpracováním je však povýšen mezi nejpřitažlivější dramata. Baronesa Štralová chce získat knížete Zvjozdiče, ale morálka petrohradské ,,High society“ jí nedovoluje, aby dala své touhy a city najevo přímo. Využije proto masky a na maškarním plese se, sama nepoznána, Zvjozdičovi vyzná. Jako důkaz svých citů mu předá náramek, který náhodou nalezne na zemi. Šperk ale ne skutečnosti patří Nině – mladé a krásné manželce bývalého, nyní zdánlivě zklidněného hazardního hráče Arbenina. Kníže, člověk citově zcela vyhořelý, všude halasně hledá ženu, která mu skryta maskou vyznala lásku. Ukáže přitom náramek i Arbeninovi. Toho zloba, zoufalství a nedůvěra k vlastní ženě zachvátí tak mohutně, že odmítá vyslechnout vysvětlení a pln hněvu a žárlivosti podá milované ženě otrávený nápoj. Běsi Arbeninova nitra, kteří se až dosud zdáli utišeni a zapomenuti, jsou znovu vyvoláni…Pod tíhou výčitek svědomí zešílí a uzavírá se do svého světa.

 

Recenze:

Zásluhou všech všech členů baletu prožilo premiérové publikum dramatický příběh 
z velkého světa s hlubokým zaujetím, se zatajeným dechem a neskrývaným obdivem. 
Maškaráda byla předvedena bez vady, přitom s mimořádným, chvílemi až 
akrobatickým nasazením a s velkou kreativní vynalézavostí, specificky laděnou 
pro každou postavu.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2006022501  5. 2. 2013)

Nepřehlédnutelnou okolností byla fyzická náročnost, množství nesených 
figur, jež samy o sobě od členů baletu vyžadovaly fyzickou sílu vzpěračů. A to 
vše probíhalo s lehkostí ptačího tahu z teplých krajin. 

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2006022501  5. 2. 2013)

Choreografie Jiřího Kyseláka dokázala v koncertních pasážích objevit hodnoty „programní 
hudby“. To je nevídané. A dokonce tyto hodnoty realizovat v jevištních akcích. 
Splynutí hudby s dějem, např. její navigace do karetních scén, bylo rovno 
kouzelnickému osvícení. 

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/view2.php?cisloclanku=2006022501  5. 2. 2013)

Scénu velmi vhodně doplňují vkusné kostýmy – zvláště charakterizující ženské postavy: v andělsky bílé nevinná Nina, v rudé baronesa Štralová, v ocelově šedé oba protagonisté Osudu.

(https://hudebnirozhledy.cz/index.php?d=1&o=3&c=5420&r=10 5. 2. 2013)

Je až s podivem, jak se choreografovi podařilo převést děj Maškarády do pohybu. K tomu využil retrospektivního výkladu, kdy v samotném úvodu Arbenin, soužený výčitkami svědomí, pološílený vzpomíná na svou ženu.

https://hudebnirozhledy.cz/index.php?d=1&o=3&c=5420&r=10 5. 2. 2013)

 

 

Marná opatrnost 26. 1. 2007

LOUIS JOSEPH FERDINAND HEROLD, JOHN LANCHBERY

Baletní Komedie o dvou dějstvích

Libreto – Jiří Kyselák

Dirigent – Petr Šumník

Choreografie a režie – Jiří Kyselák

Scéna a kostýmy – Josef Jelínek

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Vladislav Nikolenko, Jiří Sekanina

 

Osoby a obsazení:

Simona, bohatá vdova – Konstantin Soldatenkov, Vadim Tsepelev

Líza, její dcera – Monika Globa-Bernovská, Svatava Kaisarová

Kolas, Lízin nápadník – Valerij Globa, Jan Seitl

Tomas, zámožný mlynář – Radan Hlubinka (člen operního sboru)

Alan, jeho syn – Ivo Jambor, Vladislav Nikolenko

Chlapec s flétnou – Michal Klapetek

Přítelkyně Lízy – Jelena Iliina, Irina Popova, Rie Sasaki, Sylva Soldatenková

Kohout – Sergej Iliin

Slepice – Petra Glacová, Jana Jandorová, Lucie Roháčková, Lucie Rojková

Notář – Jaroslav Cenkl (externista)

Dívky – Jana Drgová, Petra Glacová, Jana Jandorová, Renáta Mrózková, Zuzana Náprstková, Dana Ondráčková, Lucie Roháčková, Lucie Rojková

Chlapci – Tomáš Derka, Petr Horákovský, Michal Klapetek, Radek Vojtěch

Pacholek – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)

Spoluúčinkuje sbor Moravského divadla Olomouc

 

Obsah baletu:

I. obraz

Líza, jediná dcera statkářky Simony, miluje mladého Kolase, ale matka má jiné plány. Dívka, očekávající svého milence, nechá tajně na smluveném místě stužku jako důkaz lásky. Kolas nachází stužku a setkává se s Lízou. Matka jejich schůzku překazí a přikáže dceři stloukat máslo. Kolas jí ochotně pomáhá, ale jejich milostné laškování přeruší příchod Alana s otcem. Líza netuší, že matka již pro ni ženicha dojednala. Ona ale o bohatého Alana nemá zájem.

Intermezzo

Statkářka odvádí Alana a jeho otce na obhlídku svých polností. Je doba žní, a proto společně s nimi odcházejí do práce na pole ženci, Líza, její přítelkyně i Kolas.

II. obraz

Obilí je sklizeno, práce skončena a všichni se vesele baví. Jen Kolasovi se nelíbí, že Líza mí patřit Alanovi. Ten je však svou prostoduchostí všem vesničanům jen pro smích. Všeobecné veselí ukončí náhlá bouřka.

III. obraz

Po návratu domů se unavená Simona snaží prací přemoci ospalost. Zaměstnává proto sebe i dceru, ale přesto usíná. Líza myslí na Kolase, který čeká u okénka, ale ona se k němu nemůže dostat. Matka zamkla dveře. K útěku se jí nepodaří využít ani doby, kdy přicházejí ženci, přinášejí dožínkové snopy a spolu s paní domu oslavují konec žní. Matka totiž svou dceru střeží dokonale. Při odchodu do kostela ji opět zamyká. Jaké je pak Lízino překvapení, když se náhle uprostřed světnice objeví její milý. Na důkaz lásky a věrnosti si vyměňují šátky. Před vracející se matkou Líza ukryje Kolase ve svém pokojíčku. Rozezlená matka poznává cizí šátek a ze strachu zamyká dceru v její světničce až do příchodu ženicha. Alan s otcem a svatebčany přichází podepsat svatební smlouvu. Simona slavnostně dává Alanovi klíč od světničky jeho budoucí nevěsty. K všeobecnému překvapení však v otevřených dveřích stojí Líza v Kolasově objetí. A tak šokované matce nezbývá nic jiného, než jim dát požehnání a smířit se s tím, že opatrnost byla marná.

Recenze:

Inscenace hodnocena pozitivně, až na malé výtky, týkající se především délky představení, které by podle kritiky bylo vhodnější zkrátit z důvodu větší dynamičnosti.

Zejména Vadim Tsepelev v roli vdovy Simony velmi vtipně sjednotil barvité pohybové kreace (od stepu až po flamenco) s výraznou hrou obličeje (otevřená ústa nadšením z vlastního tance). Marná opatrnost je vtipná právě díky němu a Tsepelev sklízí často větší ovace než ústřední milenecká dvojice v podání Moniky Globy-Bernovské a Valerije Globy.

(Mladá fronta dnes, roč. 18, č. 25)

Kdyby se Jiří Kyselák odvážil více ,,škrtat“, inscenaci by odlehčil a zbavil menších prostojů. Souhrnně lze však návrat Marné opatrnosti po čtrnácti letech na jeviště Moravského divadla označit za podařený.  A inscenace má bezpochyby potenciál splnit Kyselákovo přání – totiž dát divákovi pocit radosti a zapomnění na starosti všedního dně.

(Mladá fronta dnes, roč. 18, č. 25)

 

 

Queen 30. 11. 2007

Hudební koláž z nahrávek skupiny Queen sestavil Robert Balogh

Choreografie a režie – Robert Balogh

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Scéna – Robert Balogh

Asistenti choreografie – Dana Krajevská, Jiří Sekanina

 

Freddie Mercury – Ivo Jambor

Jeho matka – Irina Popova

Jeho otec – Vadim Tsepelev

Montserrat Caballé – Lena Iliina

Mary Austin – Svatava Kaisarová

Barbara Valentin – Renáta Mrózková

Jim Hutton – Radek Vojtěch

Smrt – Michal Klapetek

Roger Taylor – Tomáš Derka

John Deacon – Dmitrij Savakov

Brian May – Michal Klapetek

Spoluúčinkují – Iveta Benová, Jana Drgová, Petra Glacová, Michaela Komárková, Dana Ondráčková, Eva Patočková, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Sylva Soldatenkova, Michaela Tsepeleva, Ganna Vdovyčenko, Tomáš Hoš, Jano Kočík, Andrej Šarajev

 

Recenze:

 V queenovské části také nemohou ujít pozornosti některé znamenité sólové výkony -tahounem je skvěle pohybově disponovaný a vizuálně charismatický Ivo Jambor jako Freddie Mercury, s nadšením je přijímán rovněž Michal Klapetek jako Smrt (představuje však i Briana Maye a Johna Lennona).

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/pri-the-beatles-queen-to-jiskri/?s=detail  17. 2. 2013)

 

Věhlas zdařilé baletní inscenace podtrhl přibližně před rokem svou návštěvou Peter Freestone, který byl dvanáct let osobním tajemníkem Mercuryho. Po představení prohlásil, že Frediieho viděl doslova v každé scéně a v každém pohybu tanečníka Ivo Jambora.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/pri-the-beatles-queen-to-jiskri/?s=detail  17. 2. 2013)

 

Zatímco Vejsadovi The Beatles víceméně zůstávají jakousi obrovskou dobovou diskotékou s důrazem na ansámblový roztančený mumraj, dějová linka je u Queen výraznější, neboť osud skupiny je nazírán prostřednictvím tragického příběhu zpěváka Freddieho Mercuryho: »nahý« přichází na svět, prvně se dotýká kytary, záhy vzniká skupina, nechybí umělecká epizoda s operní pěvkyní Montserrat Caballé, dostavují se příznaky nevyléčitelné choroby a smrt.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/the-beatles-queen-recenze/?s=detail 17. 2. 2013)                                                  

 

 

The Beatles 30. 11. 2007

Hudební koláž z nahrávek skupiny The Beatles sestavil Igor Vejsada

Choreografie a režie – Igor Vejsada

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Scéna – Alexander Babraj

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Jiří Sekanina

 

John Lennon – Michal Klapetek

Paul McCartney – Andrej Šarajev

Ringo Starr – Valerij Globa

George Harrison – Dmitrij Savakov

Yoko Ono – Monika Globa

Matka Johna – Lena Iliina

Otec Johna – Vadim Tsepelev

Královna Alžběta – Jana Hanáková

Spoluúčinkují – Iveta Benová, Jana Drgová, Petra Glacová, Svatava Kaisarová, Michaela Komárková, Renáta Mrózková, Dana Ondráčková, Eva Patočková, Irina Popova, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Sylva Soldatenkova, Michaela Tsepeleva, Ganna Vdovyčenko, Tomáš Derka, Tomáš Hoš, Jano Kočík, Vladislav Nikolenko, Radek Vojtěch

Děti baletního studia při MDO Olomouc a taneční skupiny M – Plus

 

Recenze:

Členové olomouckého baletu tančí na hudbu z originálních nahrávek slupin a dávají průchod své vitalitě, jako kdyby se odvazovali na nějakém mejdanu. Mezi jevištěm a hledištěm to náležitě jiskří.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/the-beatles-queen-recenze/?s=detail  17. 2. 2013)

 

 

Giselle 14. 3. 2008

ADOLF CHARLES ADAM

Romantický balet o dvou dějstvích

Libreto podle Julese-Henriho Vernoye se Saint-Georges a Théophila Gautiera

Volně zpracoval – Jiří Kyselák

Choreografie a režie – Jean Coralli, Jules Perrot, Marius Petipa, Jiří Kyselák j.h.

Dirigent – Petr Šumník

Scéna a kostýmy – Josef Jelínek j.h.

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Jiří Sekanina

 

Giselle – Monika Globa, Lena Iliina

Vévoda Albert – Valerij Globa, Ivo Jambor

Myrtha, královna víl – Svatava Kaisarová, Irina Popova

Družky Myrthy – Lucie Roháčková, Sylva Soldatenkova, Lucie Rojková, Michaela Tsepeleva-Horká

Hilarion, lesník – Michal Klapetek, Dmitrij Savakov

Berthe, matka Giselle – Jana Hanáková (externistka)

Kníže z Courlandu – Vadim Tsepelev

Bathilde, jeho dcera – Dana Krajevská

Wilfried, přítel Alberta – Michal Klapetek, Dmitrij Savakov

Vinařky – Iveta Benová, Jana Drgová, Petra Glacová, Michaela Komárková, Renáta Mrózková, Dana Ondráčková, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Sylva Soldatenková, Michaela Tsepeleva-Horká

Vinaři – Tomáš Derka, Tomáš Hoš, Sergej Iliin, Jano Kočík, Vladislav Nikolenko, Andrej Sarajev, Radek Vojtěch

Společnost – Eva Patočková, Ganna Vdovyčenko, Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)

Víly – Iveta Benová, Jana Drgová, Petra Glacová, Michaela Komárková, Renáta Mrózková, Dana Ondráčková. Eva Patočková, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Sylva Soldatenková, Michaela Tsepeleva-Horká, Ganna Vdovyčenko

Obsah baletu:

I. jednání

Ve vísce poblíž lesa žije se svou matkou dívka Giselle, kterou si zamiloval lesník Hilarion. Giselle však k němu kromě přátelství necítí nic. Jednoho dne zahlédne lesník skvostně oblečeného neznámého mladého muže, který spěchá do lovecké chaty nedaleko Giselina příbytku. Po chvíli se muž znovu objeví a převlečen za vesničana se Giselle dvoří. Dívka je šťastná – vesele se s ním baví a vůbec nedbá na Hilarionovy výčitky a varování.

Z vinobraní se vracejí dívky a zatímco se všichni radují a tančí, žárlivý lesník prohlíží loveckou chatu. Najde meč a šaty, které tam neznámý zanechal.

Přichází společnost a s ní kníže z Courlandu s dcerou Bathildou. Jsou hosty majitele panství, vévody Alberta, a chtějí si v Giselině domově chvíli odpočinout. Dívku upoutá jejich vznešený zevnějšek. Bathilda jí na památku daruje svůj náhrdelník.

Scházejí se vesničané a znovu začíná veselý tanec. Tančí i Giselle a neznámý mladík. Do radostné nálady však vpadá Hilarion a přede všemi ho obviní ze zrady. Neznámý je sám vévoda Albert a Hilarion má důkazy: nalezený meč a plášť. Vévoda je rozhněván. Lesníkovo troubení na poplach přivolá celou společnost. Z domku vychází kníže se svou dcerou, Albertovou snoubenkou, která hledí s překvapením na vévodův převlek.

Giselle se brání uvěřit tomu, o čem ji skutečnost přesvědčuje. Zoufalá odhazuje náhrdelník a utíká do matčiny náruče. Její rozum se však kalí. Když uvidí Albertův meč, zvedá ho a obrací proti sobě, ale Hilarion jí ho v poslední chvíli vytrhne. Bolest zlomí Giselle srdce a ona umírá v Albertově náručí.

II. jednání

Romanticky tajemná je atmosféra starého lesa, kde je pochována Giselle. Je noc a k dívčinu hrobu přichází Hilarion. Nemyslí na to, že od půlnoci ožívá les tancem víl, které zahubí každého, kdo sem zabloudí. Náhle se kolem lesníka rozsvěcují bludičky a ten s hrůzou prchá.

Myrtha, královna víl, přijímá duší zemřelé dívky do řad víl – nevěst, které z nešťastné lásky zemřely. Víly obklopují novou družku a potom se rozbíhají po lese. Také Albert přichází k hrobu a prosí o odpuštění. Náhle se kolem něho mihne stín, který ho vábí za sebou a vede do bezpečí.

Zatím víly našly v Hilarionovi svou oběť. Marně je prosí o slitování – najde smrt v jezeře. Giselle žádá svou vládkyni o milost pro Alberta. Zdá se, že marně, ale svítání ruší kouzelnou moc duchů. Vévoda je zachráněn. Giselle – víla ho však navždy opouští.

 

 

Královna Margot 28. 11. 2008

HECTOR BERLIOZ

Taneční historické drama o dvou dějstvích

Libreto na motivy románu Alexandra Dumase volně zpracoval Libor Vaculík

 

Choreografie a režie – Libor Vaculík j.h.

Hudební spolupráce – Michal Švihra j.h.

Kostýmy – Roman Šolc j.h.

Scéna a světelný design – Libor Vaculík j.h.

Choreografie soubojů – šermíři olomoucké skupiny Adorea pod vedením Martina Turečka

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Jiří Sekanina

 

Osoby a obsazení:

Markéta de Alois, královna Margot – Lucie Horáková, Renáta Mrózková

Kateřina Medicejská, její matka – Lena Iliina, Jana Přibylová j.h.

Charlotta se Saule, milenka Jindřicha Navarrského – Lucie Martinková, Sylva Soldatenková

Lerac de La Mole, milenec Margot – Ivo Jambor

Jindřich Navarrský, manžel Margot – Michal Klapetek, Andrej Sarajev

Vévoda de Guise, vůdce katolíků – Michal Klapetek, Dmitrij Savakov

Zlo katolíků – Michaela Tsepeleva-Horká, Lena Iliina

Nenávist protestantů – Petr Horákovský, Michal Skrzeczkowski

Maurevel, nájemný vrah – Radek Vojtěch

Karel IX., francouzský král – Vadim Tsepelev

Vévoda d´Anjou, mladší bratr Karla IX. – Michal Klapetek, Dmitrij Savakov

Vévoda d´Alençon, nejmladší bratr Karla IX. – Vladislav Nikolenko

Kněz – Vladislav Nikolenko

Španělští velvyslanci – Tomáš Derka, Jano Kočík, Petr Horákovský, Michal Skrzeczkowski

Lid – muži – Petr Horákovský, Michal Skrzeczkowski, Radek Vojtěch, Jaroslav Cenkl (externista), Martin Tureček (šermíř skupiny Adorea), Václav Kopa (šermíř skupiny Adorea), Miroslav Hradil (šermíř skupiny Adorea), Eduard Zacha (šermíř skupiny Adorea)

Lid – ženy – Petra Glacová, Eva Patočková, Dana Lečbychová, Anna Vdovyčenko, Lucie Rojková, Lucie Roháčková

Vojáci – Pavel Brázda (externista), Ivo Válka (šermíř skupiny Adorea), Miroslav Fuciman (šermíř skupiny Adorea), Jaroslav Píša (šermíř skupiny Adorea), Martin Polách (šermíř skupiny Adorea), Tomáš Derka, Jano Kočík, Petr Horákovský, Michal Skrzeczkowski

Hrobníci – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)

 

Obsah baletu:

I. dějství

Francouzský král Karel IX. raději listuje v knihách, než aby se zajímal o vládnutí. Opravdovým ,,králem“ je jeho matka Kateřina Medicejská, která drží osud Francie pevně ve svých rukou. Nemilosrdně nechává popravit španělské vyslance.

Sestra Karla IX., Markéta z Valois – Margot, je tvrdě vychovávána svou matkou. V zájmu udržení rodu musí být schopna absolutně všeho. Nechce uvěřit krutosti matky. Má ráda vévodu de Guise, ale z politických důvodů je Kateřinou donucena k sňatku s navarrským králem Jindřichem. Svatební noc však stráví s mladým hugenotem La Molem, kterého zakryta škraboškou potkává v noční Paříži.

Velitel francouzského vojska vévoda de Guise velí do zbraně. Chystá se krveprolití. Margot mu chce zabránit, ale její prosby jsou marné. Stihne ještě varovat Jindřicha a společně s jeho milenkou Charlottou de Saule jej přemluví ke konverzi na katolickou víru, která Jindřichovi zachrání život. Zlo katolíků a nenávist protestantů slaví vítězství.

Kateřina neví o Jindřichově přestupu ke katolíkům. Je překvapena, když ho po bartolomějské noci potkává živého. K jeho odstranění je rozhodnuta použít jakékoliv prostředky. Volá nájemného vraha Maurevela. Vévoda de Guise zatýká La Mola, ale nešťastným přičiněním Margot Guise umírá. Margot ukryje před trestem smrti zraněného La Mola do svých komnat.

II.dějsvtí

Margot mí výčitky ze smrti Guise, kterého měla ráda. La Mola však miluje. Kateřina se chce za každou cenu zbavit Jindřicha. S pomocí Maurevela se zmocní klíčů od Charlottiny komnaty, kde chce Jindřicha přistihnout v náručí milenky. Charlotta se však se vším svěří Margot a ta jí přislíbí pomoc. Plán Kateřiny tak ztroskotá. Kateřina není zvyklá prohrávat a vedena zlem se chce pomstít Charlottě. Její záměr vychází. Charlotta umírá bolestivou smrtí jedem, kterým Kateřina posypala její noční košili. Margot oznamuje La Molovi, že nosí pod srdcem jeho dítě…

Kateřina pokračuje ve své ,,honbě“ na Jindřicha. Předává mu knihu, jejíž stránky jsou napuštěny prudkým jedem. Omylem se kniha dostane do rukou Karla IX. V rychlém sledu umírají i jeho bratři, vévoda – d´Anjou i vévoda vévoda d´Alençon .

Jindřich se stává králem Francie. Margot správně tuší, že za smrtí bratrů stojí z nějakých příčin jejich matka. Má strach o svůj život, o život la Mola a především o život dítěte. Rozhodne se s La Molem opustit Paříž. Na útěku je milenec smrtelně zraněn královskými vojáky a umírá. Zanechává po sobě Margot a svého syna. Kateřina nechce, aby žilo dítě, které má za otce hugenota. Nutí Margot, aby syna zabila. Margot však otáčí zbraň proti své matce…

 

Recenze:

Vaculíkovi se podařilo do tanečního projevu vnést veškeré zákruty spletitého příběhu; navíc přidává dvě postavy - Zlo katolíků a Nenávist protestantů, jež popotahují za pomyslné nitky, jimiž ovládají mysl a jednání královny a vévodů.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/kralovna-margot/?s=detail 5. 2. 2013)

Vaculík tvaruje svou kompozici mnohdy na již osvědčených pohybových schématech, která použil ve svých předchozích choreografiích. Jsou stále účinná, přesto postava Margot mohla Vaculíka inspirovat k tvarově bohatším variacím.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/kralovna-margot/?s=detail 5. 2. 2013)

Renáta Mrózková v roli Margot zaujala intenzivním hereckým projevem; krásně pracuje s pažemi, je plastická a její tělesný výraz je odrazem pocitů, kterými její postava prochází.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/kralovna-margot/?s=detail 5. 2. 2013)

 

 

Radúz a Mahulena 6. 3. 2009

Taneční mýtus o věčné nenávisti a lásce

Libreto podle Zeyerovy divadelní hry volně zpracoval Jiří Horák

V inscenaci jsou použity fragmenty z děl Josefa Suka

Pohádka op.16, Asrael op.27, Jaro op.22 a Pohádka léta op.29

 

Choreografie a režie – Jiří Horák j.h.

Dirigent – Petr Šumník

Kostýmy – Tomáš Kypta j.h.

Scéna – Jaroslav Milfajt j.h.

Asistenti choreografa – Ivona Jelíčková j.h., Zuzana Pokorná j.h., Dana Krajevská, Jiří Sekanina

 

Radúz – Ivo Jambor, Andrej Sarajev

Mahulena – Lucie Martinková, Renáta Mrózková

Runa, její matka – Lena Iliina, Michaela Tsepeleva-Horká

Stojmír, její otec – Vadim Tsepelev

Nyola, matka Radúze – Monika Globa, Dana Krajevská

Radovid, přítel Radúze – Jan Kočík, Dmitrij Savakov

Vratko – Tomáš Derka, Michal Skrzeczkowski

Prija, sestra Mahuleny – Lucie Roháčková, Sylva Soldatenková

Živa, sestra Mahuleny – Svatava Kaisarová, Lucie Rojková

Suita Runy – Ján Kočík, Dmitrij Savakov, Vladislav Nikolenko, Michal Klapetek, Radek Vojtěch

Hra mládeže – Petra Glacová, Lucie Horáková, Eva Patočková, Ghanna Vdovyčenko, Pert Horákovský, Vladislav Nikolenko, Michal Klapetek, Radek Vojtěch

Pohřební průvod – Lucie Horáková, Chiara Pesche, Eva Patočková, Ghanna Vdovyčenko, Pert Horákovský, Vladislav Nikolenko, Michal Klapetek, Radek Vojtěch

Houslové sólo – Světlana Pimková, David Friml

 

Obsah baletu:

I. jednání

Magurský princ Radúz skolil bílého jelena, při jehož pronásledování zabloudil na území znepřáteleného tatranského království. Znaven upadá do neklidného spánku. Zavité zvíře trápí jeho svědomí. Pochopil, že bylo posvátné a patřilo dívce, jejíž obraz se mu zjevil ve snu. Zoufalého Radúze nalezne přítel Radovid. Když mu Radúz vylíčí své dobrodružství, uvědomí si hrozící nebezpečí a nutí prince k návratu. Cestu jim ukáže venkovský chasník Vratko. Radúz mu poděkuje zlatou mincí s podobiznou svého otce.

Král Stojmír a rozlícená Runa pátrají po vlastníkovi meče, který uvázl v těle zabitého jelena, patřícího jejich dceři Mahuleně. Vratko se přiznává k setkání se dvěma lovci a ukáže jim darovanou minci. Runa pozná, že pochází z Magurského království. Vystrašený Vratko jí ukazuje směr, kudy cizinci odešli.

Sestry Prija a Živa se snaží rozveselit Mahulenu truchlící nad ztrátou jelena. S příchodem mládeže vypukne veselí. Rozpustilou náladu přeruší příchod krále Stojmíra, jenž oznamuje zadržení dvou vetřelců. Stráže přivádějí zajatce – Radúze a Radovida. Runa žádá jejich přísné potrestání. Radovid prosí o milost pro svého druha, propuštěn je však pouze on. Soucit něžné Mahuleny k neznámému mladíkovi se rychle mění v lásku. Runa vše s velkou nelibostí sleduje. Nechává Radúze uvěznit.

Ve vězení si Radúz ve vzpomínce vybavuje obraz Mahuleny, který se na okamžik zhmotňuje. Ze snění jej vytrhne stráž a odvádí vysoko do hor, kde má na příkaz Runy skonat připoután ke skále.

II. jednání

Zatímco Prija a Živa tráví čas přípravami na svatební hostinu, Mahulena se trápí Radúzovým osudem. Vratko jí tajně dá klíč od jeho pout. Ten nalezl, když jej Runa hodila do hluboké rokle ze skalního převisu, pod kterým byl schovaný. Runa sleduje s podezřením Mahulenin odchod. Králi Stojmírovi vyčítá nerozhodnost při potrestání Radúze, o jehož královnu matku, královnu Nyolu, kdysi Stojmí usiloval. Aby mu dokázala, že Mahulena chová k vězni náklonnost, vymyslí lest. Sdělí jí, že princ utrpení podlehl. Zoufalá Mahulena hledá útěchu u otce. V té chvíli však ohlašuje posel příchod hostů. Sestry s otcem odcházejí. Mahulena zůstává sama.

Runa touží, aby Radúz přijal smrt z rukou nic netušící Mahuleny. Ta jí připomíná nenáviděnou Nyolu.  Proto ji pošle za princem s kouzelným nápojem, který jej má posílit. Mahulena však zjistí, že je to prudký jed a spěchá Radúze do hor osvobodit. Runa ji sleduje. Osvobozený princ musí ještě svést zápas s Runou. Posílený čistou láskou ji přemůže a připoutá k útesu. Odcházející milence provází kletba pokořené královny: ,,jakmile jiné ženy celující ret se dotkne tváře tvé, tu béře moje kletba počátek! V tom okamžení zapomeneš ji, a znát ji nebudeš, svou Mahulenu, bys na ni třeba hleděl!“

Po příchodu do magurského království je z okamžiku štěstí vyruší smuteční hlas surmy zvěstující  smrt Radúzova otce. V této tragické chvíli nechce Mahulena předstoupit před královnu Nyolu. Posílá za matkou Radúze samotného. Radúz zastihne Nyolu v čele pohřebního průvodu. Synův příchod jen zjitří její city. Když vzplane hranice s královými ostatky, vroucně Radúze políbí. V tu chvíli se kletba Runy naplní. Mahulena se marně vrhá mezi matku a syna. Oba se na ni dívají jako na pomatenou ženu. Žalem vyčerpaná Mahulena prosí matku Zemi o pomoc…proměňuje se ve strom…

Radúze sužuje podivný smutek. Většinu času tráví u stromu, který se záhadně objevil v královské zahradě. Nyolu strom děsí a žárlí na něj. Se svými obavami se svěří Radovidovi, který však cítí, že jeho přítel je u stromu šťastný. Matka chce vyléčit synovu mys tím, že strom odstraní. Jakmile tne do kmene – Runina kletba se zlomí. Mahulena získává zpět svou lidskou podobu. Radúz poznává svou lásku a královna Nyola jim žehná.

Recenze:

Ačkoliv celý soubor na inscenaci odvedl poctivou práci, zaujaly mne především interpretky ženských hrdinek. Především něžná Lucie Martináková jako Mahulena uchvátila čistou energií ušlechtilé lidskosti, souhrou se svými sestrami (Sylva Soldatenková a Svatava Kaisarová) i v Radúzově náručí. Lena Iliina představuje její matku Runu s vosí bodavostí a krutou rafinovaností ve vděčné záporné úloze. Zajímavě na nevelkém prostoru citlivě rozehrává svou roli také Dmitrij Savakov (Radovid-přítel Radúze).

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/clanky/Zeyerova-lovestory-Raduz-a-Mahulena-se-v-Olomouci-vyvedla-10903 5. 2. 2013)

Dojemná dvouhodinová inscenace svědčí o dobré kondici zdejšího baletního souboru, který má ve svém středu výrazné osobnosti.

(https://zpravodajstvi.olomouc.cz/clanky/Zeyerova-lovestory-Raduz-a-Mahulena-se-v-Olomouci-vyvedla-10903 5. 2. 2013)

 

 

Macbeth 13. 11. 2009

KIRILL MOLČANOV

Libreto podle dramatu Williama Shakespeara napsal Robert Balogh

Choreografie a režie – Robert Balogh

Dirigent – Petr Šumník, Tomáš Hanák

Scéna – Klára Vágnerová

Asistenti choreografa – Dana Krajevská, Jiří Sekanina

 

Macbeth – Ivo Jambor, Jan Seitl

Lady Macbeth – Lena Iliina, Renáta Mrózková

Banquo, přítel Macbetha – Michal Klapetek, Dmitrij Savakov

Duncan, skotský král – Andrej Šarajev, Radek Vojtěch

Čarodějnice – Andrea Hrbková, Sylva Soldatenkova, Petra Glacová, Aya Shinoda, Irina Laptěva, Kateřina Iranová

Sven, Norský král – Mikina Kawamura, Michal Priessnitz

Banquův syn – Marek Pospíšil

Služebná u Lady Macbeth – Jana Hanáková

Spoluúčinkují – Lucie Horáková, Klára Konečná, Lena Kuzněcovová, Zuzana Novoborská, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Nikol Zodiová, Tomáš Derka, Marek Kocák, Ján Kočík, Oldřich Linhart, Vladislav Nikolenko, Vadim Tsepelev, Pavel Brázda, Jaroslav Cenkl

 

Obsah baletu:

I. jednání

Nedaleko Forresu zuří krutý boj mezi skoty a Nory. Odvážný Macbeth zkrotí vzdor norských nepřátel a vítězí. V boji zachrání svého přítele – vojevůdce Banqua. Spolu se setkávají se třemi čarodějnicemi, které jim vyjeví budoucnost. Macbeth se dozví, že se stane thénem z Cawdoru a následně králem celého Skotska. Banquo má být otcem skotských králů, ale sám králem nebude nikdy. Do Forresu přijíždí se svou družinou král Duncan. Za statečnost uděluje Macbethovi titul thén z Cawdoru. Ten však již ve svých představách vidí, jak v rukou drží skotskou královskou korunu. Proroctví čarodějnic se začíná naplňovat. Macbeth píše dopis své ženě, ve kterém jí vypráví o svém úspěchu a popisuje proroctví i skutečnost, že se již jeho část splnila. Zmiňuje se také o další věštbě, která mu předpovídá, že se stane králem Skotska. Ctižádostivá lady Macbeth pop přečtení dopisu zatouží po koruně a po moci. V osamění vzývá vražedné myšlenky a přísahá, že jí nic nezabrání v dosažení svého cíle. Famfáry ohlašují návrat Macbetha na hrad Inverness. Šťastné shledání s manželkou přeruší příjezd krále Duncana a vojevůdce Banqua. Lady Macbeth vítá krále přípitkem. Král a théni se baví s dvorními dámami. Mezitím Lady přemlouvá manžela ke královraždě. Ten se její myšlence brání. Když slavnost končí, doprovází Lady krále do jeho komnat a manželovi nekompromisně podává dýku. Sama se zatím modlí, aby se mu jeho čin zdařil. Macbeth se záhy vrací se zkrvavenýma rukama. Aby odvrátila podezření, vloží Lady Macbeth dýku do rukou spícímu sluhovi. Čarodějky zpovzdálí sledují, jak se jejich proroctví naplňuje. Macbatha týrají výčitky svědomí. Žena ho však uklidňuje svou věrností a láskou. Smrt skotského krále vyvolá mezi dvořany mezi dvořany paniku. Před zraky všech zabíjí Macbeth sluhu, jenž drží v rukách dýku potřísněnou krví. Poté přijímá z rukou Banqua královskou korunu. Další proroctví je vyplněno.

II. jednání

Král Macbeth s chotí pořádají hostinu. Mezi ním a Banquem, který ho podezřívá z vraždy, dojde ke střetu. Král se dle proroctví obává Banquova syna Fleance . Objevují se tři čarodějnice a prorokují Banquovi brzkou smrt. Králem najatí vrazi mají zabít jeho i syna. Při vědomí hrozícího nebezpečí se Banquo pokusí o útěk. Je však vrahy dopaden a rukou „přítele“ Macbetha zabit.

Během hostiny se Macbethovi zjeví duch zavražděného Banqua. Vysmívá se mu. Tím, jak se ho král snaží znovu a znovu zabít, prozrazuje svou vinu. Jeho podivné chování neujde pozornosti thénů. Lady se pokouší uklidnit zcela zmateného krále a zachránit situaci svým vyzývavým tancem. Čarodějky se zjevují opět. Králi věští, že nebude poražen, dokud se proti němu nepohne Birnamský les. Současně mu připomínají, že Bonquovi dědici se stanou králi. Již šílenému Macbethovi se zjevují duchové všech, které zabil. Také pro Lady Mecbeth se stává tíha nespočetných zločinů příliš velkou. I ona propadá šílenství. Nedokáže smýt ze svých rukou krev. Potratí Macbethovi dítě a umírá.

Macbeth vidí, jak se Birnamský les dává do pohybu – hýbou jím duše mrtvých. Čarodějky se mu vysmívají a hrají si s jeho korunou. Duchové mrtvých Macbetha roztrhají a pověsí – Banquův syn se stává skotským králem – věštba se naplnila.

 

Recenze:

Balogh si znamenitě poradil s trojicí čarodějnic, protože Molčanov jejich výstupy podkreslil – snad to tak mohu říci – hudebním sarkasmem i špetkou muzikantského humoru. Takže to tentokrát nejsou žádné odpuzující stařeny, byť jejich současné olomoucké představitelky mají dlouhé šedivé vlasy, ale jsou to spíše takové neposedné a skotačivé ďáblice.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/kvmolcanov-macbeth-recenze/?s=detail  5. 2. 2013)

Orchestr za řízení Tomáše Hanáka muzicíroval vcelku solidně, takže šlo o představení, které dělá olomouckému baletu čest. Divadlo bylo plné, odezva hlediště více než vstřícná.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/kvmolcanov-macbeth-recenze/?s=detail 5. 2. 2013)

 

 

Louskáček    12. 11. 2010

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Baletní pohádkový příběh

Libreto podle pohádky E. T. A Hoffmanna – I. A. Vsevoložský, M. Petipa

Úprava libreta – V. I. Vajnonen, J. Horák

Choreografie – Jiří Horák

Režie – Robert Balogh

Dirigent – Tomáš Hanák

Scéna – Eduard Přikryl

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Asistent choreografa – Dana Krajevská

 

Klárka – princezna – Aya Shinoda, Andrea Hrbková

Louskáček – princ – Mikina Kawamura, Jan Seitl

Malá Klárka – Klaudie Lakomá, Eliška Sukopová, Anna Tomášková

Frantík, Klárčin bratr – Marek Pospíšil

Maminka – Elena Iliina, Lucie Martináková

Tatínek – Vadim Tsepelev

Chůva – Jana Hanáková

Ostatní rodiče – Ema Krajčířová, Petra Glacová, Michaela Tsepeleva, Sylva Soldatenkova, Lenka Kuzněcovová, Kateřina Iranová, Tomáš Kubinec, Andrej Šarajev, Ján Kočík, Oldřich Linhart, Michal Priessnitz, Dmitrij Savakov, Radek Vojtěch

Děvčata – Tereza Bendová, Adéla Hájková, Sabina Krestýnová, Hana Odrobiňáková, Adéla Podlasová, Soňa Rigger

Chlapci – Tereza Bělinová, Lucie Kadlecová, Anastázie Můčková, Veronika Srostlíková, Viktorie Štverková, Nela Vitovjaková

Ostatní děti – Kristýna Harvanová, Natálie Holásková, Sára Řihošková, Viktorie Zavřelová

Drosselmayer – Ivo Jambor, Andrej Šarajev

Harlekýn – Michal Klapetek, Michal Kováč

Kolombína – Dita Salayová, Lucie Rojková

Maur – Tomáš Derka, Marek Kocák

Myší král – Tomáš Kubinec, Dmitrij Savakov

Myši – Tomáš Derka, Michal Klapetek, Marek Kocák, Ján Kočík, Michal Kováč, Oldřich Linhart, Michal Priessnitz, Radek Vojtěch

Sněhová víla – Elena Iliina, Lucie Martináková

Vločky – Petra Glacová, Kateřina Iranová, Ema Krajčírová, Lenka Kuzněcovová, Renáta Mrózková, Lucie Roháčková, Lucie Rojková, Dita Salayová, Natalia Serebryakova, Sylva Soldatenkova, Irena Švédová, Michaela Tsepeleva

Motýli – Natalia Serebryakova, Lucie Rojková, Lucie Roháčková, Lenka Kuzněcovová, Dita Salayová, Irena Švédová

Netopýři – Tomáš Derka, Michal Klapetek, Marek Kocák, Ján Kočík, Michal Kováč, Oldřich Linhart

Španělský tanec – Lucie Martináková, Renáta Mrózková, Tomáš Kubinec, Michal Priessnitz

Arabský tanec – Andrea Hrbková, Elena Iliina, Petra Glacová, Michaela Tsepeleva, Kateřina Iranová, Ema Krajčírová, Sylva Soldatenkova

Čínský tanec – Lucie Rojková, Aya Shinoda, Mikina Kawamura, Michal Klapetek

Ruský tanec – Tomáš Derka, Michal Kováč, Lenka Kuzněcovová, Irena Švédová

Pastýřský tanec – Dmitrij Savakov, Dita Salayová, Natalia Serebryakova

Valčík – sólo – Petra Glacová, Kateřina Iranová, Ema Krajčírová, Renáta Mrózková, Lucie Roháčková, Michaela Tsepeleva, Michal Klapetek, Ján Kočík, Tomáš Kubinec, Oldřich Linhart, Andrej Šarajev, Radek Vojtěch

 

Obsah baletu

I. jednání

Je Štědrý den. Na prostranství před honosným domem si hrají děti. Postupně vcházejí s rodiči do domu. Jako poslední přichází strýček Drosselmayer ověšený dárky. V přijímacím pokoji se všichni vítají s tatínkem a maminkou malé Klárky. Nemohou odtrhnout oči od nádherného vánočního stromečku. Do pokoje vbíhají děti a radují se s hromady dárků. Konečně přichází i strýček Drosselmayer, který si s dětmi hraje na slepou bábu. Najednou se uprostřed nejrušnější zábavy objeví kouzelník. Jeho příchod děti nejdříve poleká. Jaké je to však milé překvapení, když kouzelník odhodí svůj převlek – vždyť je to strýček. Všechny děti jsou zvědavé, jaké překvapení pro ně tentokrát připravil. A Drosselmayer postupně nechává přinést veliké mechanické loutky – Harlekýna, Panenku a Maura. Strýček pak ještě přináší jednu hračku – figurku dřevěného Louskáčka na ořechy, kterou daruje malé Klárce. Ta si jí okamžitě zamiluje. Závistivý bratr Frantík se s ní o loutku přetahuje, až jí utrhne hlavu. Když strýček loutku opraví, je Klárka opět šťastná Rodiče a hosté tančí starodávný tanec a když je slavnost u konce, pomalu se rozcházejí do svých domovů. Je čas jít spát.

Chůva odvádí Klárku, která má v náručí svého Louskáčka, do ložnice. Opuštěný pokoj ozařuje pouze měsíční světlo. Hodiny odbíjejí půlnoc. Najednou se ozve podivný šramot. Odevšad začnou vylézat myši, v jejich čele stojí Myší král. Vyděšená Klárka chce utéci. Myší král se dá do boje s Louskáčkem, který povolává do bitvy cínové vojáčky. V litém souboji se zdá, že Myší král zvítězí, ale statečná Klárka po něm hodí střevíček a dopomůže tak zraněnému Louskáčkovi k vítězství. Přichází strýček Drosselmayer a proměňuje Klárku v princeznu a Louskáčka v prince.

Rázem se oba ocitají v krásném tajemném lese. Na palouk se snášejí sněhové vločky. Sněhová víla vítá mladý pár a princezně Klárce daruje nádherný třpytivý diadém. Zvedá se vítr, Vločky začnou tančit rychleji. Postupně vše utichá a jen svit měsíce se odráží na sněhu…

II. jednání

Louskáček s Klárkou projíždějí kouzelnou krajinou s motýli. Objevují se netopýři, které Louskáček zažene. Jejich cesta končí v pohádkovém království, kde dvořené radostně vítají svého prince Louskáčka. Ten všem představuje princeznu Klárku. Začíná slavnost na kterou přijeli vzácní hosté z dalekých krajů – Španělska, Arábie, Číny a Ruska. Louskáčkovi s Klárkou zatančí i pastýř s dívkami. Oslava vrcholí velkým valčíkem květin. Princ Louskáček nabízí Klárce své srdce a žádá ji o ruku. Všichni jsou šťastni…

Přichází nový den. Malá Klárka se probouzí ze svého snu s loutkou Louskáčka. Tiskne ji láskyplně k sobě. Byl to všechno opravdu jen sen?

 

 

Frida    18. 3. 2011

Životní příběh surrealistické malířky Fridy Kahlo

Hudba – výběr z děl autorů:

Elliot Goldenthal – Frida, Music from The Motion Picture

Astor Piazzolla, Gary Burton – The New Tango

Richard Galliano – Love Day – Los Angelse Session

Arvo Pärt – Tabula Rasa, Miserere

Benny Goodman – The Benny Goodman Story

Keith Jarret – Lausanne

Libreto, choreografie a režie – Robert Balogh

Scéna – Jan Dušek

Kostýmy – Klára Vágnerová

Asistent choreografa – Dana Krajevskaja

 

Frida – Renáta Mrózková, Andrea Hrbková

Rivera – Ivo Jambor, Jan Seitl

Kristina – Lucie Martináková, Sylva Soldatenkova

Matka – Dana Krajevskaja

Otec – Vadim Tsepelev

Smrt – Michal Kováč, Mikina Kawamura

Smrtka – Michaela Tsepeleva, Lena Iliina

Bolest – Jan Seitl, Ivo Jambor, Andrej Šarajev, Michal Priessnitz

Měsíc – Lena Iliina, Andrea Hrbková

Slunce – Dmitrij Savakov, Ján Kočík

Čínská fotografka – Lucie Rojková, Aya Shinoda

Milenky Rivery – Dita Salayová, Ema Krajčírová, Lena Kuzněcovová

Smrtky – páry – Lucie Rojková, Aya Shinoda, Petra Glacová, Kateřina Iranová, Lucie Roháčková, Natalia Serebryaková, Mikina Kawamura, Michal Kováč, Tomáš Derka, Michal Klapetek, Marek Kocák, Oldřich Linhart

Doktoři – Lucie Rojková, Aya Shinoda, Petra Glacová, Kateřina Iranová, Lucie Roháčková, Natalia Serebryaková, Mikina Kawamura, Michal Kováč, Tomáš Derka, Michal Klapetek, Marek Kocák, Oldřich Linhart

Bolest – sbor – Lucie Martináková, Sylva Soldatenkova, Ema Krajčírová, Lena Kuzněcovová, Dita Salayová, Irena Švédová, Michal Priessnitz, Andrej Šarajev, Ján Kočík, Tomáš Kubinec, Dmitrij Savakov, Radek Vojtěch

Aztékové – Lucie Rojková, Aya Shinoda, Petra Glacová, Kateřina Iranová, Lucie Roháčková, Natalia Serebryaková, Lucie Martináková, Sylva Soldatenkova, Ema Krajčírová, Lena Kuzněcovová, Dita Salayová, Irena Švédová, Mikina Kawamura, Michal Kováč, Tomáš Derka, Michal Klapetek, Marek Kocián, Ján Kočík, Tomáš Kubinec, Oldřich Linhart, Michal Priessnitz, Dmitrij Savakov, Andrej Šarajev, Radek Vojtěch

Američané – Lucie Martináková

(lid, novináři, fotografové) – Sylva Soldatenkova, Ema Krajčírová, Lena Kuzněcovová, Dita Salayová, Irena Švédová, Elena Iliina, Michaela Tsepeleva, Lucie Rojková, Aya Shinoda, Dana Krajevská, Michal Priessnitz, Andrej Šarajev, Ján Kočík, Tomáš Kubinec, Dmitrij Savakov, Radek Vojtěch

Mexičané – Lucie Martináková, Sylva Soldatenkova, Ema Krajčírová, Lena Kuzněcovová, Dita Salayová, Irena Švédová, Michal Priessnitz, Andrej Šarajev, Ján Kočík, Tomáš Kubinec, Dmitrij Savakov, Radek Vojtěch

 

Obsah baletu:

I. jednání

Na rušné ulici cestuje mladá Frida přeplněným autobusem, který náhle havaruje. Je těžce raněna a převezena na pokraji smrti do nemocnice, kde se podrobuje mnoha složitým operacím. Zažívá nepředstavitelná muka – nesnesitelnou bolest, které se jí lékaři snaží zbavit.

Po operaci páteře je uvězněna v ocelovém korzetu. Fridu neschopnou jakéhokoliv pohybu navštíví v nemocnici rodiče. Otec s matkou jí přinášejí plátno a barvy. Frida začíná malovat. U obrazů je cítit uzavřenost a stesk ze samoty, kdy žena upoutaná na lůžko začne malovat vlastní obličej, aby zdvojením sebe sama zahnala tísnivý pocit.

Pozvolna se začíná zotavovat a může se nejistě pohybovat bez cizí pomoci. Setkává se s Diegem, kterému ukazuje svá plátna. Okamžitě se do sebe zamilují.

V oblíbeném podniku se setkává různorodá společnost. Tančí své žhavé tango, ohnivá tequilla teče proudem. Frida tančí s Diegem a ten ji požádá o ruku.

II. jednání

Slavný umělecký pár Diego a Frida jsou slavnostně vítáni v Americe, kde získali umělecké zakázky. Diegovi se v Americe nesmírné líbí, Frida svou ostrou inteligencí brzy odhalí dvojí tvář Ameriky.

Frida má radost ze svého těhotenství. Bohužel nesčetná vnitřní zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, způsobí potrat vytouženého dítěte. Je to další hluboká bolest v jejím životě plném utrpení.

Vytoužený návrat do rodného Mexika je spojen se smrtí její matky.

Diegova touha po ženách jde tak daleko, že má poměr se sestrou Fridy Kristinou. Tato skutečnost zasáhne Fridu tak hluboce, že ukončí její vztah definitivně.

Frida chce skoncovat se svým dosavadním životem, ostříhá si vlasy a obléká se do pánských obleků. Útěchu hledá v alkoholu, drogách a vztazích s muži, ale i ženami.

Její bolesti se zrcadlí ve vizích a nočních můrách. Těší se na radostný konec svého života a doufá, že se už nikdy nevrátí.

Recenze:

Za tvůrce představení je správné považovat Roberta Balogha, autora promyšleného libreta, uchopeného epizodicky, ale s návazností, jež jevištnímu dílu dala přirozenou posloupnost a srozumitelnost, tedy přednosti naprosto nezbytné jak k porozumění, tak i k prožitku. Tato přednost libreta  pak byla znásobena mistrovskou hudební koláží z děl šesti amerických skladatelů. Účinnému završení baletní inscenace bylo pak dosaženo zcela mimořádnou choreografií, jež korespondovala nejen s akcentovanou citovostí námětu, ale i s hektickou moderností dvacátého století a s jeho poezii pdporující civilností.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/osud-legendarni-fridy-kahlo-poznala-olomouc-zasluhou-roberta-balogha-a-olomouckeho-baletu/?s=detail  16. 2. 2013)

Výkon sólistů je možno považovat za  dokonalou „korunu“  inscenačního úspěchu. Lze se domnívat, že jevištní podoba nepropadne ani v návrzích na cenu Thálie za inscenaci, ani za případné  ocenění jak libreta, tak i režie. Navržen k ocenění by měl být i výkon Renáty Mrózkové v titulní roli Fridy.  Jí srovnatelný výkon podal jako Diego Rivera  Ivo Jambor, v rolích Smrti a Smrtky pak Michal Kováč a Michaela Tsepeleva.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/osud-legendarni-fridy-kahlo-poznala-olomouc-zasluhou-roberta-balogha-a-olomouckeho-baletu/?s=detail  16. 2. 2013)

Balogh choreograficko-režijne pôsobivo stvárnil v mukách zvíjajúcu sa hrdinku okolo ktorej sa obšmieta smrť a  boj lekárov o jej život, ako aj obdobie rekonvalescencie -- sólo s barlami. Vyvrcholením prvého dejstva je vzplanutie Fridy k maliarovi Diegovi Riverovi v podobe rafinovane nasvieteného, zmyselne vášnivého dueta. Balogh je majstrom takýchto senzuálych duet, pričom nikdy neprekračuje hranice dobrého vkusu.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/roztancovany-zivotny-pribeh-fridy-kahlo/?s=detail 16. 2. 2013)

Premiérový výkon súboru bol veľmi sústredený, tancoval s elánom, plným nasadením, čo obecenstvo ocenilo spontánnym potleskom aj počas predstavenia. Hlavná protagonistka Renáta Mrózková  bola schopná tlmočiť všetky záchvevy komplikovaného vnútorného života maliarky. Presvedčivý bol aj jej partner Ivo Jambor v úlohe Diega.

(https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/roztancovany-zivotny-pribeh-fridy-kahlo/?s=detail 16. 2. 2013)

 

 

FELIX MENDELSOHN-BARTHOLDY

Choreografie a režie - Libor Vaculík j.h.

Dirigent - Petr Šumník

Scéna - Martin Černý j.h.

Kostýmy - Roman Šolc j.h.

Asistent choreografa - Dana Krajevskaja

Z vysoké úrovně baletních představení, která nabízí Moravské divadlo Olomouc, neslevila ani poslední premiéra v choreografii Libora Vaculíka. Ta nabídla brilantně rozpohybovaný Shakespearův Sen noci svatojánské. Nejde sice o inscenaci novou, světlo světa spatřila už 6. dubna 2006 ve Státní opeře Praha, ale protože jde o pojetí výsostně vtipné a zároveň poetické, je jen chvályhodné, že se z něho mohou těšit diváci nejen v našem hlavním městě. (https://www.mdol.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/sen-noci-svatojanske-perli-jak-sampanske/?s=detail 20. 3. 2017)

Jako v pohádce si museli připadat všichni návštěvníci Moravského divadla v pátek večer. Jeviště se proměnilo v les plný kouzel, ve kterém vládli elfové, víly a skřítek Puk. Baletní zpodobnění Shakespearovy hry Sen noci svatojánské dokázalo do hlediště přenést veselou atmosféru a radost z pohybu. Na premiéře v pátek 25. listopadu panovala příjemná nálada a herci za svůj výkon sklidili zasloužený aplaus.  (https://www.mdol.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/lyricky-balet-sen-noci-svatojanske-okouzlil-barevnou-scenou-a-nadhernou-choreografii/?s=detail 20. 3. 2017)

 

 

Tarzan, král džungle    23. 12. 2011

Choreografie a režie – Robert Balogh

Scéna – Eduard Přikryl

Kostýmy – Klára Vágnerová

Hudební koláž – Robert Balogh

Asistent choreografa – Lucie Langerová

 

Tarzan – Ivo Jambor, Ján Kočík

Jane – Dita Salayová, Lucie Langerová

Tarzanův otec – Andrej Šarajev

Tarzanova matka – Irina Lapteva

Kerchak, vůdce goril – Lukáš Cenek

Kala – Lucie Martináková-Hloužková, Kateřina Iranová

Šaman – Jelena Iliina, Sylva Pospíšilová

Sabor – Michal Kováč

Gorily – Dmitrij Savakov, Michal Klapetek, Lukáš Cenek, Oldřich Linhart, Petra Glacová, Lenka Kuzněcovová, Ema Krajčířová, Natalia Serebryaková, Lucie Roháčková

Námořníci – Michal Kováč, Lukáš Cenek, Oldřich Lihart

 

Obsah baletu:

Z osiřelého lidského mláděte vyrostl silný a spravedlivý král džungle. Jeho dobrodružný život změní expedice profesora Portera. Při prvním kontaktu s lidmi si Tarzan poprvé uvědomí, že je člověk. Navíc se zamiluje do profesorovy dcery Jane. Do hry však vstupuje zlotřilý průvodce expedice Clayton, který chce gorily zbavit svobody a v klecích je výhodně prodat...

Recenze: