Úvod > obsazení programy recenze > 1980–1989

1980–1989

Sněhurka 6. 4. 1980

ZBYNĚK VOSTŘÁK

Šeherezáda 6. 4. 1980

NIKOLAJ RIMSKIJ-KORSAKOV

Šeherezáda je nejproslulejší dílo Rimského-Korsakova. Okouzluje hýřivě barevným zvukem, báječnými nápady i strhující gradací. Skladatel miloval orientální poezii a učarovaly u arabské pohádky Tisíce a jedné noci, které svými náměty a obrazy inspirovaly vznik Šeherezády. V pohádkové Šeherezádě dokázal vyjádřit hudbou hlubokou myšlenku boje mezi temnými silami a něžnou krásou, mezi násilím a láskou.

Čarodějná láska 6. 4. 1980

MANUEL DE FALLA

Námětem Fallova baletu Čarodějná láska je stará cikánská legenda z Andalusie, tajuplně romantická. Její hrající dějotvornou součástí je vůně krajiny a atmosféra zvyků země. Hlavními součástmi jsou Tanec hrůzy a Tanec ohně. Luciina milostná hra s přízrakem je obsahem Pantomimy a balet zakončuje krátké finále s osvobozujícím hlasem zvonů.

Coppélia 12. 4. 1981

LÉO DELIBES

Balet o dvou jednáních ve dvou obrazech

Režie a choreografie – Ulo Vilimaa

Dirigent – Pavel Pokorný

Scéna – Ing. arch. Jiří Procházka

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Svanilda – Marta Hradilová, Kateřina Pelzerová

Fran – Zdeněk Ryzlink, Jiří Sekanina

Coppélius – Emil Smetana

Svanildiny družky – Jana Hanáková, Milada Nedzová, Františka Válková, Taťána Zapletalová

Starosta – Zdeněk Ryzlink, Jiří Sekanina

Starostová – Eva Jahodová

Mazurku tančí – Marta Dvořáková, Dagmar Kohnová, Dana Miklušová, Marie Persy, Dana Šlezingrová, Jana Vinklerová, Jaroslav Cenkl, Pavol Holka

Obsah baletu:

I. jednání

K domu vynálezce Coppélia přichází Svanilda. Podezřívá totiž svého ženicha Frana, že není lhostejný ke kráse dívky, která sedí za oknem. Tajemná krasavice je považována za dceru starého podivína. Svanilda se snaží tancem upoutat dívčinu pozornost; zpozoruje svého ženicha a ukryje se. Fran míří k domu své nevěsty, ale táhne ho to ke Coppéliinu oknu. Svanilda vidí, že dívka odpověděla pokynem na Franův pozdrav a rozchází se s Franem ve zlém. Přichází průvod měšťanů včele se starostou. Všichni se veselí za doprovodu mazurky. Starosta podá Svanildě ozdobený dožínkový snop, podle staré tradice má totiž klas vyňatý ze snopu odkrýt nevěstě všechna tajemství. Svanilda bere klas a poznává, že Fran je jí nevěrný. Kamarádky se jí snaží rozptýlit. Po všeobecném veselí zůstane náměstí prázdné. Coppélius vychází ze svého domu, zamyká dveře a ubírá se do města. Chlapci se mu posmívají. Stařík se jim vytrhne a s láteřením odchází. Svanilda uvidí na zemi klíč, který Coppélius v tahanici ztratil a vnikne s kamarádkami do Copélliova domu.

II. jednání

Svanilda a její přítelkyně vcházejí do Coppéliovy dílny. Prohlížejí si divně figuríny, ze kterých mají strach. Svanilda najde Coppéllii a pozná, že je to velká mechanická hračka v podobě dívky. Už se nebojí své soupeřky, které Fran posílal polibky. I devčata se veselí uprostřed loutek. Vrací se Coppélius a pronásleduje dívky, ale těm se podaří uniknout. Oknem vstoupí Fran a míří ke Coppélii. Stařík mu však zastoupí cestu. Fran se přizná, že je zamilován. Coppélius pohostí Frana vínem, do kterého nasypal uspávací prášek. Fran usíná a Copélius triumfuje. Konečně může dovršit své mistrovské dílo. Chce se zmocnit Franovy duše a tak oživit Coppélii. Loutka se začíná strnule pohybovat. Její tanec se stává stále dokonalejší. Fran procitá a poznává v Coppélii přestrojenou Svanildu. Oba milenci prchají před zuřícím Coppéliem. Na slavnosti promíjí Svanilda svému snoubenci domnělou nevěru a nakonec i Coppélius smířen upouští od svého životního snu. Celé městečko se chystá oslavit radostnou svatbu.

Recenze:

Recenze kladně hodnotily především choreografickou práci hostujícího Estonského choreografa Ulo Vilimaa.

Nedělní premiéra právem často provázená častým potleskem na otevřené scéně a zaslouženými ovacemi choreografovi i celému souboru ukázala, že pro olomoucký balet to bylo šťastné pracovní setkání. Ulo Vilimaa, věren svému krédu, že ,,dávno uplynul čas, kdy se do divadla chodilo podívat se na technické finesy primabaleríny“, koncipoval svůj režijní a choreografický záměr jako kolektivní dílo s přesně vymezenými úkoly pro každého jednotlivce. Jeho nápaditou, vynalézavou a vtipnou choreografií prozařovala radost z pohybu, dynamismus, smysl pro dramatické tempo a především citlivý metodický přístup k baletnímu souboru.

(Stráž lidu)

Necítím se povolán hodnotit taneční kreace sólistů; vy kteří se půjdete na Coppélii podívat, budete však se mnou souhlasit v tom, že výkony Kateřiny Pelzerové (Svanilda), Jiřího Sekaniny (Fran), trojice Svanildiných družek (Jana Hanáková, Milada Nedzová a Františka Válková), Evy Jahodové (Starostová), Zdeňka Ryšlinka (Starosta) a dalších svědčily o tom, že hostující choreograf nakazil všechny účinkující svou vitalitou a bezprostředností. Smím-li přece jen hodnotit, pak bych chtěl vyzvednout pohybovou erudici Emila Smetany. V roli vynálezce Coppélia byl prostě obdivuhodný a s nemalými nároky, které choreograf na tuto roli kladl, se vyrovnal více než se cítí.

(Stráž lidu)

K vynikající choreografii sovětského hosta se připojila vynikající scéna arch. Procházky. Hrála ,,s sebou“ a svou atmosférou umocňovala nevšední jevištní zážitek.

(Stráž lidu)

Rapsodie v modrém 31. 1. 1982

GEORGE GERSHWIN

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Libreto, režie a choreografie – Karel Jurčík

Scéna – Alexandr Babraj j.h.

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Asistent choreografie – Emil Smetana

Hudba – Eva Jahodová, Dana Šlezingrová

Duet – Jana Hanáková, Rudolf Chajec, Kateřina Pelzerová, Jiří Sekanina

Američan v Paříži 31. 1. 1982

GEORGE GERSHWIN

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Libreto, režie a choreografie – Karel Jurčík

Scéna – Alexandr Babraj j.h.

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Asistent choreografie – Emil Smetana

Američan – Zdeněk Ryšlink, Emil Smetana

Dívka – Marta Hradilová, Taťána Zapletalová

Moře 31. 1. 1982

CLAUDE DEBUSSY

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Libreto, režie a choreografie – Karel Jurčík

Scéna – Alexandr Babraj j.h.

Kostýmy – Eliška Zapletalová

Asistent choreografie – Emil Smetana

Rybář – Zdeněk Ryšlink, Jiří Sekanina

Žena – Marta Hradilová – Kateřina Pelzerová

Dále tančí – Marta Dvořáková, Anna Hloužková, Jana Kohoutková, Milada Nedzová, Marie Persy, Marie Suchomelová, Františka Válková, Dagmar Zelinková, Jaroslav Cenkl, Pavol Holka

Slovanské tance 13. 3. 1983

ANTONÍN DVOŘÁK

Libreto – Emerich Gabzdyl

Verše – Vojtěch Martínek

Dirigent – Pavel Pokorný

Režisér a choreograf – Emerich Gabzdyl

Výtvarník scény – Ing. arch. Jiří Procházka

Výtvarnice kostýmů – Eliška Zapletalová j.h.

Asistent choreografa – Emil Smetana

Prolog – Slovanská rapsodie č. 1 D dur

Čechy – Slovanský tanec č. 4 F dur; Slovanský tanec č. 8 g moll

Morava – Slovanský tanec č. 2 e moll; Slovanský tanec č. 5 A dur; Slovanský tanec č. 16 As dur

Slovensko – Slovanský tanec č. 9 H dur; Slovanský tanec č. 13 b moll

Slezsko – Slovanský tanec č. 3 As dur; Slovanský tanec č. 11 F dur

Předehra – Slovanský tanec č. 14 B dur

Lužice – Slovanský tanec č. 6 D dur

Bulharsko – Slovanský tanec č. 7 c moll

Polsko – Slovanský tanec č. 10 e moll

Jugoslávie – Slovanský tanec č. 15 C dur

Rusko – Slovanský tanec č. 12 Des dur

Finále – Slovanský tanec č. 1 C dur

Dana Šlezingerová – Prolog

Jana Hanáková – Slovanský tanec č. 10 a č. 12, č. 9 a 13

Marta Hradilová – Slovanský tanec č. 4, č. 8 a č. 10, č. 9 a 13

Kateřina Pelzerová – Slovanský tanec č. 2, č. 5, č. 16, č. 3, č. 6, č. 11 a č. 12

Jiří Sekanina – Slovanský tanec č. 2, č. 5, č. 16, č. 6, č. 10, č. 3 a 11

Ivan Hurych j.h.; Václav Kuropata j.h. – Slovanský tanec č. 4, č. 8 a č. 10, č. 9 a 13

Dále tančí – Hana Bradová (člen operního sboru SDOS), Marta Dudková (člen operního sboru SDOS), Magdalena Honlová (člen operního sboru SDOS), Anna Hloužková, Jana Kohoutková, Renata Menšíková, Marie Persy, Libuše Pískovská (člen operního sboru SDOS), Marie Suchomelová, Dana Škrabalová, Alexandra Šterclová, Božena Trlicová (člen operního sboru SDOS), Taťána Zapletalová, Dagmar Zelinková, Jaroslav Cenkl, Augustin Horký (člen operního sboru SDOS), Luboš Hradil (člen operního sboru SDOS), Rudolf Chajec, Zdeněk Kadlčík (člen operního sboru SDOS), Jiří Kučera (člen operního sboru SDOS), Emil Smetana, Antonín Studenský (člen operního sboru SDOS), Ernest Val´ko, Děti z baletního souboru PKO v Olomouci

Obsah baletu:

Prolog symbolizuje rozchod kmenů ze staroslovanského sídliště. Kde všude našli v dávných dobách domov Slované, ve kterých zemích se usadili?

První část večera nás provází naší vlastí: příchod jara oslavují tancem na louce děvčata a chlapci v Čechách, letní žně prožíváme na Moravě, podzim ve slovenských horách a ve Slezsku hlučnou svatbu.

Druhá část nám připomene bratrské země a národy, jejichž charakter je vyjádřen tancem: Lužici, Bulharsko, Polsko, Jugoslávií a Rusko.

Závěrečný furiant je společným tancem slovanských národů, radostným vyjádřením energie a síly, která plyne z jejich nerozlučnosti.

Recenze:

Kritika ocenila choreografa Emericha Gabzdyla, který byl schopen ,, provedení Slovanských tanců v co největší míře podřídit umělecké i technické úrovni souboru, který, jak již bylo dříve řečeno, po řadu let bojuje o svou taneční svébytnost i vlastní umělecký výraz.“

(Taneční listy)

Po choreografické a částečně i režijní stránce využil Gabzdyl zkušenost ze svých předchozích zpracování Slovanských tanců (1947, 1968) a neopomenul vyhmátnout specifiku kraje i ve slovním doprovodu, jehož autorem je zasloužilý umělec Vojtěch Martínek – jeden z umělců, který zasvětil svou literární tvorbu severní Moravě.

(Taneční listy)

Z celkového vyznění inscenace je zřejmé, že spolupráce se zasloužilým umělcem E. Gabzdylem přinesla olomouckému souboru pracovní koncentrovanost, tvůrčí pohodu i chuť do další práce.

(Taneční listy)

Roční doby 11. 3. 1984

PERT ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Námět, režie a choreografie – Robert Balogh j.h.

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Scéna – Ing. arch. Jiří Procházka

Kostýmy – Kateřina Asmusová j.h.

Asistent choreografa – Emil Smetana

Muž – Rudolf Chajec

Žena – Kateřina Pelzerová

Touha – Jana Hanáková

V dalších rolích tanči – Anna Hloužková, Marta Hradilová, Milena Cholavová, Stanislava Malínská, Jolana Mandíková, Milada Nedzová, Iva Nováková, Jana Příhodová, Alena Škňouřilová, Dana Škrabalová, Alexandra Šterclová, Františka Val´ková, Světlana Zavadilová, Jaroslav Cenkl, Václav Pálka

Recenze:

Jednalo se o první část představení s názvem Baletní večer s Čajkovským. Toto představení se skládalo ze tří baletních inscenací – Roční doby, Romeo a Julie a Italské capriccio.

Státní divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci připravilo 11. března příznivcům baletu novou premiéru na hudbu P. I. Čajkovského. Cyklus dvanácti písní, ve kterém se jako host představil třiadvacetiletý absolvent choreografie baletu na VŠMU v Bratislavě Robert Balogh (libreto, režie a choreografie), reprezentoval první část pod názvem Roční období. Sóla tančili Rudolf Chajec (Muž), Kateřina Pelzerová (Žena) a Jana Hanáková (Touha).

(Taneční listy)

Romeo a Julie 11. 3. 1984

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Libreto, režie a choreografie – František Vychodil j.h.

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Scéna – Ing. arch. Jiří Procházka

Kostýmy – Kateřina Asmusová j.h.

Asistent choreografa – Emil Smetana

Julie – Kateřina Pelzerová

Romeo – Jiří Sekanina

Tybalt – Emil Smetana

Chůva – Marie Persy

Páter Lorenzo – Emil Smetana

Juliina přítelkyně, družina Romeova a Tybaltova

Recenze:

Jednalo se o druhou část představení s názvem Baletní večer s Čajkovským. Toto představení se skládalo ze tří baletních inscenací – Roční doby, Romeo a Julie a Italské capriccio.

Druhá část patřila tragickému příběhu milenců z Verony. Libretistou, režisérem a choreografem byl zkušený František Vychodil (rovněž jako host). Do role Julie obsadil Kateřinu Pelzerovou, jako Romeo se představil Jiří Sekanina, jako Tybalt Emil Smetana.

(Taneční listy)

Italské capriccio 11. 3. 1984

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Režie a choreografie – Ivan Hurych j.h.

Libreto – Eva a Jiří Malátovi, Ivan Hurych

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Scéna – Ing. arch. Jiří Procházka

Kostýmy – Kateřina Asmusová j.h.

Asistent choreografa – Emil Smetana

Gina – Jana Hanáková

Tonino – Rudolf Chajec

Četník – Emil Smetana

Recenze:

Jednalo se o třetí část představení s názvem Baletní večer s Čajkovským. Toto představení se skládalo ze tří baletních inscenací – Roční doby, Romeo a Julie a Italské capriccio.

Choreografem a režisérem závěrečného Italského capriccia byl Ivan Hurych, spolulibretista Evy a Jiřího Malátových. Ginu tančila Jana Hanáková, Tonina Ernest Valko (alternuje s Rudolfem Chajecem), v úloze četníka jsme viděli Emila Smetanu.

Kostýmy Kateřiny Asmusové dobře ladily se scénou Jiřího Procházky. Orchestr divadla řídil Zvonimír Skřivan.

(Taneční listy)

Louskáček 3. 3. 1985

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ

Pohádkový balet o dvou dějstvích a šesti obrazech

Dirigent – Pavel Pokorný

Režie, choreografie a úprava libreta – František Vychodil j.h.

Scéna – Ing. arch. Jiří Procházka

Kostýmy – Kateřina Asmusová j.h.

Asistent choreografie – Emil Smetana

I. obraz: Štědrý večer

Mášenka – Dana Škrabalová

Ivan – Kateřina Pelzerová

Nataša – Stanislava Malínská

Táňa – Anna Hloužková

Jirka – Kateřina Cisáriková

Starší sestra – Henrieta Pecháčová

Její snoubenec – Václav Pálka

Otec – Jiří Sekanina

Matka – Marie Persy

Babička – Jana Hanáková

Dědeček – Jaroslav Cenkl

Teta herečka – Alena Škňouřilová

Vychovatelka – Marta Hradilová

Strýček kouzelník – Emil Smetana

Sluha – Barnabáš Rácz

Služky – Marcela Janíčková, Jana Somrová

Víla snu – Renata Hanáková

Louskáček – Lubomír Král

Loutka vojáček – Milena Cholavová

Loutka Myší královna – Alexandra Šterclová

II. obraz: Zasněžená krajina

Vítr – Rudolf Chajec

Sněhové vločky – Kateřina Cisáriková, Jana Hanáková, Anna Hloužková, Marta Hradilová, Marcela Janíčková, Stanislava Malínská, Milada Nováková, Kateřina Pelzerová, Jana Somrová, Alexandra Šterclová, Františka Val´ková, Milena Cholavová, Alena Šňouřilová

III. obraz: Květinová říše

Tančí – Kateřina Cisáriková, Anna Hloužková, Marcela Janíčková, Stanislava Malínská, Kateřina Pelzerová, Jana Somrová, Alexandra Šterclová, Františka Vál´ková, Jana Hanáková, Marta Hradilová, Jaroslav Cenkl, Rudolf Chajec, Václav Pálka, Barnabáš Rácz, Jiří Sekanina, Leo Zabloudil

IV. obraz: Moře

V. obraz: Cukrový palác

Královna cukrového paláce – Marie Persy

Její družky – Zora Kalinová, Jana Somrová

Cukrářský učeň – Marcela Janíčková

Tance národů:

Španělský – Jana Hanáková, Anna Hloužková, Rudolf Chabec

Orientální – Kateřina Pelzerová, Jiří Sekanina

Čínský – Kateřina Cisáriková, Milada Nováková, Jaroslav Cenkl

Ruský – Milena Cholavová , Alena Škňouřilová, Jana Somrová, Františka Val´ková, Emil Smetana

Pastýřský – Marta Hradilová, Stanislava Malínská, Henrieta Pecháčková

Šašci – Václav Pálka, Barnabáš Rácz, Leo Zabloudil, Alexandra Šterclová

VI. obraz: Probuzení

Spoluúčinkují členky operního souboru

Obsah baletu:

I. obraz

Je Štědrý večer, tatínek a maminka připravují dárky pod vánoční stromeček. Vše už je přichystané, jen rozsvítit svíčky. Do pokoje vbíhají děti, jsou okouzlené krásou stromečku a radují se z hromady dárků. Zvědavě a netrpělivě pokukují po hračkách, aby si je mohly co nejdříve vzít a vyzkoušet. Na návštěvu přichází teta, kterou všichni srdečně vítají. Chlapci jí hned ukazují a předvádějí všechno, co našli pod stromečkem. Najednou uprostřed nejrušnější zábavy se objeví kouzelník. Jeho příchod děti zprvu trošku poleká. Jaké je to však milé překvapení, když kouzelník odhodí čepici a vousy – vždyť je to strýček! Přinesl dětem vojáčka a myšku a pro Mášenku louskáčky na ořechy. Mášenčina radost však netrvá dlouho, bratr jí za chvíli louskáček pokazí. Štědrý večer končí a příbuzní se rozcházejí: děti jdou do postýlek spát. Do setmělého pokoje se vrací Mášenka. Bere si Louskáčka a sedá s ním do křesla, brzy usne. Hodiny odbíjejí dvanáct. Mášence se zdá, že se jí zjevuje Královna snů, dává jí krásné šaty a Louskáček se mění v prince. Oživlý Louskáček bere Mášenku pod svoji ochranu a odvádí ji do říše snů.

II. obraz

Mášenka s Louskáčkem jdou zasněženým lesem, ve kterém vítr roztancoval sněhové vločky. Ty chtějí oba cestovatele zavát do závějí. Královna snů však vítr odežene a oba dva vede dál.

III. obraz

Královna snů zavedla Mášenku a Louskáčka do květinové říše a překvapuje je nádherou květů.

IV. obraz

Oba přátelé, Mášenka a Louskáček, se přeplaví v ořechové skořápce přes moře do paláce sladkostí.

V. obraz

Víla snů zavede Mášenku a Louskáčka do cukrového paláce. Cukrářský učeň jim na uvítanou připravil marcipánové figurky, které tancují.

VI. obraz

Svítá, Královna snů vede Mášenku a Louskáčka zpět domů, Louskáčka zase přemění na hračku, rozloučí se s Mášenkou a zmizí. Mášenka se probouzí z překrásného snu, protírá si oči a udiveně se dívá na louskáček ve své náruči.

Recenze:

Balet nastudoval v pohostinské režii a choreografii Františka Vychodila Čajkovského Louskáčka. Inscenaci přijali radostně nejen dospělí, ale i dětští diváci.

(Stráž lidu, 4. 7. 1985)

Tiina 9. 3. 1986

LYDIA AUSTEROVÁ

Balet o třech jednáních – čtyřech obrazech s prologem

Libreto podle knihy Augusta Kitzberba Vlkodlak – Andres Sarev, Lydie Austerová, Ülo Vilimaa

Režie a choreografie – Ülo Vilimaa j.h.

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Výprava – Meeri Säre j.h.

Asistent choreografie – Emil Smetana

Tiina – Katřina Pelzerová

Její matka – Kateřina Pelzerová

Babička – Simona Šuderlová

Margus – Jiří Sekanina

Margusova matka – Marie Persy

Jeho otec – Antonín Schindler ml.

Mari – Marta Hradilová

Marina matka – Jana Hanáková

Její otec – Jiří Kučera

Správce – Emil Smetaa

Správcovi pomocníci – Jaroslav Cenkl, Radek Musil

Esko, Margusův přítel – Rudolf Chajec

Baron – Zdeněk Kadlčík

Kněz – Václav Kuropata j.h.

Starý pastevec – Vladimír Jelínek

Malá Tiina – Lucie Hloužková

Malý Margus – Ondřej Pánek

Malá Mari – Klára Kožušníková

Dále tančí – Renata Hanáková , Anna Hloužková, Milana Cholavová, Alexandra Šterclová, Marcela Janíčková, Zora Kalinová, Stanislava Malínská, Milada Nováková, Henrieta Pecháčová, Jana Somrová, Dana Škrabalová, Alena Škňouřilová, Miroslav Bláha j.h., Václav Kuropata j.h.

Spoluúčinkuje Taneční soubor SNP Sigma.

Obsah baletu:

Prolog

Zima

Na pranýř vedle kostela přivádějí ženu. Je obviněna jako vědma a vlkodlak. Lidé jí před zraky dcerky ukamenují. Maličkou Tiinu si bere na vychování sedlák Tammaru.

I. jednání – Jaro – léto

Uplynulo deset let. V neděli ráno se na cestě z kostela potkávají rodiny Tammaru a Mardi. Rodiče chtějí zasnoubit Mari s Margusem, ale ten myslí na Tiinu. Mari se všemožně snaží zaujmout Marguse, ale marně. Jeho nevšímavost ji hluboce urazí.

Když se objeví Tiina, radostná jako jarní příroda, Margus je jako vyměněný. Rozpustilé čtveračení přerostlo ve vzájemnou lásku. Sblížení mladých lidí přeruší příchod správce. Mari se při žárlivém sledování Marguse a Tiiny octne před opilým správcem, který ji obtěžuje. Tiina i Margus jí pomohou z nesnází.

Správce přivádí starého pastýře k potrestání za to, že neuhlídal ovci z baronova stáda před vlkem. Tiina se pastevce zastane a žárlivostí zaslepená Mari ji označí za vlkodlaka.

II. jednání – Svatojánská noc

I. obraz

Lidé se vypravili pálit svatojánské ohně. Muži se baví hrou na vlka, ženy tančí starodávný tanec a nakonec všichni společně hrají na honěnou. Esko má chtit Tiinu a Margus Mari. Margus však spěchá za Tiinou. Ale také správce chce chytit Tiinu. Aby mu unikla, kousne ho do ruky. Teď se jí správce může pomstít: hodí na ni vlčí kůži a Tiina pochopí, že ji čeká osud její matky. Margus se Tiiny zastane. Mezi jeho přívrženci a statkářovými pomocníky začne rvačka, kterou přeruší příchod barona a pastora. Podle správcova udání nazývají Tiinu vlkodlakem a vyhánějí ji z vesnice.

II. obraz – Podzim

Osamělá Tiina v lese vzpomíná na to, co prožila. Vybavuje se jí dětství a jen vzpomínka na babičku ji zahřeje. Tak ji najde Margus, ale radost milenců ze shledání netrvá dlouho. Margus nemůže uposlechnout Tiininu výzvu, aby společně utekli daleko, kde by je nikdo nenašel. Vrací se domů a Tiina zůstává sama.

III. jednání – Zima

Přání rodičů se vyplňuje: dnes má svatbu Margus s Mari. Ženich však stále myslí jen na Tiinu. Jeho odpor k Mari přerůstá v nenávist. Dveře se rozletí dokořán. Na dvoře usedlosti se objevili vlci. Margus, aby přehlušil bolest v srdci a nenávist, popadne pušku, vyběhne na dvůr a střílí na vlky. Rozlehne se výkřik. Margus přináší do světnice smrtelně raněnou Tiinu.

Recenze:

Kritiku zaujala zejména hudba Lydie Austerové, která ,,umí psát hudbu nezatíženou konvencemi klasického baletu, hudbu dramatickou, působivě instrumentovanou a inspirující choreografa i tanečníky. Invenčně těží vydatně z estonského folklóru, který je pro českého posluchače přitažlivý jak svou exotičností, tak nespornými vazbami s folklórem středoevropského regionu.“

(Stráž lidu)

Meeri Säre uplatnila v olomoucké inscenaci návrh scény, na níž se Tiina hraje od roku 1986 v divadle Vanemuine. Olomouckým divákům se patrně nejvíce zavděčila interiérem 3. jednání. Exteriérům prvních dvou jednání by slušela větší míra stylizace, takové, jak ji sliboval scénický působivý prolog.

(Stráž lidu)

Srdečná atmosféra, která zavládla při závěrečném dlouhém aplausu na otevřeném jevišti, svědčila o všeobecné spokojenosti všech zúčastněných z dalšího výsledku družební spolupráce mezi oběma spřátelenými divadly. Nejen sovětští umělci v čele s autorkou díla, ale i jejich olomoučtí kolegové, zejména pak hlavní protagonisté večera[…]a všichni ostatní sólisté a členové baletního souboru mohli být plně spokojeni se srdečným ohlasem, s nímž se jejich kolektivní umělecké úsilí setkalo.

(Taneční listy)

Pták Ohnivák 8. 3. 1987

IGOR STRAVINSKIJ

Libreto, režie a choreografie – Robert Balogh

Dirigent – Oldřich Bohuňovský j.h.

Scéna – Alexander Babraj j.h.

Kostýmy – Eliška Zapletalová j.h.

Pták Slunce – Marcela Janíčková, Simona Šuderlová

Ženy a muži – Jana Somrová, Anna Hloužková, Milana Cholavová, Kateřina Pelzerová, Dana Škrabalová, Alena Škňouřilová, Alexandra Šterclová, Jaroslav Cenkl, Radan Hlubinka, Rudlof Chajec, Jiří Sekanina, Vladimír Jelínek

Obsah baletu:

I. obraz

Mocí slunečních paprsků povstávají lidé z prvotní bezmoci.

II. obraz

Pták Slunce.

III. obraz

Pták Slunce učí lidi lásce.

IV. obraz

Lidé naléhají na Ptáka Slunce, aby je naučil létat.

V. obraz

Lidská pomsta.

VI. obraz

Smrt Ptáka Slunce.

Epilog

Adagietto z 5. symfonie 8. 3. 1987

GUSTAV MAHLER

Libreto, režie a choreografie – Robert Balogh

Dirigent – Oldřich Bohuňovský j.h.

Scéna – Alexander Babraj j.h.

Kostýmy – Eliška Zapletalová j.h.

Účinkující – Kateřina Pelzerová, Jiří Sekanina, Marcela Janíčková, Robert Balogh

Čtyři poslední písně 8. 3. 1987

RICHARD STRAUSS

Libreto, režie a choreografie – Robert Balogh

Dirigent – Oldřich Bohuňovský j.h.

Scéna – Alexander Babraj j.h.

Kostýmy – Eliška Zapletalová j.h.

Umělec – Robert Balogh

Otec – Rudolf Chajec, Jiří Sekanina

Matka – Jana Hanáková, Alexandra Šterclová

Láska – Kateřina Pelzerová

Múza – Marcela Janíčková

Smrt – Simona Šuderlová

Zpěv – Jana Majtnerová (sólistka opery), Iva Ságnerová (sólistka opery)

Čas – Anna Hloužková, Milana Cholavová, Marie Persy, Jana Somrová, Dana Škrabalová, Alena Škňouřilová, Alexandra Šterclová, Jaroslav Cenkl, Radan Hlubinka, Rudolf Chajec, Vladimír Jelínek, Jiří Kollmann

Obsah baletu:

Čas přináší Muže a Ženu – Matku a Otce. Z jejich spojení se narodí Umělec.

První píseň (Při usínání): Dítě poznává Svět. Odpoutání od rodičů.

Čas přináší Lásku.

Druhá píseň (Jaro): Umělec poznává krásu Lásky, ale jeho cesta pokračuje. Musí se Lásky zříci, cítí své předurčení.

Čas přivádí Múzu.

Třetí píseň (Září): Dotyky Umění s jeho strastmi i vrcholem.

Úděl Umělcova života se naplnil.

Čas přivádí Smrt – ale Smrt je nyní již Pánem Času.

Čtvrtá píseň (Za večerních červánků): Umělcův život uplynul, Smrt ho vyzývá k odchodu. Ještě jednou se setkává s nejbližšími a pak rezignovaně odchází se Smrtí.

,,Měla by to být už Smrt?“

Z pohádky do pohádky 6. 3. 1988

OSKAR NEDBAL

Baletní pohádka o dvou dějstvích a šesti obrazech

Libreto – Ladislav Novák

Libreto upravil – Petr Veleta

Choreografie – Petr Veleta

Režie – Boris Slovák j.h.

Dirigent – Zvonimír Skřivan

Scéna – Petr Dosoudil j.h.

Kostýmy – Marta Šajtarová j.h.

PROLOG

Děti – Magda Čohanová, Michaela Jelínková, Ondřej Pánek, Jakub Arely, Martin Piterák, David Kunc, Pavla Rozsívalová, Jana Nováková, Lenka Nesvatbová, Lukáš Čečetka, Katka Přikrylová

Princezna Zlatovláska

Zlatovláska – Lada Horová, Simona Šuderlová

Princ – Rudolf Chajec, Jiří Sekanina

Král – Jan Michalík

Šašek – Lubor Král, Jiří Szczudlík

Dvorní dámy – Lenka Kopecká, Jana Medová, Marie Persy, Alena Škňouřilová

Dvorní paní – Robert Žofčák, Emil Smetana

Páže – Magdalena Bayerová, Milana Cholavová, Marcela Janíčková, Kateřina Pavlíčková, Dana Škrabalová, Alexandra Šterclová, Anna Hloužková

Princ Francie – Jaroslav Cenkl

Princ Orient – Radan Hlubinka

Externisté – Jiří Kolman, Roman Švébiš

Statečný krejčík v začarovaném zámku

Krejčík Jehlička – Jiří Sekanina, Emil Smetana

Svůdnice čarodějnice – Kateřina Pelzerová, Marcela Janíčková, Alexandra Šterclová

Lucifer – Lubor Král, Jiří Szczudlík

Kostlivec – Rudlof Chajec

Čertíci – děti

Čerti – Anna Hloužková, Milana Cholavová, Lenka Kopecká, Jana Medová, Dana Škrabalová, Alena Škňouřilová, Jaroslav Cenkl, Radan Hlubinka, Robert Žofčák, Magdalena Bayerová, Kateřina Pavlíčková

Šípková Růženka

Princezna Růženka – Magdalena Bayerová, Kateřina Pavlíčková

Princ – Lubor Král, Jiří Szczudlík

Královna – Eva Lávičková

Král – Jan Michalik

Růže – Jana Hanáková, Anna Hloužková, Milana Cholavová, Marcela Janíčková, Kateřina Pelzerová, Dana Škrabalová, Alexandra Šterclová, Magdalena Bayerová, Kateřina Pavlíčková

Dvorní dámy – Lenka Kopecká, Jana Medová

Sudička zlá – Marie Persy

1. Sudička dobrá – Alena Škňouřilová

2. sudička dobrá – Marta Ševčíková

Zahradník – Jaroslav Cenkl

Kuchař – Radan Hlubinka

Kuchtíci – děti

Muzikant – Robert Žofčák

Hospodský – Emil Smetana

Rybář – Jiří Kolman

Myslivec – Roman Švebiš

Lid – Lada Horová, Simona Šuderlová, Rudolf Chajec, Jiří Sekanina

Zvířátka a Petrovští

Pes – Jana Hanáková

Kočka – Anna Hloužková

Oslík – Lenka Kopecká

Kohout – Robert Žofčák

Petrovští – Jaroslav Cenkl, Radan Hlubinka, Rudolf Chajec

Vodní víla – Lada Horová, Simona Šuderlová

Zvonek – Marcela Janíčková

Sedmikráska – Dana Škrabalová

Fialka – Alexandra Šterclová

Vážka – Kateřina Pelzerová

Motýl – Lubor Král, Jiří Szczudlík

Motýlkář – Emil Smetana

Koník – Jiří Sekanina

Hříbek – Marie Persy

Muchomůrka – Alena Škňouřilová

Obsah baletu:

Prolog

Děti přicházejí na půdu, kde objevují různé odložené předměty a hrají si s nimi. Jedna z holčiček nachází pohádkovou knížku a společně s ostatními se do ní začítá.

Princezna Zlatovláska

V zámecké zahradě se cvičí pážata v šermu. Přichází princezna Zlatovláska a hraje si se svou nejmilejší hračkou – zlatou kuličkou. Je ještě dítětem, a proto ji nezajímají ani rady, ani princové, kteří přijdou žádat pana krále o její ruku. Princezna si dál hraje se svou hračkou a ničemu jinému nevěnuje pozornost. Ale kulička jí spadne do studny. Objeví se žabák a slibuje princezně, že jí za polibek kuličku vrátí. Nešťastná princezna na tuto podmínku přistoupí. Dostane zpět svou hračku a polibkem vysvobodí prince zakletého v žabáka. Princ jí děkuje a vyznává jí lásku. Princezna však pocity lásky nezná a hraje si dál se svou hračkou. Kulička však spadne na zem a rozbije se. Princezna je velmi nešťastná. Princ jí podává na omluvu květ. Když princezna k němu přivoní, probudí se v ní dosud nepoznaný cit – láska k člověku.

Statečný krejčík v začarovaném zámku

Krejčí Jehlička při svých toulkách světem přijde k opuštěnému zámku. Vstoupí a zvědavě se rozhlíží v síni a chce si v ní odpočinout. Tu však mu někdo podrazí nohy. Krejčík se svalí a velmi se lekne, protože před sebou uvidí čerty. Vysmívají se mu, ale když na ně krejčík zadupe, zbaběle utečou. V síni vidí krejčík prostřený stůl, a protože má hlad a žízeň, chce se občerstvit, ale čerti mu opět přichystají nemilá překvapení. Místo občerstvení dostane nakonec ještě holí přes záda. Krejčík toho má teď dost a snaží se čerty pochytat, ale nepodaří se mu to. Tu se před ním objeví ještě další pekelné stvůry, ale krejčík si uvědomí, že má u sebe krejčovskou křídu. Udělá kolem sebe kruh a všechno zlo ztrácí okamžitě svou moc. Protože je velmi unavený, sedne si do kruhu a usne.

Jakmile však usne, přichází Lucifer, který chce napravit, co se čertům nepodařilo. Vymýšlí všelijaké triky, ale ani jemu se nepodaří vylákat krejčíka z kruhu. Nakonec se krejčík rozzlobí a čerty i s Lucifrem zavře do truhly.

Šípková Růženka

V Růžovém království se královským rodičům narodí děvčátko – Růženka. Sudičky jí dají do vínku lásku, štěstí i krásu, ale zlá sudička, kterou rodiče ze strachu na křtiny nepozvali, zlou kletbu. Protože je Růženka velmi zvědavá a trochu i neposlušná, píchne se o vřeténko, které jí v den jejích osmnáctých narozenin podá zlá sudička; tím se splní kletba a Růženka i celý zámek na sto let usne.

Růžovým královstvím projíždí princ. Přijede až k zámku zarostlému trním a vzpomene si na vyprávění své chůvy. Princeznu i celé království vysvobodí udatný princ se srdcem plným lásky. Udatně bojuje proti trnitým růžím, které se mu staví do cesty. Podaří se mu nad nimi zvítězit, osvobodí celé království a získá Růženčinu lásku.

Zvířátka a Petrovští

Na palouku v lese tančí víla, květy, motýl a vážka. Vyruší je profesor, který chce chytat v lese motýly. Sotva se vzdálí, přicházejí na scénu oslík, pes, kočka a kohout, kteří odešli do světa na zkušenou a chtějí si na palouku odpočinout. V tom se ozve výstřel a zvířátka se rychle skryjí. Přicházejí loupežníci – Petrovští. Uslyší ale blížící se kroky, schovají se, a když se na palouk vrátí profesor, vrhnou se na něj a vezmou mu batoh se špekáčky. Mají hlad, takže se z této kořisti velmi radují. Ale jakmile se chtějí do špekáčků zakousnout, zvířátka je vystraší tak, že se zbaběle rozprchnou. Zvířátka vrátí nešťastnému profesorovi jeho batoh a ten se s nimi rozdělí o jídlo.

Epilog

Děti si berou některé odložené věci z půdy na památku a odcházejí. Jedno z nich se ještě vrací pro pohádkovou knížku.

Hudba k ohňostroji 30. 4. 1989

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL

Choreografie a režie – Petr Veleta

Dirigent – Oldřich Bohuňovský

Scéna a kostýmy – Jan Tobola

Šachové figurky:

Střelec bílý – Magdalena Bayerová

Střelec bílý – Lubor Král

Kůň bílý – Anna Hloužková

Věž černá – Jaroslav Cenkl

Věž bílá – Vladimír Jelínek

Královna černá – Marta Ševčíková

Král bílý – Radan Hlubinka

Pěšák bílý – Alexandra Šterclová

Pěšák černý – Dana Škrabalová

Pěšák černý – Dagmar Fialová

Společnost:

Dáma – Kateřina Pelzerová

Milenec – Jiří Sekanina

Dívka – Simona Křenková

Král – Dušan Krutil

Kardinál – Jiří Kolman

Dvorní dámy – Jana Hanáková, Lada Horová, Jana Medová, Marie Persy, Alena Škňouřilová, Jana Valášková

Dvorní páni – Emil Smetana, Petr Veleta

Pážata – Lenka Sachová, Jana Soušková

Muž – Petr Veleta

Recenze:

Jednalo se o baletní triptych, ve kterém choreograf Petr Veleta uplatnil zajímavé moderní postupy v rámci scény: ,,S úsilím o vytváření moderního tanečního divadla souvisí i moderní řešení scény, která je většinou jen náznaková, pouze s nezbytnými atributy, dále kostýmy, svícení i barevné odstíny světel, které zvýrazňují scénické záměry.“

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

Stylizovaná šachová partie v Händelově Hudbě k ohňostroji přinesla v tanečním vyjádření dynamiku, hravost, jednotlivé sólistické výstupy nepostrádaly eleganci v gestech, pohybově byly vyvážené. Dvacet šest tanečníků naplnilo scénu obrazem.

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

Z časů Holbergových 30. 4. 1989

EDVARD HAGERUP GRIEG

Libreto – Petr Veleta

Choreografie a režie – Petr Veleta

Dirigent – Oldřich Bohuňovský

Scéna a kostýmy – Jan Tobola

Simona Fišerová j.h.

Alena Koldová j.h.

Ivo Leopold j.h.

Jan Kolda j.h.

Jana Medová

Simona Křenková

Magdalena Bayerová

Alexandra Šterclová

Muž – Petr Veleta

Recenze:

Kontrapozicí [Händelovi] byla Griegova svita Z časů Holbergových, která patřila k nejpůsobivější části triptychu. Komorně laděná, v níž hovořil taneční výraz milenecké dvojice a tří dívek. Choreograf P. Veleta (mimochodem sám znamenitý tanečník – především 2. věta Beethovenovy VII. symfonie), zde využil klasických baletních prvků.

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

Kritika ocenila výkon sólistů: ,,Mladou dvojici tančili hosté z brněnského divadla Simona Fišerová a Ivo Leopold, jejichž taneční projev upoutal diváky. Výborně je doplňovaly tři sólistky olomouckého souboru. Divák zde byl veden k vnímání tanečního pohybu, který byl umocněn hezkým hudebním doprovodem.“

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

VII. symfonie A dur 30. 4. 1989

LUDWIG VAN BEETHOVEN

Libreto – Petr Veleta

Choreografie a režie – Petr Veleta

Dirigent – Oldřich Bohuňovský

Scéna a kostýmy – Jan Tobola

Múzy – Lada Horová, Simona Křenková, Lubor Král, Magdalena Bayerová, Dagmar Fialová, Jana Medová, Anna Hloužková, Milana Cholavová, Dana Škrabalová, Alena Škňouřilová, Alexandra Šterclová, Jaroslav Cenkl, Vladimír Jelínek

Přízraky – Lenka Sachová, Jana Soušková, Dušan Krutil, Jiří Kollman

Recenze:

Posední částí večera bylo pohybové ztvárnění Beethovenovy VII. symfonie. Osmnáct mladých tanečníků projevilo své zaujetí pro moderní taneční výraz. První, třetí a čtvrtá věta přinesla zamyšlení, zklidnění, odvíjel se zde tichý dialog muže (P. Veleta) a jeho múzy (L. Horová), postavený na emocionálním působení tanečního pohybu s uplatněním klasické baletní techniky.

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

Scéna a kostýmy Jana Toboly, působivé svícení umocnilo příznivý dojem z celého představení.

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

Po delší době byl orchestr postaven před úkol zvládnout partitury, které slyšíme především z koncertních sálů. I přes drobné technické kazy žesťů, intonační prohřešky dřevěných dechových nástrojů orchestr podal velmi dobrý výkon.

(Stráž lidu 1989, č. 58, s. 4)

Radúz a Mahulena 15. 10. 1989

JOSEF SUK

Libreto – Petr Veleta

Režie a choreografie – Petr Veleta

Dirigent – Oldřich Bohuňovský

Výprava – Akad. arch. Vlastimil Koutecký j.h.

Radúz – Lubor Král, Cyril Štampach

Mahulena – Dana Koblížková, Alexandra Šterclová

Runa – Kateřina Pelzerová

Nyola – Marta Ševčíková

Sestry Mahuleny – Dagmar Fialová, Petra Stoklasová, Dana Škrabalová

Přátelé Radúze – Vladimír Giba, Michael Starý, Petr Veleta

Obsah baletu:

Radúz, kralevic magurský, zabloudil na lovu se svými dvěma přáteli do sousedního království tatranského. Tam se setkává s krásnou Mahulenou, princeznou tatranskou, přicházející společně se svými sestrami. Oba mladí lidé se do sebe na první pohled zamilují. Přichází královna Runa, matka Mahuleny, a snaží se jejich začínající vztah překazit. Vyslovuje kletbu: jakmile Radúze políbí jiná žena, na Mahulenu zapomene. Zatím však jejich láska trvá a prohlubuje se.

Z lesa se vracejí Radúzovi přátelé a společně s dívkami všichni tančí tanec – hru na labutě a pávy. Táhlé zvuky surmy oznamují smrt magurského krále, Radúzova otce. Přichází smuteční průvod, v němž je zdrcená Radúzova matka, královna Nyola. V zoufalství líbá svého syna. Tím se naplňuje kletba. Radúz jako očarován odchází.

Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi, aby ji přijala. Ta ji vyslyší a proměňuje ji v strom, štíhlý topol. Runa, která její proměnu z dálky vidí, přichází ke stromu plna zoufalství nad tím, co svou kletbou způsobila. Tam se však setkává s Radúzem a střetnou se spolu. Radúz je v zápase zraněn a jeho krev potřísní strom. Tím je kletba zrušena a Mahulena ožívá. Láska Radúze a Mahuleny přes všechna protivenství a utrpení vítězí.