1990–1999
Svatební košile 24. 6. 1990
JAN NOVÁK
Libreto a choreografie – Petr Veleta
Scéna – Jan Tobola
Kostýmy – Alena Pánková
Dívka – Alexandra Šterclová, Dana Škrabalová
Milý – Lubor Král
Smrt – Kateřina Pelzerová
Bludičky – Anna Hloužková, Helena Augustová, Dagmar Fialová, Jana Valášková
Divé ženy – Jana Hanáková, Andrea Krzystková, Monika Horáková
Strašidla – Jaroslav Cenkl, Jakub Kryštof, Dušan Krutil, Vladimír Jelínek
Dívky – Anna Hloužková, Helena Augustová, Dagmar Fialová, Andrea Krzystková, Jana Valášková
Chlapci – Jaroslav Cenkl, Vladimír Giba, Vladimír Jelínek, Dušan Krutil, Jakub Kryštof
Recenze:
Kritika negativně hodnotila nevyváženou choreografii, která nekorespondovala s tanečními schopnostmi účinkujících: ,,Režijně choreografická koncepce klouže po vnějšku – příběhu i pohybového ztvárnění, místo výrazného, obsažného tanečního pohybu u sólistů vnější, velkolepé gesto a u sboru bludiček, divých žen a strašidel rozevláté kostýmy a chaotické, ,,strašidelné“ víření. Choreograf tu nevyužil ani expresivní síly Kateřiny Pelzerové (Smrt), ani technických možností Lubora Krále (Milý), Dana Škrabalová (jedna z alternantek role Dívky) se neměla o co opřít herecky ani technicky, sbor byl ponechán v bezradnosti a napospas. Ze zvoleného úhlu pohledu – tedy jak choreograf pracoval s tanečníky – naprostý neúspěch. Nadto tu měla efektní, falešná teatrálnost nahradit taneční myšlenku a choreografickou prokomponovanost.
(Taneční listy)
Suita pro smyčcové nástroje 24. 6. 1990
LEOŠ JANÁČEK
Libreto a choreografie – Ivan Hurych j.h.
Scéna – Jan Tobola
Kostýmy – Alena Pánková
Asistent choreografie – Kateřina Pelzerová
Tančí:
Dana Škrabalová
Lubor Král
Anna Hloužková
Michael Starý
Kateřina Pelzerová
Jana Hanáková
Helena Augustová
Dagmar Fialová
Jana Valášková
Andrea Krzystková
Monika Horáková
Jaroslav Cenkl
Vladimír Giba
Jakub Kryštof
Dušan Krutil
Vladimír Jelínek
Recenze:
Choreograf se nepokoušel poskládat hudbě žádný děj, pominul však zároveň i její obsah (aspoň výsledek na jevišti tak působil) – její nezralou patetičnost a silnou citlivost – a vytvořil jakési nezávazné, ale i líbezné a příjemné taneční sborové pohrávání si v duchu absolutního tance, a tak se s hudbou fakticky rozešel, i když formálně se hudební stavby přidržel a respektoval ji.
(Taneční listy)
Kritice příliš nevyhovovala volba kostýmů z toho důvodu, že byly ,,velmi matoucí…navozující představu obrozeneckých veselic.“
(Taneční listy)
Především si však choreograf naobsahovostí taneční partitury vytvořil pro sebe jednu velkou obtíž: nesděluje-li tanec cosi ,,konkrétního“, existujícího mimo něj – příběh, city, atmosféru atp. – měl by tedy přinášet bohaté, čisté sdělení. To se zde však nestalo a snad zamýšlené předivo jemných citových vztahů zůstalo jen nahozené a nečitelné. Navíc ,,neobsahová“, tanečně nevytížená struktura odhalila technickou nedotaženost u některých interpretů. Z hlediska práce s tanečníkem působila choreografie neobratně.
(Taneční listy)
Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány 24. 6. 1990
BOHUSAV MARTINŮ
Libreto, choreografie a režie – Daniel Wiesner j.h.
Kostýmy – Alena Pánková
Tančí:
Kateřina Pelzerová
Dana Škrabalová
Alexandra Šterclová
Lubor Král
Helena Augustová
Anna Hloužková
Dagmar Fialová
Andrea Krzystková
Jana Valášková
Monika Horáková
Jaroslav Cenkl
Jakub Kryštof
Dušan Krutil
Vladimír Giba
Vladimír Jelínek
Michael Starý
Recenze:
Z celého baletního večera, tvořeného třemi částmi, byla nejvíce oceněna choreografie Daniela Wiesnera z Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. Vyzdvižena byla ,,choreografická a interpretační jednota…samozřejmost a přesvědčivost. Jako by žádný pohyb a žádný z interpretů nebyl vypustitelný a nadbytečný. Zajímavá a celistvá choreografická partitura našla adekvátní, zaujaté a čisté a čisté interpretační přetlumočení. Tak trochu neuvěřitelné, že to byli totiž tanečníci, kteří v první choreografii působili bezradně a v druhém neohrabaně.“
(Taneční listy)
Choreograf respektuje formální stavbu skladby, její členění do tří vět, z nichž každou uzavírá na jevišti jakýsi kompaktní živý obraz. Nadto se podle mého názoru autor velmi šťastně shodl s mírou obsahové abstraktnosti Martinů kompozice a v choreografickém textu vystihl vnitřní napjatost, citlivou vzrušenost a stísněnost, zakódovanou v tomto díle. Z této obsahové, ,,ideové“ složky vycházející pohybové tvary, jasně určené, obsahově podložené a čitelné, přesně souzněly s tanečním naturelem nejvýraznější osobnosti na jevišti (nejen svým sólovým partem) Kateřiny Pelzerové, která tu mohla předvěst maximálně soustředěný, výrazově bohatý, profesionálně a technicky bezchybný a jednoduchostí a přirozeností strhující výkon. Shrnuto: Je to kvalitní choreografické dílo vyvolávající kvalitní interpretační výkon.
(Taneční listy)
Imaginace – Pokání 10. 3. 1991
FRANZ SCHUBERT - VIII. SYMFONIE H MOLL NEDOKONČENÁ
Libreto – O. Averjanov
Režie a choreografie – Vasilij Medveděv
Asistent choreografa – Kateřina Pelzerová
Dirigent – Rostislav Hališka
Výprava – Ilja Hylas
Chlapec – Roman Maslakov, Zdeněk Zlatohlávek
Královna noci – Viktorie Goluběva, Elena Šiman
Rytíř noci – Petr Hučík, Alexej Vorožinskij
Víly – Aurelia Coluccio, Dana Škrabalová, Anna Hloužková, Helena Augustová, Jana Valášková
Mládenci – Dušan Krutil, Roman Maslakov, Zdeněk Zlatohlávek
Lid – Víly – Helena Augustová, Aurelia Coluccio, Jana Hanáková, Anna Hloužková, Andrea Krzystková, Dana Krajevská, Anelli Suits, Dana Škrabalová, Jana Valášková
Obsah baletu:
První obraz:
Královna noci posílá na Zemi hvězdu. Vesnické dívky vidí tuto padající hvězdu a její proměnu v člověka. Krásný chlapec všechny očaruje a strhává do tance, během kterého promění dvě dívky v krásné víly, postrádající však jakýkoliv lidský cit. Polekané dívky se snaží vymanit z jeho nadvlády. Chlapec unaven usíná. Zjevuje se mu matka – Královna noci v podobě žebračky a prosí ho, aby nedělal nic zlého. Chlapec ji ale přehlíží a opět se snaží podmanit si dívky svojí čarovnou krásou. V tu chvíli matka odhodí masku a prokleje ho. V největším vrcholu zábavy se všichni od něho náhle odvracejí. Chlapec se proměnil v odpudivého tvora – kletba matky se naplnila. Síla jeho kouzla zmizela a od této chvíle je úplně bezbranný. Osamocen si uvědomuje svoji fyzickou, ale také duševní zrůdnost.
Druhý obraz:
Království Vládkyně nocí. Na měsícem osvětlenou louku se sbíhají víly. Současně přichází Královna nocí. Konejší Chlapce slovy: ,,Dobré a laskavé srdce je cennější než krása“. Strádající Chlapec se obrací k první začarované dívce a silou svého citu ji oživuje. Královna noci se chce přesvědčit, jak hluboce si vzal její ponaučení k srdci. Přivádí krásného mládence, který získá lásku dívky a odcházejí spolu. Nyní jde Chlapec už svému utrpení vstříc sám. Oživuje druhou vílu – dívku, aniž by očekával lásku a vděčnost. Za cenu svého života vytvoří pro ni krásného mládence. Prokletí náhle mizí, Chlapec má opět svou původní podobu a k tomu dobré srdce. Víly se loučí s kouzelným Chlapcem, kterému matka navrací podobu hvězdy.
Poznání 10. 3. 1991
HECTOR BERZLIOZ – FANTASTICKÁ SYMFONIE
Libreto – Vasilij Medveděv
Režie a choreografie – Vasilij Medveděv
Asistent choreografa – Kateřina Pelzerová
Dirigent – Rostislav Hališka
Výprava – Ilja Hylas
Muž – Petr Hučík, Roman Maslakov
Herečka – Aurelia Coluccio, Viktorie Goluběva
Osud – Alexej Vorožinskij, Zdeněk Zlatohlávek
Jeho síly – Helena Augustová, Anna Hloužková, Dana Škrabalová
Dále tančí – Dana Krajevská, Andrea Krzystková, Jana Valášková, Jana Hanáková, Anelli Suits, Jaroslav Cenkl, Dušan Krutil, Jakub Kryštof, Petr Hučík, Alexej Vorožinskij
Programový obsah skladatele:
Část I. TOUHA /VÁŠNĚ/
Muž vzpomíná nejprve na duševní neklid, zmatek vášní, bezdůvodnou radost, která se jej zmocnila ještě před tím, než uviděl tu, kterou miluje. Potom na všepohlcující lásku, která jej náhle zaplavila, záchvaty bouřlivé žárlivosti a na návrat něhy.
Část II. Plea
Ve víru nádherné slavnosti potká svoji milovanou na plese. Je vzrušen pochybnostmi – zda je mu věrná…Jenom se zdá, že zabil tu, kterou miloval…
Část III. Scéna v přírodě
Jednoho letního večera slyší, jak ve vesnici vyhrávali dva pastevci. Zvuky této melodie, okolní příroda, která jej obklopuje, to vše vzbuzuje v jeho srdci nezvyklou pohodu a radostné myšlenky. Ale Ona se znovu zjevila…jeden z pastevců začíná hrát prostou melodii, druhý na ni odpovídá. Slunce zapadá…Vzdálený úder hromu…Samota…Ticho.
Část IV. Trestný průvod
Zdá se mu, že je odsouzen k smrti a že ho vedou na popravu. Zvuk těžkých kroků je vystřídán pronikavými výkřiky. Znovu jej pronásleduje neodbytná myšlenka o lásce, krutě přerušené osudem.
Část V. Orgie
Vidí se v davu stínů, čarodějů, různých nestvůr a oblud…Podivné zvuky, sténání, výbuchy smíchu, vzdálené výkřiky…Milovaná se zjevuje opět a přidává se k nespoutaným ďábelským orgiím.
Pobavení 10. 3. 1991
KOLÁŽ ZE SKLADEB JACQUESE OFFENBACHA V ARANŽMÁ A. CONRADIHO
Libreto – Vasilij Medveděv
Režie a choreografie – Vasilij Medveděv
Asistent choreografa – Kateřina Pelzerová
Dirigent – Rostislav Hališka
Výprava – Ilja Hylas
Hraběnka – Kateřina Pelzerová
Subreta – Jana Hanáková
Dáma – Dana Krajevská
Naivka – Anna Hloužková
Květinářka – Elena Šiman
Důstojník – Jiří Sekanina
Bonviváni – Jakub Kryštof, Dušan Krutil
Student – Petr Hučík
Baronet – Roman Maslakov
Dále tančí – Helena Augustová, Aurelia Coluccio, Viktorie Goluběva, Andrea Krzystková, Anelli Suits, Dana Škrabalová, Jana Valášková
Obsah baletu:
Sám název vystihuje nejlépe choreografův úmysl. Jak se mu to podařilo, posuďte sami.
Recenze:
Hostující choreograf Vaslij Medveděv vytvořil tři baletní fantazie pod společným názvem Imaginace. Olomoucké publikum vřele přijalo choreografickou práci tohoto Ruského tanečníka a choreografa a ocenilo také výkony účinkujících:
Z mužských interpretů zaujal Zdeněk Zlatohlávek v roli Chlapce v Pokání, Roman Maslakov a Alexej Voronžinskij v rolích Muže a Osudu v Poznání a svěží komediálně laděné výkony Jiřího Sekaniny, Petra Hučíka a Romana Maslakova v Pobavení. Z dámské části souboru vytvořily pěkné studie Elena Šimanová, Viktorie Golubjevová, Kateřina Pelzerová a Dana Krajevská.
(Tvorba, Praha, 17. 4. 1991)
Kromě tanečních výkonů olomouckých sólistů ocenilo publikum umění Vasilije Medveděva, tentokrát nejen jako choreografa, ale i tanečníka, a také hostů z pražského Národního divadla.
(Tvorba, Praha, 17. 4. 1991)
Třetí část večera (Pobavení) – koláž ze skladeb J. Offenbacha v aranžmá A. Conradiho – je vtipnou a svěží kompozicí, která dokáže zdařilou operetně komediální charakteristikou potěšit oko diváka a stát se v souladu s Medveděvovým záměrem ,,bonbónkem na závěr“.
(Tvorba, Praha, 17. 4. 1991)
Marná opatrnost 8. 3. 1992
LOUIS JOSEPH FERDINAND HÉROLD, JOHN LANCHBERY
Dirigent – Rostislav Hališka
Choreografie a režie – Jiří Kyselák j.h.
Asistent choreografie – Jiří Sekanina
Výprava –Josef Jelínek
Simona – Jevgenij Loginov
Líza – Viktorie Goluběva, Simona Křenková
Kolas – Roman Maslakov, Alexej Vorožinskij
Alan – Roman Maslakov, Alexej Vorožinskij
Tomas, Alanův otec – Radan Hlubinka j.h.
Notář – Vladimír Jelínek j.h.
Kohout – Jana Hanáková, Anna Hloužková
Přítelkyně – Dana Krajevskaja, Lenka Pařízková, Radka Vodičková, Renáta Vynikalová, (Silvia Šeligová)
Slepice – Lenka Pařízková, Silvia Šeligová, Jana Valášková, Radka Vodičková
Chlapec s flétnou – Dušan Krutil, Jaroslav Cenkl
Dívky – Helena Augustová, Šárka Čmielová, Jana Hanáková, (Anna Hloužková), Andrea Krzystková, Anneli Suits, Jana Valášková
Chlapci – Jaroslav Cenkl, Dušan Krutil, Vladimír Jelínek j.h.
1. obraz
Líza, jediná dcera bohaté statkářky Simony, miluje mladého Kolase. Protože matka jejich lásce nepřeje, schůzku si milým si domluví pomocí stuhy. Matka však setkání překazí, na dceru se rozzlobí a pošle jí stloukat máslo. Kolas jí při práci ochotně pomáhá, ale jejich milostné laškování přeruší příchod Alana s otcem. Líza totiž netuší, že matka již pro ni dojednala ženicha. O bohatého, ale prostoduchého Alana nemá zájem.
Intermezzo
Matka odvádí Alana i jeho otce na obhlídku svých polností. Je doba žní, proto s nimi odchází na pole Líza, Kolas i ženci.
2. obraz
Obilí je sklizeno, práce skončeny, vládne dobrá pohoda. Jenom Kolasovi se nelíbí, že Líza má patřit Alanovi. Ten se však pro svou prostoduchost brzy stává terčem žertů všech ženců. Všeobecné veselí ukončí prudká bouře.
3. obraz
Po návratu domů se unavená Simona snaží zaměstnat sebe i dceru. Záhy však usíná. Líza ví, že Kolas je pod okénkem, ale nemůže za ním, protože matka zamkla dveře. K útěku se jí nepodaří využít ani doby, kdy přicházejí ženci, přinášejí do místností dožínkové snopy a spolu s paní domu oslavují konec žní. Matka totiž svou dceru střeží dokonale. Při odchodu do kostela ji opět zamyká. Jaké je pak Lízino překvapení, když se náhle uprostřed světnice objeví její milý Kolas. Na důkaz lásky si vyměňují šátky. Před vracející se Simonou ukryje Líza Kolase ve svém pokojíčku. Matka však poznává cizí šátek a až do příchodu ženicha zamyká dceru v její světničce. Alan s otcem a svatebčany přichází podepsat svatební smlouvu. Simona slavnostně podává Alanovi klíč od pokoje jeho budoucí nevěsty. V otevřených dveřích k všeobecnému překvapení stojí Líza v Kolasově objetí. Šokované matce nezbývá nic jiného, než jim požehnat a smířit se s faktem, že opatrnost byla marná
Recenze:
Scéna byla dílem kultivovaným (Josef Jílek j.h.), choreografie a režie dílem objevným, netradičním a radostným (Jiří Kyselák, asist. Jiří Sekanina). Dirigent Rostislav Hališka se kvalitou hudebního nastudování baletu také zařadil mezi tvůrce oceňované.
(Z divadelního archívu MDO)
Na Viktorii Goluběvové oceňovali diváci lyričnost, opravdovost, jemnost a něžnost. Kolasovi Romana Maslakova a Alanovi Jiřího Kyseláka prospěla rivalita dějová i taneční. Diváci po zásluze ocenili oba spravedlivě. Na Romanu Maslakovovi mimořádnou kultivovanost pohybu i mimořádnou fyzickou zdatnost. Jiří Kyselák překvapil schopností karikovat v psychologicky nosných nuancích. Jako choreografovi a režisérovi mu byly navíc přisouzeny všechny půvabnosti a režijní nápady, kterými byla inscenace jemně protkána. Vynikající výkony sólistů, k nimž bychom měli připočítat ještě Radana Hlubinku a Janu Hanákovou, vyprovokovaly k neobyčejně svěžímu výkonu i ostatní členy baletu.
(Z divadelního archívu MDO)
Tvůrci a interpreti olomoucké inscenace využili s citem a chutí toho, co jim bylo nabídnuto. Jiří Kyselák (choreografie a režie j.h.), Josef Jelínek (výprava j.h.), Rostislav Hališka (dirigent) a všichni účinkující vytvořili čisté představení, dobře kompozičně vystavěné a vyvážené, nikde se nezastavující a vtipné. Představení, při kterém se baví postarší ctitelka baletu i přesycení kritikové.
(Taneční listy)
Othello 22. 12. 1992
JAN HANUŠ
Balet o dvou dějstvích podle dramatu W. Shakespeara
Libreto – Jan Hanuš, Jiří Kyselák
Choreografie a režie – Jiří Kyselák
Dirigent – Travis Hatton
Výprava – Josef Jelínek
Asistent choreografie – Jiří Sekanina
Othello – Roman Maslakov
Desdemona – Julie Kocojeva, Simona Křenková
Jago – Igor Ostapenko
Emilie – Anna Hloužková, Irina Ostapenko
Cassio – Aslanbek Kocojev
Bianca – Dana Krajevskaja, Monika Zabelová
Vojenský tanec – Marek Baláž, Lenka Pařízková, Radka Vodičková, Dana Škrabalová
Chór – Jana Hanáková, Anna Hloužková, Andrea Krzystková, Lenka Pařízková, Olga Nešporová, Dana Škrabalová, Dana Krajevskaja, Irina Ostapenko, Radka Vodičková, Monika Zabelová, Jaroslav Cenkl, Dušan Krutil, Marek Baláž, Vladimír Plachotin
Recenze:
Blíží se nová divadelní sezóna 1993-94. Olomoucká kulturní veřejnost bude nepochybně velmi pečlivě hodnotit jednotlivé operní, baletní i činoherní premiéry a těšit se z úspěchu uměleckých těles. Lze si jen přát, aby jich bylo co nejvíce. Předzvěst sezóny nové však nikomu nepřekáží ve vzpomínkách na úspěchy sezóny minulé. K nim nepochybně patřila inscenace baletu J. Hanuše Othello.
(Hanácké noviny, Olomouc, 17. VIII. 1993)
Straussjáda 23. 5. 1993
JOHANN STRAUSS
Noc valčíků
Dirigent – Travis Hatton
Režie a choreografie – Serge Manguette j.h.
Scéna – Martin Víšek
Kostýmy – Růžena Švecová
Asistent choreografa – Jiří Sekanina
Johann Strauss – Pavel Juřica
1. Vídeňský valčík – Simona Křenková, Dana Krajevskaja, Roman Maslakov
2. Akcelerace – Jana Hanáková, Anna Hloužková, Olga Nešporová, Lenka Pařízková, Dana Škrabalová, Radka Vodičková, Marek Baláž, Jaroslav Cenkl, Aslan Kocojev, Dušan Krutil, Vladimír Plachotin, Igor Ostapenko, Irina Ostapenko (sólo), Monika Zabelová (sólo)
3. Růže z jihu – Simona Křenková, Dana Krajevskaja, Monika Zabelová, Lenka Pařízková, Radka Vodičková, Dana Škrabalová
4. Za hromů a blesků – Lenka Pařízková, Igor Ostapenko, Radka Vodičková, Aslan Kocojev
5. Radeckého marš – Jaroslav Cenkl, Marek Baláž, Aslan Kocojev, Igor Ostapenko, Roman Maslakov, Vladimír Plachotin, Dušan Krutil, Lenka Pařízková (sólo), Igor Ostapenko (sólo), Radka Vodičková (sólo), Aslan Kocojev (sólo)
6. Na krásném modrém Dunaji – Andrea Krzystková, Jana Hanáková, Anna Hloužková, Irina Ostapenko, Lenka Pařízková, Radka Vodičková, Monika Zabelová, Olga Nešporová, Dana Krajevskaja, Dana Škrabalová, Jaroslav Cenkl, Dušan Krutil, Marek Baláž, Igor Ostapenko, Aslan Kocojev, Viktor Plachotin, Simona Křenková (sólo), Roman Maslakov (sólo)
– obsah baletu neuveden
Notre Dame de Paris 3. 4. 1994
CESARE PUGNI
Romantický balet na námět Victora Huga
Libreto – J. Perrot
Úprava, choreografie a režie – Marta Drottnerová j.h., Jiří Blažek j.h.
Nastudoval a řídí – Travis Hatton
Scéna – Martin Víšek
Asistent choreografie – Jiří Sekanina, Igor Ostapenko
Esmeralda – Simona Křenková
Quasimodo – Igor Ostapenko
Fleur de Lys – Irina Ostapenko
Phoebus de Chauteaupers – Roman Maslakov
Claude Frollo – Aslanbek Kocojev
Gudula – Anna Hloužková, Dana Krajevskaja
Lid – Anna Hloužková, Dana Krajevskaja, Marina Apilat, Andrea Krzystková, Lenka Pařízková, Marta Šindelářová, Dana Škrabalová, Irina Trocenko, Jaroslav Cenkl, Dušan Krutil, Nikita Oniščeniko, Vladimír Plachotin
Dvorní dámy – Anna Hloužková, Dana Krajevskaja, Andrea Krzystková, Marta Šindelářová, Dana Škrabalová, Irina Trocenko, Pavla Stružová (členka baletní školy MDO), Jitka Válková (členka baletní školy MDO)
Šlechtici – Jaroslav Cenkl, Dušan Krutil, Nulita Oniščenko, Vladimír Plachotin, Pavel Brázda (externista), Jiří Kollman (externista)
Cikánky – Marina Apilat, Lenka Pařízková, Andrea Slezáková (členka baletní školy MDO), Pavla Stružová (členka baletní školy MDO), Jitka Válková (členka baletní školy MDO)
Jeptišky – Tereza Kasperová (členka baletní školy MDO), Andrea Slezáková (členka baletní školy MDO), Pavla Stružová (členka baletní školy MDO), Jitka Válková (členka baletní školy MDO)
Stráž – Pavel Brázda (externista), Jiří Kollman (externista)
Obsah baletu:
I. dějství
Prolog: Nářek Guduly
Gudula naříká nad ztrátou dcerky, kterou jí před patnácti lety unesli cikáni.
I. obraz: Esmeralda
Gudula, která nenávidí vše cikánské, proklíná Esmeraldu. Pařížský lid se baví jako každoročně volbou papeže bláznů, nejošklivějšího Pařížana. Tento rok volba padá na Quasimoda, zvoníka od Notre Dame.
II. obraz: Quasimodo
Hrbatý, jednooký, kulhavý. Vášeň ke krásné Esmeraldě spaluje srdce knížete Frolla. Přiměje Quasimoda. Aby ji unesl. Kapitán Phoebus tomu zabrání a odsoudí Quasimoda na pranýř. Když Esmeralda vidí, jak odsouzenec trpí, přináší mu trochu vody.
II. dějství
III. obraz: Phoebus a Fleur
Vznešená Fleur vítá ve svém domě snoubence Phoeba. Společnost zve pouliční tanečnici Esmeraldu, aby jí zatančila a ta se tak setkává s Phoebem. Svůj cit k němu nijak neskrývá.
IV. obraz: Smutek Esmeraldy
Phoebus objeví Esmeraldu v jednom ze zákoutí náměstí Grepe. Jejich objetí žárlivě sleduje Frollo, který sráží kapitána dýkou, svolává lid a z vraždy obviňuje cikánku. Esmeralda je zatčena.
V. obraz: Dcera Guduly
Esmeralda ve vězení vzpomíná na Phoeba. Frollo, kterému je jako zpovědníkovi dovolen vstup, jí za její lásku nabízí útěk. Esmeralda však přijímá až tehdy, když oknem spatří živého Phoeba. Na ulici se vymkne z Frollova objetí a prchá. Tec ji společně s Gudulou pronásleduje. Do cesty se jim však staví Quasimodo a ve snaze Esmeraldu zachránit Frolla zabije. Gudula spatří na Esmeraldině krku medailonek a poznává svou dceru. Marně se jí snaží zachránit před přicházející stráží.
Epilog: Esmeralda a Quasimodo
Esmeralda umírá na popravišti. Quasimodo truchlí nad jejím tělem.
Recenze:
Notre Dame de Paris je příběh – osud. Vynikající úspěch byl dán právě tím, že na jevišti byla hmatatelná právě jeho síla. Z tohoto hlediska je třeba vyzvednout scénografii Martina Víška, neboť se mu podařilo vytvořit iluzi prostoru, v němž si mohla podat ruce poetičnost s tragičností. Akcentován byl především chrám a vězení, trůn i popraviště byla díla téže provenience. Velmi působivé bylo pojetí kostýmů. Jednou z největších předností baletu Notre Dame de Paris byla jeho srozumitelnost. Jde o jev, který není zcela samozřejmý, i když by měl být v každé inscenaci prvořadý. Tuto přednost olomouckého provedení nutno připsat k dobru úpravě, choreografii a režii Marty Drottnerové a Jiřímu Blažkovi.
(Hanácké noviny roč. 5, č. 81, s. 6)
Simona Křenková odvedla špičkový výkon na hranici svých současných možností a vyvolala nadšení publika nejen tím, že byla svým druhům z východní Evropa rovnocennou partnerkou, ale i evidentní schopností prezentovat hnutí a stav duše a mysli. V tomto směru s ní držel krok i Igor Ostapenko, jehož Quasimodo promlouval k hledišti mimořádně sugestivně. Obdivuhodný byl rejstřík Quasimodových pohybů a narativní pojetí jeho gestikulace.
(Hanácké noviny roč. 5, č. 81, s. 6)
Nedělní premiéru baletu Notre Dame de Paris lze považovat za jeden z vrcholů letošní sezóny. Nabízí se úvaha, zda-li by tato inscenace nemohla najít uplatnění v Rakousku nebo Německu.
(Hanácké noviny roč. 5, č. 81, s. 6)
V hlavní roli dostala svou životní příležitost Simona Křenková a dá se říci, že ji jak se patří využila. Její Esmeralda byla upřímná, křehká a zároveň ztělesněním odvahy. Představitelka dokázala bezchybně ztvárnit citovou stránku postavy, která je u tohoto romantického baletu zvláště důležitá.
(Puls, Olomouc 9. 4. 1994)
Svým výkonem zaujal i Roman Maslakov v roli kapitána Phoeba, ovšem ve společných scénách s Esmeraldou se nelze ubránit dojmu, že její představitelka byla místy doslova ,,nad jeho síly“. Křenková byla se svou vyšší postavou tvrdým oříškem pro Maslakova, jemuž se při zvedaných figurách ,,třásla kolena“.
(Puls, Olomouc 9. 4. 1994)
Nejsilnějším zážitkem tedy bylo umění představitele hrbatého zvoníka Quasimoda – Igora Ostapenka. Jeho role byla prožita do posledního pohybu, bylo v ní vše, co postava předepisuje, i něco navíc. Ostapenko zastínil i své výborné kolegy a byl po zásluze odměněn největším aplausem večera.
(Puls, Olomouc 9. 4. 1994)
Giselle 5. 3. 1995
ADOLPH CHARLES ADAM
Balet o dvou jednáních
Choreografie a režie – Jiří Kyselák j.h.
Dirigent – Oldřich Bohuňovský
Výprava – Josef Jelínek j.h.
Asistent choreografie – Jiří Sekanina, Igor Ostapenko
Giselle – Irina Ostapenko, Simona Křenková
Vévoda Albert – Roman Maslakov
Myrtha, královna víl – Simona Křenková, Irina Ostapenko
Družky Myrthy – Lenka Pařízková, Eva Orságová, Natalja Puchlovská, Irina Trocenko
Hilarion, lesník – Igor Ostapenko, Aslanbek Kocojev
Berthe, matka Giselle – Anna Hloužková
Kníže z Courlandu – Jiří Sekanina
Bathilde, jeho dcera – Irina Trocenko
Wilfrid, panoš – Aslanbek Kocojev, Igor Ostapenko
Přítelkyně – A.Krzystková, V. Lisenko, Eva Orságová, Lenka Pařízková, Natalja Puchlovská, M. Šindelářová, S. Škrabalová, O.Vynikalová
Vinaři – M. Baláš, J.Divizov, D. Krutil, Vladislav Nikolenko, V. Plachotin
Společnost – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista), J. Hanáková (externistka), Jiří Kollman (externista), J. Rozsívalová (členka baletní školy), A. Slezáková (členka baletní školy), P. Stružová (členka baletní školy), J. Válková (členka baletní školy)
Víly – A. Hloužková, V. Lisenko, A. Krzystková, Eva Orságová, Lenka Pařízková, Natalja Puchlovská, M. Šindelářová, D. Škrabalová, Irina Trocenko, R. Vynikalová
Obsah baletu:
I. jednání
Ve vísce poblíž lesa žije se svou matkou dívka Giselle, kterou si zamiloval lesník Hilarion. Giselle však k němu kromě přátelství necítí nic. Jednoho dne zahlédne lesník skvostně oblečeného neznámého mladého muže, který spěchá do lovecké chaty nedaleko Giselina příbytku. Po chvíli se muž znovu objeví a převlečen za vesničana se Giselle dvoří. Dívka je šťastná – vesele se s ním baví a vůbec nedbá na Hilarionovy výčitky a varování.
Z vinobraní se vracejí dívky a zatímco se všichni radují a tančí, žárlivý lesník prohlíží loveckou chatu. Najde meč a šaty, které tam neznámý zanechal.
Přichází společnost a s ní kníže z Courlandu s dcerou Bathildou. Jsou hosty majitele panství, vévody Alberta, a chtějí si v Giselině domově chvíli odpočinout. Dívku upoutá jejich vznešený zevnějšek. Bathilda jí na památku daruje svůj náhrdelník.
Scházejí se vesničané a znovu začíná veselý tanec. Tančí i Giselle a neznámý mladík. Do radostné nálady však vpadá Hilarion a přede všemi ho obviní ze zrady. Neznámý je sám vévoda Albert a Hilarion má důkazy: nalezený meč a plášť. Vévoda je rozhněván. Lesníkovo troubení na poplach přivolá celou společnost. Z domku vychází kníže se svou dcerou, Albertovou snoubenkou, která hledí s překvapením na vévodův převlek.
Giselle se brání uvěřit tomu, o čem ji skutečnost přesvědčuje. Zoufalá odhazuje náhrdelník a utíká do matčiny náruče. Její rozum se však kalí. Když uvidí Albertův meč, zvedá ho a obrací proti sobě, ale Hilarion jí ho v poslední chvíli vytrhne. Bolest zlomí Giselle srdce a ona umírá v Albertově náručí.
II. jednání
Romanticky tajemná je atmosféra starého lesa, kde je pochována Giselle. Je noc a k dívčinu hrobu přichází Hilarion. Nemyslí na to, že od půlnoci ožívá les tancem víl, které zahubí každého, kdo sem zabloudí. Náhle se kolem lesníka rozsvěcují bludičky a ten s hrůzou prchá.
Myrtha, královna víl, přijímá duší zemřelé dívky do řad víl – nevěst, které z nešťastné lásky zemřely. Víly obklopují novou družku a potom se rozbíhají po lese. Také Albert přichází k hrobu a prosí o odpuštění. Náhle se kolem něho mihne stín, který ho vábí za sebou a vede do bezpečí.
Zatím víly našly v Hilarionovi svou oběť. Marně je prosí o slitování – najde smrt v jezeře. Giselle žádá svou vládkyni o milost pro Alberta. Zdá se, že marně, ale svítání ruší kouzelnou moc duchů. Vévoda je zachráněn. Giselle – víla ho však navždy opouští.
Recenze:
Zdá se mi, že Jiří Kyselák jako režisér neviděl Giselle dostatečně barevně a divadelně. Atmosféra představení je trochu matná, což se týká zejména prvního jednání, které jakoby již bylo nahlíženo bílou barvou jednání druhého.
(Taneční listy, roč. 33, č. 6, s. 6)
Pantomimické pasáže, místa, ve kterých se posouvá a zauzluje děj a dochází k interakci postav, jsou v Kyselákově Giselle trochu nejisté, zatímco čistě taneční pasáže jsou plynulé, jasné a jisté. Podobně pak vypadají i jeho interpreti – jistí tanečně a měné jistí herecky.
(Taneční listy, roč. 33, č. 6, s. 6)
Ostapenko působila v prvním jednání někdy až bezradně, nebyla zcela jistá technicky a nevytěžila mnoho ani ze slavné scény šílenství. Podstatně přesvědčivěji zvládla druhé jednání, které jí je zřejmě i naturelem bližší.
(Taneční listy, roč. 33, č. 6, s. 6)
Oba představitelé hlavních mužských rolí – Roman Maslakov jako Albert a Aslanbek Kocojev v roli Hilariona – zatančili své party vyrovnaněji a technicky suverénně. Také Simona Křenková jako Myrtha předvedla příjemný, vyvážený výkon, adekvátní charakteru postavy.
(Taneční listy, roč. 33, č. 6, s. 6)
Pominu-li jisté nepřesnosti a nedotažená místa, zapůsobil na mne výkon olomouckého souboru kompaktně, sympaticky, profesionálně a zaujatě.
(Taneční listy, roč. 33, č. 6, s. 6)
Hoffmanovy povídky 12. 4. 1996
JACQUES OFFENBACH – úprava a instrumentace John Lanchbery
Balet o dvou jednáních
Choreografie a režie – Jiří Kyselák j.h.
Dirigent – Travis Hatton j.h.
Výprava – Josef Jelínek j.h.
Asistent choreografie – Jiří Sekanina
Hoffmann – Jiří Dizov, Roman Maslakov
Rada Lindorf, Spalanzani,Doktor Miracle, Dapertutto – Roman Maslakov , Igor Ostapenko
Olympie – Anna Ščekaljeva, Simona Křenková
Antonie – Simona Křenková, Anna Ščekaljeva
Giulietta – Irina Ostapenko
Dále tančí:
Prolog + epilog
Stella – Jana Hanáková (externista)
Studenti – Vladislav Nikolenko, Vadim Cepeljev
Servírky – Dana Krajevská, Eva Orságová
Kavárník – Pavel Brázda (externista)
I. obraz – Olympie
Sluhové – Vladislav Nikolenko, Vadim Cepeljev
Společnost – Dušan Krutil, Vladimír Plachotin, Radek Zdráhal, Jaroslav Cenkl (externista), Petra Běláčová, Anna Hloužková, Magda Kalhousová, Dana Krajevská, Andrea Krzystková, Eva Orságová, Hana Talíková, Irina Trocenko, Jana Hanáková (externistka)
2. obraz – Antonie
Otec Antonie – Vladimír Plachotin
Klasická taneční vize – Vladislav Nikolenko, Vadim Cepeljev, Eva Orságová, Irina Trocenko
3. obraz – Giulietta
Salon rozkoše – Vadim Cepeljev, Dušan Krutil
– večírek u Dapertutta – Vladislav Nikolenko, Vladimír Plachotin, Radek Zdráhal, Anna Hloužková, Magda Kalousová, Dana Krajevská, Andera Krzystková, Eva Orságová, Hana Talíková, Irina Trocenko, Petra Běláčová
Osobní stráž Dapertutta – Jaroslav Cenkl (externista), Pavel Brázda (externista)
Mluvené slovo – Hana Franková (sólistka činohry), Miroslav Hruška (sólista činohry)
Obsah baletu:
Prolog – Stella
Restaurace před oprou, Hoffmann očekává příchod zpěvačky Stelly. Na jeho stole leží předměty, které budí zvědavost ostatních. Jsou to rozbité brýle, taneční střevíček a kříž. Hoffmann se pomalu opíjí. Na naléhání přítomných začíná vyprávět tři příběhy, spojené s těmito předměty.
I. obraz – Olympoia
Splanzani si pozval několik přátel, aby jim předvedl svůj nejnovější vynález, loutku Olympii. Oznámí hostům, že jim Olympie zatančí. Dříve však nasazuje Hoffmannovi kouzelné brýle. Ten se d Olympie okamžitě zamiluje a požádá ji o ruku. Splanzani je nadšen. V tanci s Olympií ztrácí Hoffmann své brýle. Loutka se rozpadá a rozčarovaný básník si uvědomí, jak byl oklamán.
II. obraz – Antonia
Uběhlo několik let. Hoffmann se nyní dvoří Antonii, do jejíhož domu chodí na hodiny klavíru. Nemocná Antonie ráda tančí a Hoffmann ji hrou na klavír tajně doprovází. Otec s tímto vztahem nesouhlasí, neboť tuší, jak osudný by tanec pro ni mohl být. Přichází doktor Miracle, který má dívku léčit. V hypnóze jí však namluví, že právě tanec je lékem pro její duši. Dívka prožívá svůj sen tak intenzívně, že se po procitnutí opět vrhá do tance. Zamilovaný Hoffmann již pouze zachytí umírající Antonii do své náruče.
III. obraz – Giulietta
Hoffmann, starší a vážnější, hledá po dřívějších zklamáních útěchu v náboženství. Dapertutto, který pořádá v Benátkách večírek, se snaží smyslnými požitky vytrhnout přítele z jeho rozjímání. Pod vlivem kurtizány Giulietty propadá Hoffmann světským touhám. V tom okamžiku si však uvědomuje, že zrazuje svoji víru a pln zděšení se modlí, aby mu bylo odpuštěno. Když se jeho rozpolcené duši navrací klid a mír, mizí Giulietta i Dapertutto.
Epilog – Stella
Hoffmann dovyprávěl své příběhy. Když vyjde z opery zpěvačka Stella, nachází jej spícího. Zklamanou si ji odvádí rada Lindorf…Když se Hoffmann probere ze své otupělosti a vzpomínek, uvědomí si, že zůstává opět sám v očekávání dalšího osudu, možná dalšího vztahu. Zůstává mu však ten nejkrásnější a nejčistší vztah k ,,milence“ trvalých hodnot – Múze, která jej obohacuje a provází celým jeho životem.
Recenze:
Baletní představení Hoffmannových povídek získalo čestné uznání za nejlepší baletní inscenaci roku. Kritika především ocenila výkony baletních sólistů: ,,Olympie v podání Anny Ščekaljevové byla sugestivní a přesvědčivá. Nejpoetičtější byla Antonie Simony Křenkové, i když šlo o poezii osudově smutnou. S. Křenková si získává přízeň obrovskou mírou elegance a ladnosti. Giulietu tančila Irina Ostapenková, svůj výkon založila na dramatičnosti a vášnivé zaujatosti. Její postavu trošku zradil kostým a potřeba výrazně zviditelnit charakter. Diváci při jejím výkonu zůstali o poznání zdrženlivější.“
(Hanácké noviny, roč. 7, č. 46, s. 5)
Zcela bez výhrad hlediště akceptovalo Jiřího Dizova v roli Hoffmanna. Tanečník vytvořil postavu přesvědčivou a sympatickou. Vložil do ní vše, co se od umělce Hoffmanna čekalo. Jeho lyrismus vynikl zvláště při srovnání s kontrastním doktorem Miraclem, kterého zahrál Roman Maslakov.
(Hanácké noviny, roč. 7, č. 46, s. 5)
Hoffmannovy povídky se staly součástí repertoáru letošní sezóny. Na premiéře sklidily oprávněně bouřlivý potlesk.
(Hanácké noviny, roč. 7, č. 46, s. 5)
Spící krasavice 30. 6. 1996
PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ
Baletní pohádka o dvou dějstvích
Libreto, režie a choreografie – Igor Ostapenko
Scéna – Martin Víšek
Kostýmy – Růžena Švecová
Asistent choreografie – Jiří Sekanina
Král Florestan – Jiří Sekanina
Královna – Jana Hanáková
Princezna Aurora, jejich dcera – Anna Ščekaljeva
Princ Desiré – Vladislav Nikolenko
Princové, nápadníci princezny – Vadim Cepeljev, Jiří Dizov, Roman Maslakov, Vladimír Plachotin
Katalabjut, královský ceremoniář – Igor Ostapenko
Caraboš, zlá víla – Simona Křenková
Siréna, dobrá víla – Irina Ostapenko
Víla Štěbetající kanárek – Eva Orságová, Hana Talíková
Víla Něžnosti – Irina Trocenko
Víla Vášně – Dana Krajevská
Obsah baletu:
Prolog
Celá říše krále Florestana oslavuje narození princezny Aurory. Na slavnostně vyzdobeném královském dvoře se sešlo mnoho vzácných hostů, aby se zúčastnili křtin malé princezny. Ceremoniář Katalabjut ještě jednou přehlíží, zda na něco nezapomněl, ale tu již za zvuků famfár přichází sám král s královnou a na jejich pokyn slavnost začíná. Uprostřed tanečního víru přicházejí do sálu víly – sudičky. Přistupují postupně k princezně a kladou do kolébky své dary pronášejíce věštbu, aby byla dobrá, šťastná a krásná. Slavnost je náhle přerušena příchodem sudičky – zlé víly Carabos, kterou ceremoniář zapomněl pozvat. Rozhněvána tímto opomenutím, nenechá se uspokojit ani omluvami královských manželů, vrhá se ke kolébce, nad kterou s vřetenem v ruce pronáší zlou věštbu: „Až ti bude 18 let, píchneš se vřetánkem do prstu a navždy usneš!“ Avšak dobrá víla, která své přání ještě nevyřkla, mění věštbu víly Carabos: „Princezna Aurora upadne v hluboký spánek, ale ne navždy. Jednoho dne bude její krásou uchvácen mladý princ, políbí ji, ona procitne a stane se jeho ženou.“
I. dějství
V zámku se sešel lid, aby spatřil svou milovanou princeznu Auroru, která právě slaví osmnácté narozeniny. Také princové – nápadníci ji netrpělivě očekávají. Zářící krásou a mládím přichází princezna se svým průvodem a přidává se k tanci. Princové se jí dvoří, ale ona je stejně milá ke všem. Její pozornost upoutá podivná osoba se zlatým vřetenem. Přistupuje k ní, bere vřeteno do rukou a začíná s ním tančit. Tu náhle vykřikne. Píchla se do prstu. Zděšená společnost poznává v neznámé zlou vílu Carabos. Princezna upadá v hluboký spánek a s ní celé království. Carabos, uspokojena svým vítězstvím, mizí. V tom okamžiku se objevuje dobrá víla Siréna a nechává zámek zarůst šípkovými růžemi, aby se všem dobře spalo do doby, kdy budou vysvobozeni.
II. dějství
Uplynula léta. Dvorská společnost prince Desiré tráví příjemné chvíle hrou. Když nastane soumrak a celá společnost se navrací na princův zámek, Desiré zůstává sám jakoby zadržován neznámým hlasem. Tu se mu zjevuje dobrá víla. Vypravuje o mladé dívce, o její kletbě a vyvolává mu před očima vidinu krásné Aurory. Princ je očarován, chce se k vidině přiblížit, ale ta mu stále uniká. Prosí dobrou vílu, aby jej k zakleté princezně zavedla. Víla svolí a přivádí ho až do zahrady krále Florestana, kde princ spatří svou vidinu a s ní celý královský dvůr v hlubokém spánku. Přistupuje k princezně, naklání se nad ní a políbí ji. V tom okamžiku kouzlo pomíjí, princezna se probouzí a s ní celý dvůr. Všichni prince radostně vítají, děkují mu za osvobození a král s královnou mu dávají souhlas ke sňatku s jejich milovanou dcerou. Uprostřed velké radosti nad vykoupením z říše temna se objevuje dobrá víla, ochránkyně věčné radosti, štěstí a lásky v dobré říši krále Florestana.
Don Juan 2. 5. 1997
VÁCLAV KAŠLÍK
Choreografie a režie – Jiří Kyselák j.h.
Dirigent – Evžen Holiš j.h.
Výprava – Josef Jelínek j.h.
Asistent choreografie – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina
Don Juan – Vadim Cepeljev
Leporello – Igor Ostapenko
Svědomí – Smrt – Irina Ostapenko
Dona Elvíra – Simona Křenková
Dona Anna – Anna Ščekaljeva
Bratr Anny – Vladislav Nikolenko
Inkvizitor – Jiří Dizov
Komtur – Vladimír Plachotín
Chór (Klášter, Krčma, Inkvizice, Vidiny) – Glorie Habrdová, Anna Hloužková, Radka Chovancová, Magda Kalhousová, Jana Koulová, Dana Krajevská, Andrea Krzystková, Eva Orságová, Irina Trocenko, Andrea Zingfeldová, Jana Hanáková (externistka), Jiří Dizov, Anatolij Katoulski, Tomáš Koudela, Dušan Krutil, Roman Maslakov, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Obsah baletu:
Rošťák Leporello prchá před strážci zákona. Zachráněn bohatým mladíkem Juanem, stává se jeho věrným sluhou. Dona Elvíra, žena velitele policie Komtura, podléhá Juanovým svodům. Souboj mezi oběma soky končí zavražděním Komtura. Truchlící Elvíra se vrhá do Juanovy náruče. Ten však již jej lásku neopětuje. Opuštěná a zoufalá se zabíjí.
Klášterem zní tiché modlitby jeptišek. Dona Anna se má proti své vůli, na žádost bratra, stát jednou z nich. Z rozjímání ji vyruší Juan, který se rozhodl získat její lásku. Anna prožívá těžký vnitřní boj, ve kterém láska k Juanovi vítězí. Prchají spolu z kláštera. Jsou však pronásledováni Anniným bratrem, který přísahá Juanovi pomstu.
V předměstské krčmě, kde se milenci ukryjí, všichni Juana důvěrně znají. Leporello i jeho pán jsou proto záhy vtaženi do bujarého veselí. Juan na Annu, které se již nabažil, zapomíná. Tanec přeruší příchod představitele církve. Juan se zpovídá ze svých hříchů svaté inkvizici.
Je souzen – zabil Komtura a unesl nevěstu Kristovu. Jako zámožný muž je však s božím požehnáním propuštěn – vnitřní svobodu však nepociťuje. Zůstává opuštěný v zajetí svého svědomí. Černé svědomí v podobě smrti se u něho prosazuje stále více a více. Sluha Leporello marně hledá dřívější podobu svého pána. Juanova fantazie vidí množství žen, ale jenom jedna ho přitahuje. Jeho svědomí je vyburcováno přízrakem mrtvé Elvíry, nešťastné Dony Anny a zjevením toho, kterého zabil. Snaží se bojovat proti všem přeludům, ale pod tíhou vzpomínek, vyřknutých prokletí i vlastního sebepoznání podléhá.
Recenze:
S Kašlíkovým moderním hudebním výrazem, jímž je Don Juan vytvořen, korespondovala i Kyselákova choreografie. Sólové party byly skvěle předneseny, a tak ani housle, ani klavír či varhany nebylo možné přeslechnout.
(Hanácké noviny roč. 8, č. 53, s. 5)
O skvělý zážitek publika se nejvíce zasloužil vynikajícím výkonem Vadim Cepeljev, jenž svou roli naplní obdivuhodnou škálou fines dokreslujících charakter. Na obdivuhodné choreografické struně protančily Dona Juana Anna Ščekaljeva (Dona Anna), Simona Křenková (Dona Elvíra) i Irina Ostapenko (Svědomí – Smrt). Špičkové výkony a maximální nasazení, jež všechny tři sólistky ve svých baletních rolích na scéně Moravského divadla odvedly, učinily z Kašlíkova díla působivé a nezapomenutelné drama.
(Hanácké noviny roč. 8, č. 53, s. 5)
Šeherezáda 2. 5. 1997
NIKOLAJ RIMSKIJ-KORSAKOV
Choreografie a režie – Jiří Kyselák j.h.
Dirigent – Evžen Holiš j.h.
Výprava – Josef Jelínek j.h.
Asistent choreografie – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina
Sultán – Vadim Cepeljev
Vezír – Jiří Dizov
Zobejda – Simona Křenková, Anna Ščekaljeva
Odaliska – Irina Ostapenko
Otrok – Anatolij Katoulski, Igor Ostapenko
Eunuch – Radan Hlubinka (člen operního souboru)
Harémové dámy – Glorie Habrdová, Anna Hloužková, Dana Krajevská, Eva Orságová, Irina Trocenko, Andrea Zingfeldová
Otrokyně – Magda Kalhousová, Jana Koulová, Andrea Krzystková, Radka Chovancová
Otroci – Roman Maslakov, Vladimír Plachotin, Jiří Dizov, Vladislav Nikolenko, Anatolij Katoulski, Igor Ostapenko
Vojáci – Tomáš Koudela, Dušan Krutil, Jaroslav Skalský, Jaroslav Cenkl (externista)
Stráž – Pavel Brázda (externista)
Obsah baletu:
Vezír, zrazený svou milou, je plný nenávisti ke všem ženám. Aby ušetřil bratra rozčarování a bolesti, kterou právě sám utrpěl, používá vší své moci k tomu, aby oslabil lásku sultána Šahriara k Zobeidě, první dámě jeho harému. Sémě nedůvěry začíná klíčit v sultánově srdci, který zmítán mezi láskou a žárlivostí, přijímá nakonec vezírův plán a rozhodne se, že podrobí Zobeidinu věrnost zkoušce. S velikým úsilím se mu podaří potlačit svou touhu a odolávat Zobeidiným něžnostem. Jeho náhle zcela změněné chování způsobuje Zobeidě velkou bolest a posléze se cítí i uražena. To se přihodí právě v době, kdy sultán, navzdory prosbě, aby zůstal, přijímá vezírovo pozvání a odchází na lov.
Pokoření, které Zobeida utrpěla před zraky přítomných, v ní volá po pomstě. Ještě chvíli váhá, ale pak se vrhá do náruče jednoho z Šahriarových otroků. Všech se zmocňuje vášeň. Ve chvíli, kdy dosahuje vrcholu, vřítí se náhle do harému – podle předchozího vezírova plánu – Šahriar s bratrem v doprovodu stráží. Vezír potrestá svůdce bratrovy největší lásky. Zobeida, vědoma si své viny, nechce žádat o milost a raději volí smrt vlastní rukou.
Recenze:
Díky choreografii Jiřího Kyseláka dosáhlo baletní provedení optimání kvality.
(Hanácké noviny roč. 8, č. 53, s. 5)
Hlediště díky těmto umělcům [Anna Ščekaljeva a Igor Ostapenko] žilo hodinu v uměleckém transu. Extatické vytržení bylo intenzivnější o precizně iluzivní kreaci Vadima Cepeljeva (sultán), Jiřího Dizova (vezír – alternuje Vladislav Nikolenko), Iriny Ostaoenko (odaliska) a Radana Hlubinky (eunuch). Nepominutelný díl na uhrančivém představení má i početný baletní sbor v rolích harémových dam, otrokyň, otroků a vojáků.
(Hanácké noviny roč. 8, č. 53, s. 5)
Amulety smrti 7. 11. 1999
JOAQUIN RODRIGO
Jednoaktový balet
Libreto, režie a choreografie – Igor Ostapenko
Scéna – Martin Víšek
Kostýmy – Růžena Švecová
Asistent choreografie – Jiří Sekanina
Dívka – Anna Ščekaljeva, Dana Johaníková
Chlapec – Vladislav Nikolenko
Jeho kamarádi, Rybáři – Vadim Cepeljev, Anatolij Katoulski, Jiří Dizov, Tomáš Koudela, Dušan Krutil, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Smrt – Vadim Cepeljev, Anatolij Katoulski
Její doprovod – Iva Fröhlichová, Monia Greco, Glorie Habrdová, Jana Hanáková (externistka), Anna Hloužková, Jana Koulová, Dana Krajevská, Andrea Krzystková, Simona Křenková, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Kateřina Plašilová, Irina Trocenko, Vadim Cepeljev, Anatolij Katoulski, Jiří Dizov, Tomáš Koudela, Dušan Krutil, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský, Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl
Prostitutky – Dana Krajevská, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Irina Trocenko
Dívky – Iva Fröhlichová, Glorie Habrdová, Anna Hloužková, Jana Koulová, Andrea Krzystková, Kateřina Plašilová
Číšníci – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)
Obsah baletu:
Malé rybářské městečko ve Španělsku žilo svým klidným životem prosluněným sluncem, přátelstvím, věrností a láskou. Jednou se zde však objevila Smrt. Přinesla s sebou chaos a chlad, smutek a žal. Vnesla mezi lidi zášť, nepřátelství a pýchu. Vyvolila si mladý milenecký pár, aby na něm mohla dokázat svou sílu a nemilosrdnost. Dívce i Chlapci dala svůj amulet a tím je strhla do smrtícího víru vášně a násilí. Neviděli lásku, neviděli přátelskou pomoc, kterou jim jejich okolí nabízelo. Vydáni napospas rozmarům Smrti umírají, aby se setkali alespoň v posmrtném životě. Jejich posmrtná láska však nemůže Smrt zlomit. Je přece tolik lidí, kterým může věnovat svůj amulet, a to kdykoliv, kdekoliv a komukoliv. A věnuje ho velmi ráda, s ladnou elegancí bytosti, jež si je vědoma své nezlomné moci.
Recenze:
V příběhu, odehrávajícím se ve španělské vesnici, se setkáme s osobitým zamyšlením nad otázkami smrti, zášti a nepřátelství, proti kterým stojí láska a věrnost. V rolích dívky a chlapce, které pojí silné pouto i po smrti, se představili Anna Ščekaljeva a Vladislav Nikolenko. Jejich křehký, ale trvalý vztah narušuje v příběhu nelítostná Smrt v podání Vadima Cepeljeva.
(Hanácké noviny roč. 8, č. 129, s. 5)
Dáma s kaméliemi 7. 11. 1999
GIUSEPPE VERDI
Jednoaktový balet s prologem
Libreto – V. Medveděv podle románu A. Dumase ml.
Režie a choreografie – Vasilij Medveděv j.h.
Scéna – Martin Víšek
Kostýmy – Růžena Švecová
Asistent choreografie – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina
Margarita – Simona Křenková, Anna Ščekaljeva
Arman – Jiří Dizov, Anatolij Katoulski
Otec Armana – Vladimír Plachotin
Služebná – Jana Hanáková (externista)
Hosté na plese – Iva Fröhlichová, Monia Greco, Glorie Habrdová, Anna Hloužková, Dana Johaníková, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Kateřina Plašilová, Irina Trocenko, Vadim Cepeljev, Tomáš Koudela, Dušan Krutil, Vladislav Nikolenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Lokajové – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)
Obsah baletu:
Osamělý Arman se ve vzpomínkách vrací ke chvílím, kdy síla jeho lásky dokázala získat tak neobyčejnou bytost, jakou byla Margarita, překrásná a všemi obdivovaná dáma pařížského polosvěta. Jejich setkání a krátké štěstí však ničí krutá a falešná morálka vyšší společnosti. Příliš pozdě se Arman dozvídá o tragickém zásahu otce do vztahu mezi ním a dívkou. Tato mladá kurtizána obklopená ruchem, nádherou, luxusem, hráčským napětím, ale především vtipem, elegancí a duchaplností vyhoví žádosti šlechtice a vzdává se své jediné opravdové lásky. Nespravedlivé společenské urážky, které Margaretě způsobují bolest a zoufalství, urychlují průběh její nemoci takovým způsobem, že ve věku 23 let na plicní tuberkulózu umírá. V jejím uhasínajícím vědomí se stále zjevuje obraz Armana, k němuž se obracejí poslední pocity ve chvílích, kdy zůstává osamocena, zapomenuta všemi a kdy pouze bývalí významní ctitelé bezostyšně ve vedlejším pokoji prohledávají jeji intimní korespondenci a snaží se odstranit kompromitující dopisy. Otřesná tragika této poslední kapitoly jejího života jakoby přešla v krátké umělecké sublimaci do závěrečného obrazu baletu.
Recenze:
V klasickém příběhu o všemi obdivované ženě pařížské společnosti, který byl nastudován pod jeho [Vasilij Medveděv] režijním a choreografickým vedením, rozvíjí Medveděv veliké téma lásky jako romantické touhy po nedostižném ideálu. V hlavní úloze krásné Margarity se představila Anna Ščekaljeva, jejího milence Armana ztvárnil Jiří Dizov.
(Hanácké noviny roč. 8, č. 129, s. 5)
Manon 20. 3. 1998
JINDŘICH BRABEC
Balet na motivy románu A. F. Prévosta
Libreto – Jiří Blažek
Choreografie a režie – Zdeněk Prokeš j.h.
Dirigent – Martin Braun
Výprava – Josef Jelínek j.h.
Asistenti choreografie – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina
Manon – Simona Křenková, Anna Ščekaljeva
Des Grieux – Jiří Dizov, Jiří Horák j.h.
Tiberge – Vadim Cepeljev
Duval – Vladimír Plachotin
Bretigny – Valerij Globa
Italský kníže – Vladislav Nikolenko
Otec des Grieux – Radan Hlubinka (člen operního sboru)
Marcela, služka – Jana Hanáková (externistka)
Modesta – Irina Ostapenko
Pierre, sluha – Igor Ostapenko
Abatyše – Jana Hanáková (externistka)
Hostinský – Radan Hlubinka (člen operního sboru)
Kapitán – Vladislav Nikolenko
Schovanky – Marcela Jaklová (externistka), Milada Trusová (externistka)
Děvečky – Iva Fröhlichová, Andrea Krzystková
Studenti – Valerij Globa, Dušan Krutil, Vladislav Nikolenko, Jaroslav Skalský
Mniši – Valerij Globa, Dušan Krutil, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský, Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)
Vznešená společnos – Dana Johaníková, Anna Hloužková, Jana Koulová, Andrea Krzystková, Dušan Krutil, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Společnost italského šlechtice – Monia Greco, Valerij Globa
Lid – Iva Fröhlichová, Andrea Krzystková, Kateřina Plašilová, Dušan Krutil, Jaroslav Skalský
Pouliční holky – Monia Greco, Glorie Habrdová, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Irina Trocenko
Stráže – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista), Radan Hlubinka (člen operního sboru)
Námořníci – Dušan Krutil, Vladimír Plachotin
Odsouzené ženy – Monia Greco, Glorie Habrdová, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Irina Trocenko, Jana Hanáková (externistka), Marcela Jaklová (externistka), Milada Truksová (externistka)
Milostné páry – Monia Greco, Dana Johaníková, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Irina Trocenko, Valerij Globa, Dušan Krutil, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Obsah baletu:
I. obraz – Amiens
V hostinci u stanice dostavníku oslavují studenti konec školního roku. Mezi nimi des Grieux a Tiberge, dva přátelé z koleje. Přijíždí dostavník z Arrasu. Z něj vystupuje se svým sluhou půvabná dívka - Manon, která okamžitě vzbudí všeobecnou pozornost. Des Grieux využije chvilky osamocenosti dívky a vyznává se jí ze svého obdivu. Se svými pocity se svěřuje Tibergi, který ho od jeho počínání zrazuje, protože Manon má jít do kláštera. Des Grieux je rozhodnut ji unést.
Manon se dvoří také pan Duval.
Objevuje se představená kláštera, která si přijela pro Manon. Des Grieux využije opilosti sluhy, uchopí Manon a mizí s ní v hloučku studentů. Než je stačí Tiberge zachytit, jsou již oba uprchlíci pryč.
II. obraz – Pařížský byt
Manon a des Grieux jsou šastni. Jejich představa se naplňuje. Des Grieux píše dopis otci, ve kterém ho žádá o odpuštění. Nakonec odchází rozhodnut, že se s otcem setká a bude tak moci lépe vyprosit dovolení oženit se s Manon.
Služka oznamuje Manon, že ji přišel navštívit pan Duval. Ten vchází v doprovodu Tiberge. Mezitím se des Grieux setká s otcem. Hovoří o své lásce k Manon, ale otec ho odmítá.
Vystrašená služka oznamuje Manon, že pan des Grieux se vrací. Duval spěšně odchází zadním vchodem. Když des Grieux uvidí dárky, začne se vyptávat služky, která vše prozradí. Des Grieux poznává, že byl oklamán.
III. obraz – Klášter
Des Grieux vstoupil společně s Tiberem do semináře v Saint-Sulpice na teologická studia, aby mohl snáze zapomenout na Manon. Slouží první mši. Po jejím skončení všichni ponechávají des Grieuxe v rozjímání samotného. Z tohoto klidu jej vyruší známý hlas. Překvapujícím zjevením je Manon. Des Grieux se nejprve hněvá, chová se k Manon cize, ale brání se marně. Jejímu naléhání podlehne a prchá s ní pryč.
IV. obraz – Buloňský lesík
V Buloňském lesíku tráví vznešená společnost volné chvíle. Do této společnosti přichází šťastná Manon a des Grieux. Její půvab nezůstává bez povšimnutí. Objevuje se italský kníže a hned se začne Manon dvořit. Manon s ním s rozkoší tančí. Nakonec mu představí des Grieuxe jako svého milence. Knížete se to velmi dotkne.
V. obraz – Herna
Tiberge čeká na ulici na des Grieuxe, který si s ním dal schůzku. Když des Grieux přichází, dává Tiberge najevo svoji zlost nad jeho útěkem z kláštera. Des Grieux ho prosí o půjčení peněz. Tiberge mu je dává pod podmínkou, že se s Manon rozejde a začne žít opět ctnostným životem. Des Grieux slibuje a radostně vbíhá s penězi do herny. Sází a vyhrává. Manon se znenadání objeví uprostřed rulety. Des Grieux sází všechny peníze a je tak zabrán do hry, že ani nevidí, jak Manon flirtuje s panem Bretigny a odchází s ním. Des Grieux rozbije bank a je omámen penězi. Když se vytrhne z poblouznění, uvědomí si, že Manon zmizela. Přichází Modesta. Podává mu dopis, ve kterém Manon přiznává, že odchází k panu Bretigny. Společnost se baví jeho zoufalstvím. Modesta se ho snaží utěšit.
VI. obraz – Byt Manon
Manon, obklopena bohatstvím, žije v nádherném domě pana Bretigny. Má vše, po čem toužila a co jí des Grieux, kterého stále miluje, nemohl poskytnout. Přibíhá služka a sděluje jí velice radostnou zprávu: navštíví ji des Grieux. Bretigny zve Manon na projížďku, ale ta se vymluví, aby mohla zůstat doma. Když konečně vběhne des Grieux do náručí své milované, šťastná Manon vidí, jak sešel za ten čas odloučení. =nesvědčí ho, aby spolu utekli a vzali s sebou cennosti a dary. Svůj záměr také uskuteční. Ozvou se rány na dveře, služka otvírá. Do pokoje vrazí Tiberge, policejní úředníci a pan Bretigny. Ten diktuje soupis odcizených věcí.
VII. obraz – Štvanice
Des Grieux a Manon prchají pronásledování Tibergem a policejními úředníky. Do cesty se jim připletou pouliční holky, které kryjí oba milence. Přesto jsou des Grieux s Manon zatčeni a odvlečeni.
VIII. obraz – Tribunál
Soudci kážou o morálce, kterou sami nemají. Rozsudek je vynesen velice rychle. Není, kdo by se zastal vyvržených ze společnosti.
Otec des Grieux s Tibergem vyprosí na soudcích milost pro des Grieuxe a zároveň nejpřísnější potrestání Manon. Zoufalý des Grieux vše vyčítá otci a prchá za Manon. Otec vzpouru svého syna nepřežije.
IX. obraz – Přístav La Havre
Do přístavu přivádějí odsouzené ženy k deportaci do Ameriky. Tiberge dává kapitánovi měšec, aby umožnil des Grieuxovi setkání s Manon. Milenci se k sobě vrhnou. Dávají se na útěk, ale Tiberge pevně zachytí Manon a des Grieux je zatčen. Manon se sesunula na zem – umírá. Des Grieux ji zvedne a oba vzpomínají na Amiens, kde se poprvé uviděli a vyznali si lásku. Des Grieux drží Manon v náručí a uvědomuje si, že už je mrtvá.
Epilog
Věčné je osudové uhranutí láskou, věčný je boj mezi ctností a vášní; v každém čase, i nyní, čeká Manon na svého rytíře.
Recenze:
Titulní roli Manon ztvárnila s obdivuhodnou samozřejmostí Simona Křenková, výrazná osobnost olomoucké scény. Kultivovaný projev, schopnost psychologické modelace postavy a neokázalá proklamace lidského rozměru Manon, to byly zcela zřejmé atributy výkonu, který si zaslouží velké ocenění. Olomoucké divadlo vidělo mimořádnou baletní kreaci a s ohledem na živou odezvu v hledišti je možno konstatovat, že si to uvědomovalo. Simona Křenková se ocitá na vrcholu své umělecké dráhy a bylo by dobré, kdyby na něm dlouho setrvala.
(Hanácké noviny, roč. 9, č. 35, s. 5)
Rytíře des Grieux tančil jako host Jiří Horák, sólista baletu Národního divadla v Brně. Jeho angažmá pro tuto roli bylo určitě přínosem. Odvedl precizní výkon, roli ovládá naprosto bezpečně a vytvořil pro Manon i fyziognomicky přesvědčivého partnera. Zvlášť zajímavé bylo sledovat, jakými výrazovými prostředky vyjadřoval Jiří Horák niterná citová hnutí (i pohnutí).
(Hanácké noviny, roč. 9, č. 35, s. 5)
Brabcova a Prokešova Manon je inscenace kvalitní a po zásluze úspěšná. Měla by najít dostatek spokojených diváků a rozmnožit řady stoupenců současného olomouckého baletu.
(Hanácké noviny, roč. 9, č. 35, s. 5)
Carmen 30. 4. 1999
GEORGES BIZET
Taneční drama o dvou dějstvích s prologem
Libreto podle Prospera Mériméea volně zpracoval Robert Balogh
Hudební koláž, choreografie, režie a scéna – Robert Balogh j.h.
Dirigent – Michel Philippe
Asistenti choreografie – Marie Baloghová j.h., Igor Ostapenko, Jiří Sekanina
Souboje – Karel Basák j.h.
Kostýmy – Josef Jelínek j.h.
Carmen – Monika Globa, Anna Ščekaleva
Don José – Michal Jurisa, Jiří Sieber
Escamillo – Vadim Cepelev, Valerij Globa
Michaela – Simona Křenková
Býk – Dana Johaníková, Irina Ostapenko
Garcia – Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko
Frasquita – Dana Krajevská
Mercedes – Eva Orsagová
Manuela – Gloria Habrdová
Toreadoři – Vadim Cepelev, Valerij Globa, Dušan Krutil, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Pašeráci – Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Dušan Krutil, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Důstojník Zuniga – Vadim Cepelev, Jaroslav Skalský
Vojáci – Pavel Brázda (externista), Jaroslav Cenkl (externista)
Lillas Pastia, majitel taverny – Pavel Brázda (externista)
Hospodský – Jaroslav Cenkl (externista)
Tabakárna – Monika Globa, Anna Ščekaleva, Dana Johaníková, Irina Ostapenko, Gloria Habrdová, Anna Hloužková, Michaela Horká, Jana Koulová, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Sylva Pospíšilová, Pavla Skoupilová, Irina Trocenko, Petra Zemanová
Krčma – Monika Globa, Anna Ščekaleva, Dana Johaníková, Irina Ostapenko, Gloria Habrdová, Anna Hloužková, Michaela Horká, Jana Koulová, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Sylva Pospíšilová, Pavla Skoupilová, Irina Trocenko, Petra Zemanová, Jana Hanáková (externistka), Vadim Cepelev, Valerij Globa, Mical Jurisa, Jiří Seber, Dušan Krutil, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Vladimír Plachotin, Jaroslav Skalský
Obsah baletu:
Prolog
Boj býka s Escamillem je starodávným rituálem krásy i pohybu a zabíjení symbol španělské vášně. Objevuje se Carmen, volná, nespoutaná bytost, plná temperamentu a lásky spojené s krutostí a ironií.
I. dějství
V tabákové továrně vzniká při práci hádka mezi Manuelovu a Carmen, která tuto hádku a potom i bitku s ostatními dělnicemi zavinila. Má výt za to potrestána, ale cestou do věznice se voják don José nechá přemluvit a umožní jí útěk. Sám je za tento přečin zatčen. Venkovské děvče Michaela přichází navštívit dona José do vězení. Odevzdává mu dopis, ve kterém ho matka prosí, aby se vrátil domů a oženil se s Michaelou. José ale nemůže zapomenout na uhrančivou a svůdnou krásu Carmen, která zatím s přítelkyněmi Mercedes a Frasquitou baví tancem Zunigu a ostatní důstojníky. Tato krčma je také místem setkání pašeráků.
II. dějství
Zbožňovaný a oslavovaný toreador Escamillo vstupuje do krčmy. Vrací komplimenty a ostatní návštěvníky upoutává živým vyprávěním o býčích zápasech. Přichází také don José, právě propuštěný z vězení. Žárlivě sleduje, jak se Carmen baví. Jeho žárlivost přeroste v boj se svým nadřízeným, důstojníkem Zunigem. Josého vojenská kariéra je u konce, ale vášeň a láska Carmen jej natolik oslepily, že je ochotný stát se pašerákem. Vášnivá láska spojená s trochou nenávisti vyústí v milostný duet Carmen a Josého.
Odpočívající pašeráci hrají karty a věští z nich budoucnost. Vůdce bandy Garcia provokuje Josého, ten odpovídá násilím. Michaela vyhledává dona José. Trápí ji jeho nový způsob života i slepá láska ke krásné cikánce. Přelétavou Carmen však jeho city unavují a velice rychle vzplane novou vášní k zápasníku s býky Escamillovi, který před vstupem do arény věnuje své očekávané vítězství právě jí. José se s Carmen setkává před arénou. Trpí žárlivou osudovou láskou a prosí Carmen, aby se k němu vrátila. Ta však s posměchem odmítá jeho vášnivé prosby, a když z arény zazní triumf oslavující vítěze býčích zápasů, přiznává se ke své touze po Escamillovi a spěchá oslavit jeho vítězství. José se ji marně snaží zastavit. Unesený žárlivostí a neopětovanou láskou Carmen probodne.
Labutí jezero 7. 11. 1999
PERT ILJIČ ČAJKOVSKIJ
Romantický balet o čtyřech obrazech ve dvou dějstvích
Volné zpracování libreta V. P. Běgičeva a F. V. Gelcera na předlohu pohádky Labutí proud Johanna Musäuse
Choreografie podle Maria Petipy a Lva Ivanova – Igor Ostapenko, Anna Ščekaleva, Jiří Sekanina
Volné zpracování libreta režie a nastudování – Igor Ostapenko, Anna Ščekaleva, Jiří Sekanina
Scéna – Eduard Přikryl
Kostýmy – Anna Ščekaleva
Odetta – Odilie – Monika Bernovská, Anna Ščekaleva, Dana Johaníková, Oksana Stoliarenko
Princ Siegfried – Valerij Globa, Vladislav Nikolenko, Jiří Sieber
Královna – matka prince – Jana Hanáková (externistka)
Rudovous – Vadim Cepelev, Michal Jurisa
Šašek – Igor Ostapenko
Ceremoniář – Jiří Sekanina
Pas de quatre č. 1 – Gloria Habrdová, Michaela Horká, Eva Orsagová, Sylva Pospíšilová, Marina Vargová, Petra Zemanová
Pas de quatre č. 2 – Gloria Habrdová, Lucie Hloužková, Dana Krajevská, Simona Křenková, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Irina Trocenko
Dvě labutě – Alena Kostelníková, Pavla Skoupilová
Valčík – dámy – Gloria Habrdová, Lucie Hloužková, Michaela Horká, Alena Kostelníková, Dana Krajevská, Simona Křenková, Eva Orsagová, Irina Ostapenko, Sylva Pospíšilová, Pavla Skoupilová, Irina Trocenko, Marina Vargová
Páni – Valerij Globa, Vladislav Nikolenko, Jiří Sieber, Vadim Cepelev, Michal Jurisa, Dušan Krutil, Ilja Lobuchin, Luděk Mrkos, Jaroslav Skalský
Doprovod královny – Monika Bernovská, Dana Johaníková, Anna Ščekaleva, Anna Hloužková, Lucie Hloužková, Michaela Horká, Alena Kostelníková, Jana Koulová, Simona Křenková, Irina Ostapenko, Sylva Pospíšilová, Pavla Skoupilová, Oksana Stoliarenko, Irina Trocenko, Marina Vargová, Petra Zemanová
Španělský tanec – Dana Krajevská, Simona Křenková, Eva Orsagová, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Jiří Sieber
Čardáš – solo pár – Michaela Horká, Irina Ostapenko, Irina Trocenko, Vadim Cepelev, Michal Jurisa
Páry – Gloria Habrdová, Anna Hloužková, Alena Kostelníková, Jana Koulová, Valerij Globa, Dušan Krutil, Ilja Lobuchin, Jiří Sieber, Jaroslav Skalský
Tarantela – Marina Vargová, Petra Zemanová, Andrej Luhačovský, Igor Ostapenko
Obsah baletu:
I. dějství
Princ Siegfried dosáhl plnoletosti. Podle matčina přání si bude muset na zítřejším plese zvolit nevěstu. Jeho chlapecká touha však nemá dosud cíl. Spěchá vstříc zábavě, která se již rozproudila. Šašek svými kousky rozptyluje všechny, kteří přišli složit holt oslavenci. Ten s díkem a zaujetím sleduje tance, jež ho mají poctít. Starobylý samostříl, dar jeho matky královny, ho naplní radostí. Tančí s ním, je však stále více neklidný a podivně vzrušený. Náhle se setmělou noční oblohou mihne stříbrný stín. To labutě plují k nedalekému jezeru. Princův neklid vzrůstá a jakoby očarován, sevře svůj samostříl a spěchá za mini do noci.
Zastaví se až na břehu tajemného jezera. Uprostřed třpytící se hladiny zalité měsíčním svitem ho upoutává krásná labuť s korunkou na hlavě – princezna Odetta. Okouzlený jí vyběhne vstříc. Ona se však poleká a chce před ním uprchnout. Princ jí dostihne, pohlédne do očí a osud jakoby se naplnil. Obou se zmocní cit nejhlubší lásky. Odetta vypráví Princi o čarodějné moci Rudovouse, který ji a její družky proměnil v labutě. Jen věrná láska může zlomit jejich zakletí. Mocný Rudovous marně odhání Odettu od Prince, který jí přísahá lásku a věrnost.
II. dějství
Na zámku se scházejí hosté pozvaní na slavnostní ples. Krasavice z mnoha zemí se chtějí stát Princovou nevěstou, Princ je k nim však lhostejný. Jeho myšlenky patří Odettě. Marně ho prosí královna, aby věnoval pozornost některé z dívek a zvolil si ji za ženu. Princ odmítá. Když vejdou do sálu další hosté – neznámý rytíř s krásnou dcerou Odilií – Princ je zmaten, protože Odilie mu natolik připomíná jeho milovanou Odettu. Okamžitě podléhá jejímu kouzlu a matce i dvoru sděluje, že Odilie bude jeho vyvolenou. Rytíř na něm žádá přísahu věrnosti Odilii. Princ přísahá a temnota zahaluje zámek. V dálce se objevuje zrazená Odetta. Teprve nyní poznává Princ v neznámém rytíři Rudovouse a svůj osudný omyl. Pochopí, že byl oklamán a v zoufalství prchá k jezeru.
Na břehu jezera, uprostřed noci, dívky – labutě napjatě čekají na návrat své družky. Přichází Odetta zlomená žalem a smutně vypráví o Princově zradě. Záhy přibíhá zoufalý Princ. Prosí Odettu i dívky za odpuštění. Odetta jeho lásce uvěří, ale je pozdě – přísaha byla porušena. Zradu lásky musí oba zaplatit životem. Smrt je však spojuje navždy.
Dům Bernardy Alby 22. 10. 1999
Taneční drama o devíti obrazech
Hudba – Tommaso Albinoni, Isaac Albéniz, Enrique Granados, Joaquin Turina, Heitor Villa-Lobos
Libreto – podle Federica Garcíi Lorcy
Volně zpracoval – Robert Balogh
Hudební koláž – Robert Balogh
Režie a choreografie – Robert Balogh
Nastudování – Jiří Sekanina
Scéna – Martin Víšek
Kostýmy – Růžena Švecová
Asistent nastudování – Anna Hloužková
Dona Bernarda Alba – Dana Krajevská
Adéla – Lucie Hloužková
Angustias – Anna Hloužková
Smelka – Eva Orsagová
Magdalena – Gloria Habrdová
Martirio – Jana Koulová
Pepe Romano – Michal Jurista
Milující se pár – Michaela Horká, Dušan Krutil
Obsah baletu:
I. obraz – Smutek
Za hlaholu kostelních zvonů se vrací Dona Bernarda a jejich pět dcer z pohřbu manžela a otce. Na osm roků se za nimi zavírají dveře. Španělské tradice osmiletého smutku využívá Bernarda, aby svůj dům proměnila ve vězení. Pět děvčat sedících v půlkruhu je po osm let odsouzeno k marné práci – šijí svatební výbavu, kterou možná nikdy nepoužijí.
II. obraz – Paní Bernarda
III. obraz – Její dcery
IV. obraz – Probuzení
Vyšívající dívky stále žijí a pracují v bludném kruhu. Náhle mezi nimi přeskočí jiskra touhy po naplněném a smysluplném životě, ale zároveň cítí svou tragickou sounáležitost a vzájemný strach, který dusí rodící se touhu po volnosti…
V. obraz – Pepe Romano
Přichází oficiální ženich nejstarší dcery Augustias. Jemu se však líbí nejmladší dcera Adéla. Ta jeho vzplanutí opětuje. U všech dcer propuká vášeň k Pepemu, jedinému muži, který se ocitl v jejich blízkosti.
VI. a VII. obraz – Sen o touze a milování
VIII. obraz – Střetnutí
Bernardou povolené noční návštěvy Pepeho u Augustias se mění ve vášnivá setkání s Adélou. Žárlivostí nepříčetná Martirio přistihne milence. Nedokáže přemoci závist, když uvidí šťastnou sestru v náručí milého. Přivolává matku Bernardu i ostatní sestry. Pepe uteče – zoufalá Adéla se matce vzepřít neodváží.
IX. obraz – Dům Bernardy Alby
Dcery se smířily s beznadějným životem Bernardina domu – jen Adéla to již nedokáže. Její šílenství je vlastně formou volby.
Recenze:
Po třinácti letech od prvního uvedení se Baloghovo zpracování ukázalo jako stále živé; tanec, pohyby, gesta výstižně divákovi přibližují drama, které je nucen člověk podstoupit, potlačuje své city.
(Hanácký a středomoravský den roč. 10, č. 250, s. 12)
Ve znázornění vzrůstajícího napětí mezi vnějším zdáním a potlačovanými vášněmi pomáhá mladým tanečníkům i výstižná, podmanivá hudba španělských kytarových mistrů tohoto století.
(Hanácký a středomoravský den, Olomouc, 22. 10. 1999)
Baloghovi se daří především ve stavbě uzavřených sól a duetů, velice silný je choreograficky příznačný motiv šití dcer, rytmizovaný diktátem přísné matky – vypovídá vše o marnosti a stereotypu. Problematičtější jsou některé režijní detaily (např. rušivý přechod mezi sedmým a osmým obrazem).
(Taneční listy)
Svěcení jara 22. 10. 1999
Jednoaktový balet
Hudba – Igor Fjodorovič Stravinskij
Libreto, režie a choreografie – Jiří Kyselák
Scéna – Martin Víšek
Kostýmy – Růžena Švecová
Asistenti choreografie – Igor Ostapenko, Jiří Sekanina
Vyvolená – Monika Bernovská-Globa
Muž – Valerij Globa
Stoletá – Irina Ostapenko
Šaman – Jiří Sieber
Oběť – Michaela Horká
Suita šamana – Vadim Cepelev, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko
Ženy – Gloria Habrdová, Anna Hloužková, Lucie Hloužková, Michaela Horká, Alena Kostelníková, Jana Koulová, Dana Krajevská, Eva Orsagová, Sylva Pospíšilová, Pavla Skoupilová, Miroslava Vargová, Petra Zemanová
Muži – Vadim Cepelev, Michal Jurisa, Dušan Krutil, Ilja Lobuchin, Andrej Luhačovský, Luděk Mrkos, Vladislav Nikolenko, Igor Ostapenko, Jaroslav Skalský
Recenze:
Kyselákova verze se vyznačuje poměrně ujasněnou dramaturgickou představou, v níž nejde primárně o pohanský rituál, ale o střet starého řádu s novým.
(Taneční listy)
Technika postupně přestává být skrývaným prostředkem, ale ukazovaným cílem. Především v partu Šamana baletní prvky (nutno podotknout, že v podání Jiřího Siebera bravurně provedené) stávají samoúčelnými a jdou proti logice Stravinského přísně rytmické hudební kompozice.
(Taneční listy)
Základní myšlenka, kterou vnáší do složitého díla, je vzpoura nového řádu proti staré moci, vzpoura lidství proti řádu primitivnímu a krutému a následné zrození. Kyselák usiluje postihnout Stravinského partituru obrazy, jimiž se snaží pohybově dokreslit emoce vyvolané hudbou.
(Hanácký a středomoravský den, Olomouc, 22. 10. 1999)
